ad 1) příklad autobusů nám praví, že tomu tak není. Soukromí dopravci totiž nejraději jezdí tam, kde to je rentabilní z principu a setrvale + bonus dotací potěší (aneb, když měly autobusy jezdit do Horní Dolní bez dotací, nebo s údajně nedostatečnými dotacemi, doprava skončila, 350 onyvatel nenaplní linku, ale díky těmto "potůčkům" jsou plné autobusy z Brna do Práglu).
ad 2) viz bod 1 - kdyby jim jiní nepřivezli k dálkovým linkám lidi ...
ad 3) nesmysl. Železniční trať není silnice. Na silnici si jezdí kdo chce jak chce (a, pracda, podle toho to tak občas i vypadá), ale obecně vzato to nečiní problém, na železnici to prostě nejde (jmenuje se to grafikon) a proto ani skutečná konkurence není možná. Je to jen taková hra. Nehledě teda k tomu, že když majitel vlaků a majitel tratě jsou dva subjekty (což je podle mne špatně), činí to problémy. Jeden majitel se staral o vlaky i trať, musel mít v pořádku oboje, jedno bez druhého nelze. Když se to rozdělilo, už tu máme otázky jak stanovit cenu za projetí vlaku, což je dost složitý nějak inteligentně určit. U silnic to je jinak (proto také existuje silniční daň a mýto), ale hlavně, jedno auto neobsadí celou silnici, hned za ním může jet další (jistě, existují i výjimky, ale jsou nepodstatné). Kdežto když vlak zastaví uprostřed trati (třeba pod něj skočí Kalousek), už je tu problém, stojí celý úsek trati a všichni ti dopravci co si jakože zaplatili.
A ve Švýcarsku, což by mohlo být vzorem, to funguje úplně jinak a dobře. |