Pokud si pod "nemám kontrolu" představuješ něco jako "ano, probrali jsme s dětmi a manželkou, co a jak dělat mohou, a co a jak by bylo nebezpečné; ale co když to nedodrží?", pak by ses měl zamyslet ještě mnohem, mnohem vážněji. Co zápalky, od kolika let k nim u Tebe děti a manželka mají přístup? Nebo jej nemají vůbec? A proti takovému požáru je pár nábojů směšně bezvýznamná hračka...

Proti tomu dvouletému patrně bude ona polička zabezpečena mechanicky, žeano -- protože náboje nenáboje, mohl by z ní vzít třeba cenný porcelán z VIII. století, rozbít jej, a ještě se těmi střepy pořezat a některé i sníst, že. Naopak ve chvíli, kdy je možno dítěti přístup k cennému porcelánu otevřít, lze mu přesně stejně či ještě daleko spíše otevřít přístup i k ostrým nábojům.

Určitá míra risika je součástí života; je nutné ji akceptovat, a snaha ji dovést k nule vede k důsledkům nekonečně horším, než bylo to původní risiko. Jsou rozhodně věci na hranici a sporné (namátkou třeba zápalky v rukou čtyřletého); naproti tomu ale věci jako "ostré zbraně, munice, zápalky, nože, alkohol a jedy v bezproblémovém dosahu desetiletého bez dohledu rodičů" je naprosto správné a normální, a pokud se takové situaci snažíme zabránit, zaděláváme si na problémy nesrovnatelně horší (ne že by je nebylo kolem nás vidět na každém kroku) :(

Mně taky. Ničit náboje (obzvlášť takto vzácný) je debilita. A zdůvodňovat to strachem z harantů ještě větší.

V týhle souvislosti mě asi před 14 dny zaujala policajtova hláška na majitele firmy v Kriminálce Anděl - "Vy máte ve skříni nabitou pistoli?" Představil jsem si v tý situaci sebe a svou odpověď: "Soudruhu, jasně, že mám pistoli nabitou. Prázdná pistole zamčená ve skříni a náboje zamčený pokud možno jiným klíčem v jiný skříni by mi byla v případě potřeba platná akorát tak na vyškrábnutí zadku." Sakra, já mám všechny krátký zbraně taky trvale nabitý a Glocka, kterýho denně nosím, nemám ve skříni, nýbrž normálně položenýho na stole. A s holkou nikdy žádný potíže v tomhle nebyly, protože od mala považuje zbraně za něco normálního a běžnýho, co ale není určený na hraní nebo k házení do ohně a podobným blbostem.

Kriminálka Anděl je dost slušnej seriál, ale tyto hlášky proti držení zbraní civilisty se tam objevily už asi potřetí. Dost mě s tím serou, scénář asi píše nějakej antigun kokot.

U nás děti odmalinka mohly k nožům, sekerám, nábojům, zbraním, kyselinám, jedům, ..... a tak dále, a tak dále. Samozřejmě, že podle věku nejprve pod dohledem (nelze dát dvouletému dítěti na hraní břitvu bez dohledu), ale hned od chvíle, kdy začaly rozum brát, jsme je učili, co a jak je nebezpečné a jak s tím správně zacházet (lze dát čtyřletému dítěti do ruky sekerku s tím, že ráno, když se vzbudí dříve než rodiče, nadělá třísky na podpal -- mnohokrát vyzkoušeno, samozřejmě poté, co jsme s ním předtím x-krát ty třísky dělali my).

K mým zbraním měly zcela volný přístup cca od 8 let, což je zhruba doba, kdy by dítě správně mělo dostat vlastní malorážku, kdybychom nežili ve společnosti dokonale šílené :(

Hromady mrtvých v okolí jsem nezaznamenal.

Alfi: vybouchnou, samozřejmě. Ale jelikož nejsou v nábojové komoře, která by tlak směrovala, nic to neudělá.

A mám pocit, že už také šla řeč o tom, co se stane, hodíš-li ostré náboje do ohně (u pistolových se stane asi tak totéž, jako když tam hodíš hrst oříšků; u puškových je jisté risiko, ale je hodně nepatrné; až někde od kulometných nahoru to začne být mírně o ústa), ale to se mi nepodařilo dohledat -- možná to bylo v některém jiném klubu, nebo hledám blbě.

Ostrý náboj je v dětských rukou mnohem -- opravdu mnohem -- méně nebezpečný, než kupříkladu ostrý nůž. Máš kvůli tomu kuchyňské nože pod zámkem nebo otupené?

V případě požáru pak jsou ostré náboje opět řádově -- řádově! -- méně nepříjemné, než lahev ředidla nebo kanystr benzínu.

Mně zase přijde na hlavu -- a hodně, hodně na hlavu -- ničit náboje jen proto, že z nich má někdo zcela iracionální a nesmyslný strach. To od Tebe raději ten zásobník odkoupím, a věnuji Ti hrst vystřílených hilzen, zcela bezpečné, lze na ně i pískat....