Dzin: Zvýšení kvality pancíře u 85 oproti 76 se nekonalo. Možná tak v hlavách sovětských pohlavárů. Od roku 43 do konce války se trup vyráběl pořád stejně.
Americká analýza plátů z T-34/85 ukořistěných z ruských tanků nalezených v ruinách Berlína ukázala, že kvalita pancíře se pohybovala od ubohé po vynikající. A střelecké testy ukázaly, že ruský pancíř odolával v průměru hůře než americký pancíř střední tvrdosti.
To stejné německé testy.
Německé střelecké testy proti pancíři jako na T-34 (stejné složení, vysoká tvrdost 450 brinelů a stejný způsob výroby s tloušťkou plátů od 42 do 52mm) ukázaly že tento pancíř odolává hůře než standardní němcký o střední tvrdosti.
I když tyto záznamy nevezmeme 100% doslova, dostaneme z nich několik poznatků.
1. Kvalita ruského pancíře byla snad nejvíce fluktující ze všech tanků (možná vyjma jiných ruských :)
Jak v tvrdosti, obecné kvalitě, tak v tloušťče plátů.
Tato situace se díky bordelu v ruských továrnách nezlepšila do konce války. Jak jsem říkal, lepší pancíř u pozdějších verzí téček zůstal jen na papíře. Někdy se to povedlo, jindy holt ne. Jak tu šlichtu umíchali :)
2. Samotná tvrdost pancíře není samospasitelná. Jak americké, tak mnohem častější německé testy ukazovaly, že tyto pancíře byly stejně odolné, jako jejich. Možná kdyby rusové uměli zachovat vysokou kvalitu výroby, mohlo to k něčemu být. Ale stejně pochybuji. Už jsem zmiňoval nevýhody vysoce tvrdých pancířů. Takový pancíř uměly vyrobit jak němci, tak spojenci, nebyly k tomu potřeba žádné zázračné postupy. A přesto ho nikdo z nich nepoužíval.
Navíc min. KV tanky, k pozdějším IS nemám info, používali měkčí konvenčnější pancíř střední tvrdosti oproti T-34. |
Registrace nového uživatele 
