MrchaDuše. Černá, čistá. Pořád duše.
A třeba není. Třeba s tělem všechno zemře.
Možná právě teď prodal's duši ďáblu.
A já zase Bohu.
Nebo naopak?
Ta má se krčí v rohu.
Dvě strany mince, dvě strany látky.
Rub a líc duše. Prý to tak máš taky.
Jak je zbarvená duše hříšníka?
Černě? Šedě? Bíle?!
Ba ne, je stejná jako ta má.
Chutná trpce, strávená sama v sobě.
Duše je intrikářka v masce,
s dvojí tváří. Rubem, lícem.
Co za muže vzala si srdce
a podle chuti laškuje s rozumem.
Krásná. Tajemná. Mrcha.
Možná ji křivdím. Třeba to tak chtěla.
|