všemAno, je to propagace, ale vím co dělám, takže moderátoři, klidně smažte..
Stane se to tak jednou za život?
Autor: Marek Chlíbek
Vloženo do: Krátké glosy a myšlenky
.
Možná je to i tvůj příběh, bojovníku. Někdy jsi prostě v divnou chvíli na divném místě. Pozdní hodina, tmavý kout. Stíny klubka dvou mužů, pach alkoholu a kyselého potu. Cáry látky. dušené vzlyky, prudké pohyby a nahota ženy mezi špínou a odpadky. Někdy prostě dostaneš šanci zachránit ženu od znásilnění a možná i smrti.
„Nechte ji!“
Vystrašeně couváš před odlesky nože, než nastoupí reflexy. Kovově cvakne otvíraný teleskop a už to jede. „Bez hněvu a nenávisti…“, prudká zrychlení, velké oblouky, tvrdé dopady na tkáně.
Snad to není ani minuta. Zastaví tě vůně hemoglobinu. Je teď cítit všude kolem. Kulhavý ústup dvou stínu a nahý, třesoucí se uzlíček nervů s koleny přitaženými k bradě.
Oblečeš jí do zbytků šatů a vlastní bundy. Odvedeš k ní domů a počkáš, než přijede nejlepší kamarádka, kterou si zavolala. Hlásit na Policii nic nechce…její volba.
Párkrát se potom sejdete. Cítíš zodpovědnost, chceš podpořit a chránit. Možná začínáš cítit něco víc?
Jednou se přestane smát, sklopí oči a řekne: „Promiň…“
„Víš, na mě jsi moc násilnický. Já bych se tě prostě bála.. Promiň!“
Zvedne se, dá ti pusu na tvář a odejde. Za rohem jí čeká kamarádka. Potřeseš hlavou a neřešíš. Odejdeš a zapomeneš. Jen další epizoda.
Občas jdeš kolem zrcadla. Zastavíš se a sám sobě dlouho koukáš do očí.
„Fakt mi to řekla? Tohle..?“
|
Registrace nového uživatele 
