V dnešní době můle mít jistý smysl možná i to, že se lépe skladuje deset tisíc (normálních civilisovaných olověných) střel než deset tisíc nábojů pro případ, že ti kreténi olovo zakáží...

Ale hlavně je to přebíjení skvělá zábava, žejo :)

Sven: ale jo, tenzi krčku taky ovlivníš, samozřejmě :) Lepší formátovací matrice mají výměnné bushingy s přesným vnitřním rozměrem odstupňovaným po tisícině palce, takže si prostě naměříš tloušťku mosazi v krčku, zdvojásobíš, přičteš průměr střely, odečteš požadovanou tenzi (většina lidí dává .001*, tu a tam někdo víc), vybereš odpovídající bushing a formuješ :)

* Celou dobu mliuvíme o přesných puškách s odsuvným závěrem. Samonabíječky nebo pákovky jsou jiná pohádka, protože tam se ještě musí krimpovat...

tested 400 cartridge cases ... found that case weight was not as good a way to control group sizes, volume was better.

Ano, samozřejmě navážka, hloubka usazení, tense krčku a spousta dalších věcí má ještě větší efekt na komorový tlak a úsťovou rychlost, o tom není sporu (a co teprve hloubka usazení zápalky :)), a vždy je otázka, co stojí komu za to a co ne.

Objem je vskutku poměrně málo významný faktor, obzvláště když se měří vodou (opruz je naplnit přesně, ubírat/přidávat, dokud není hladina přesně rovná, dát si pozor aby to nepřeteklo, a také na bublinky, vylít, vysušit...); pokud by ale existovalo zařízení, které jej měří spolehlivě, pohodlně, a hilznu dá za pár sekund, pak by mělo rozhodně smysl podle něj třídit místo vážení (nebo spolu s ním, ale to se zdá skutečně už zbytečné).

Sven: v zásadě tak, akorátže objemové měření prachu (se běžně používá, ale) tak moc přesné není, lepší je jej vážit.

A jistě, hloubka usazení střely má hned po navážce vliv určitě největší — jak vzhledem ke změně objemu nábojnice, tak ale také, pokud se bavíme stále o jedné a téže zbrani, také proto, že mění bullet jump (vzdálenost, kterou střela proletí volně, než se zařízne do drážek — to je taky kus černé magie). Ale zase hloubka usazení se celkem snadno měří i nastavuje, na to se dělají mikrometrické usazovací matrice. Na milimetrové tolerance zapomeň, měří se to na setiny (a někdy tisíciny) palce :)

* Simulace ovšem neuškodí, obzvláště proto, že přebíjecí manuály obsahují data získaná pro nějakou hilznu, pro kterou sice obvykle napíší ttl, ale už ne objem; a člověk jej těžko může znát, pokud náhodou právě takovou nemá doma. A ty rozdíly mohou být poměrně monstrózní — třeba mezi různými generacemi hilzen Lapua byl rozdíl až 3 grány H₂O, což už dokáže hnout komorovým tlakem (při ostatních parametrech neměnných) snad o 10k PSI, a to už je hodně znát.