Ty výsledky jsou docela ujetý.
1. Porovnává se vždy vůči kolmému pancíři. Při skloněném se hodnoty k sobě přibližují a může se zdát, že jsou na tom zbraně stejně. Nejsou. Čím větší sklon, tím víc každý mm rozhoduje.
2. APC munice u M3 je irelevantní. Za moc nestála a vyrobilo se jí málo. APCBC byla nejčastěji používaná, méně potom už čistě jen AP.
3. Takže berme kolmý pancíř a a 100m, ať neudáváme nějaké střední hodnoty.
Vůči homogennímu pancíři nám to u M3 dělá cirka 90mm při použití APCBC, u Zis-5 i při použití pozdějších (A,B) verzí munice 80mm. Což nám jasně ukazuje, proč bylo probití boku Tigera pro T-34 spíše zbožným přáním a proč nebyl nebyl Sherman na pár stovek metrů bez šance.
Pokud Sherman použil AP munici, která udělá nějakých 110mm, měl bok Tigera jistý. Ale tahle jednoduchá munice nebyla bez vad a jeho nejčastější soupeř měl stejně FH pancíř, takže se AP střely používaly jen do konce roku 42. S trochou štěstí si s ní nějaký Sherman mohl v rusku vystřelit na Tigera, ale pp to není.
Vůči FH pancíři nám APCBC udělá 100+ mm, ruské APBC méně než 80mm, přesné info vůči tomuto pancíři nemám.
4. Srovnávat s těmito údaji BR-350P, což je wolframová střela nemá smysl. Těch bylo jen pár a posádka téčka mohla být ráda, pokud jí na cestu tři kusy dali. Nic o použití tungsten střel u M3 nevím, takže asi nemá smysl se s nimi zabývat. |