|
taipan: tohle není tak zlé, když se budeš snažit, najdeš mezi myslivci — obzvlášť mezi českými vinou bolševismu; ale zdaleka nejen — i mnohem horší pitomce. Stejně jako mezi střelci na terč, když jsme u toho. Nebo v jakékoli jiné skupině lidí.
O to ani tak nejde. Hlavní problém je, že „divoká příroda“, v níž by zvířata mohla klidně žít, v současnosti v zásadě existuje jen a jenom tam, kde za její existenci platí... právě a pouze lovci. Můžeme se klidně shodnout na tom, že je to z hlediska vyššího principu mravního špatně, ale je to prostě tak; a jediná reálná možnost, jak to změnit (a jak se to ve skutečnosti, stokráte bohužel, mnohde opravdu mění), je změna k horšímu, kdy lovci platit přestanou, a příroda právě proto bude zničena.
Zrovna teď jsem to překládal v Unintended:
... „Kolik asi tak jsi říkal, že je v Africe slonů, Rayi?“
„Podle posledního odhadu asi milion a čtvrt. Tohle překvapuje úplně každého klienta, který přijede ze Spojených států: zdá se, že se tam usadila nějaká šílená fáma, podle které by měli být vinou lovů afričtí sloni těsně před vyhubením.“
„Vypadá to, že si tohle myslí spousta lidí,“ připustil Henry. Raymond se zasmál, ale pak zvážněl.
„Nikdo to moc neříká nahlas, ale ono nakonec jde o jednoduchoučkou otázku, na kom ti záleží víc — na afrických slonech, nebo na Afričanech?“ Vzal si sousto salátu, spolkl je a pokračoval. „Naprosto každá země tady má oddělení, které se stará o zvěř; a v naprosto každé zemi má tohle oddělení spoustu draze placených zaměstnanců, kteří zabíjejí stovky slonů ročně — celá stáda, včetně mláďat. Hádám, že americká veřejnost, nebo alespoň její značná část, asi shořela při aritmetice.“
„Co tím chceš říci?“
„Nu, dospělý slon sežere denně asi tak čtyři sta liber vegetace. To znamená, že na každého slona potřebuješ něco mezi pěti a pětadvaceti čtverečními mílemi pastviny, podle toho, ve které zemi a jak dobrá je půda. A to se bavíme jen o tom, co zvířata potřebují pro nejzákladnější živobytí.
Při tom ale narážíme na jeden drobný problém. Jmenuje se ‚lidé‘. Lidé mají takový divný ošklivý zvyk, chtějí obdělávat svou půdu, vysít tam obilí, pást dobytek, a také zůstávat naživu. Žádný z těchto cílů ale nejde úplně dobře dohromady se slony, nosorožci a lvy, zapsanými zároveň v témže katastru. Říkals, že jsi v létě vyrůstal ve venkovském domě?“
„Přesně tak.“
„Dobytek, slepice, prasata, kukuřice, takové věci? A ploty kolem toho?“
„Jojo.“
„Měla tvá matka zeleninovou zahrádku?“ pokračoval Raymond.
„Samozřejmě.“
„Dostali se do ní občas psouni nebo králíci?“ Henry jen přikývl. „Tak co jste s tím dělali?“
„Postříleli jsme je,“ odpověděl Henry.
„Přesně tak, jako každý. Nu, teď si představ, že místo toho, aby vážili deset liber kus, ti psouni, které se snažíš udržet za plotem, váží deset tisíc liber kus, a každý z nich, dokud žije, sežere den co den čtyři sta liber tvojí zeleniny nebo obilí. Představ si, že namísto plotů, které stavíš, aby ti neutekl dobytek a prasata, musíš stavět takové, přes které se dovnitř nedostanou lvi ani leopardi. Také je chceš udržet mimo místa, kudy se mohou batolit tvoje děti. Hodně štěstí,“ řekl roztrpčeně.
„Na každém místě, na kterém lidé tady v Africe chtějí pěstovat obilí, musí nejprve vybít všechny slony a nosorožce. Na každém místě, na kterém chtějí chovat dobytek, nebo koneckonců třeba jen vychovávat děti, musí nejdříve vybít všechny velké kočky, do poslední z nich,“ usmál se smutně.
„Podívej se třeba na takovou Floridu: pošli tucet chlápků s puškami do bažin, ať vystřílejí tolik aligátorů, kolik jen dokáží. O pár let později to vůbec nepoznáš, bažiny se těmi potvorami budou zase jen hemžit. Ale také můžeš bažiny vysušit, nalít tam základy z betonu a na nich postavit supermarket A&P, a už nikdy tam nebude ani jediný aligátor.“
„Takže je tady velký tlak na rozdělení půdy farmářům a developerům?“ pochopil výklad Henry. Ray Johnson přikývl.
„Zatím to není tak zlé. Dokud přijíždějí lovci a platí tak vysoké ceny za trofeje, jako teď ty, přináší divočina dostatek peněz na to, aby si vlády mohly dovolit nechat spoustu země ležet ladem. Právě a jenom tenhle byznys udržuje nedotčené oblasti. Také je to dobré pro fotosafari, samozřejmě — příjmy, které turisté přinesou do divočiny, jsou oproti lovcům směšně malé, ale zase nechají spoustu peněz ve městech, a to také pomůže. Teď si vzpomínám, jeden z mých klientů si s sebou na lov přivedl i přítelkyni. Hrozně ji zajímalo, proč si lidé nemohou zvířata jen vyfotografovat a nestřílet po nich. Optal jsem se jí, zda je ochotna vládě zaplatit za každý snímek impaly, který udělá, sto dolarů, a tři tisíce za každý snímek slona, nemluvě o nákladech na cestu a o čtyřech stovkách denně mojí taxy. Dívala se na mne jako na blázna.
Celý systém funguje dobře a zvěři se daří, ale jen tak dlouho, než začnou zákonem omezovat lovy; pak se to úplně rozsype. Už se to stalo ve spoustě okolních zemí, stačí se podívat. A skoro to vypadá, že nás by to mohlo také čekat, podle toho současného svinstva.“ Měl na mysli občanskou válku, která ve Rhodesii už hořela několik roků. |
Registrace nového uživatele 
