SajuriMyslím, že katolickou církev vnímá jako manipulující sektu vymývající mozky hodně málo lidí. Vymývání mozků beru jako fakt. Je to i každodenní proces bombardování reklamou a médii, které formují naše představy a předkládají nám vzory k následování. K tomu lze přidat sugestivní emocionální působení (nejlépe ještě na dav nebo v rámci davu), psychologické triky, neutěšenou psychickou situaci člověka trpícího civilizačními chorobami, všeobecným pokrytectvím a přetvářkou atd.
Religionista/ka nemůže pomáhat při výstupu z nějakého náboženského hnutí, protože to by byla angažovanost. O té už jsem trochu psala v předchozím příspěvku a tady bych jenom chtěla dodat, že religionista/ka je pouhým pozorovatelem/kou, který/á není schopen/a říci, jestli to či ono je dobré či správné. A tak e tedy nemůže ani angažovat a zapojit se do něčeho, co preferuje jeden z pohledů na to, co on/ona sleduje.
Každý je schopen říci, co je dobré a co je špatné. Pokud ne, tak nemá hodnoty ani morálku. Jistě není vhodné psát útočné a zesměšňující pamflety o náboženství, které nemáme rádi, ale nebezpečí vidím i ve vypjaté politické korektnosti a předposranosti, neschopnosti jasně označit jevy, které rozumný člověk euroamerického střihu (i v roli religionisty) považuje za negativní, protože zakládají degradaci člověka do role objektu s nímž disponuje jiný člověk. Že se to tomu "objektu" jistě nelíbí snad nemusím dodávat.
To pomáhání může tedy dělat psychologie náboženství nebo jak to nazvat.
To, jak se díváš na úlohu sociálních věd, také není úplně košér. To je potom angažovanost se, což jistě není ideálem (pokud já vím) žádné vědy (netvrdím, že je to tak u všech, jenom jsem se s tím setkala u každé vědy, do které jsem jenom trošínku nakoukla).
Společenská věda je angažovaná, pokud se zakládá na hodnotách a není výhradně popisná. Čistě popisné i čistě hodnotící extrémy najdeme asi v každé společenské vědě. Obvykle se ale od obou extrémů upustilo a hodnocení se obvykle provádí z hlediska ideálů humánního zaměření.
Co je účelem religionistiky? Tuším, že cosi jako popisovat náboženství. K čemu je dobré popisovat náboženství? Přispívá to k jejich pochopení širší veřejnosti. Proč je žádoucí, aby lidé byli nestranně a pravdivě informováni o náboženstvích? Omezuje to případnou iracionální nenávist vůči neškodným náboženstvím plynoucí z neznalosti a xenofobie, ale také to lidi varuje před růžově se jevícími kulty, které slouží výhradně k finančnímu zabezpečení Mistra, nebo provádějí kriminální praktiky. Je přáním rozumného člověka společnost tolerantní, která se ovšem má na pozoru před nebezpečnými extrémy, nebo společnost náboženských válek a zvrácených sekt? Řekl bych, že první varianta je správně. Může religionistika přispět k přiblížení se tohoto stavu? Podle mého názoru může. Pak by tedy měla být angažovaná, jinak je zbytečná. Pokud se bude zabývat definicemi, pojmoslovím a kategorizacemi a ne skutečným popisem ukazujícím skutečnost zejména v problematických oblastech, jakkoli je tato skutečnost krutá, tak je religionistika k ničemu.
Religionistika musí opravdu o všem pojednávat neutrálně. I kdyby sledovala třeba nějakou náboženskou skupinu, která má ve svém rituálu pojídání vlastních dětí. Religionistovi/ce se to může zdát nechutné, nemorální, zvrácené, nelidské, atd. Ale do své vědecké práce, kterou bude psát o takové skupině, nic z toho nemůže napsat. On/ona může pouze pojednat o tom, co vysledoval/a a vybádal/a a jestli tyhle fakta použije někdo potom k nějakým dalším krokům, je už další věc. Ale religionista/ka by v téhle věci dokud jsou v roli religionisty/ky neměl/a nic podnikat.
Ono stačí napsat fakta (např. kanibalismus, krvavé oběti atd.) a každý si už obrázek udělá. Ale nelze psát jasně tendenčně potlačováním zjevně negativních rysů nebo naopak jejich zveličováním.
Píšeš něco v tom smyslu, že sociální vědy by měli upozorňovat na nebezpečnost a tak. No jo, ale to co se jednomu zdá nebezpečné, nemorální a nevhodné, může druhému zase přijít jako úplně vpořádku.
Ale neeee, postmodernistické relativizování ad absurdum...... Připadá ti v pořádku třeba zabíjení lidí? Připadá ti, že názor "zabíjet lidi je v zásadě správné" by měl být respektován stejně jako názor "zabíjet lidi je v zásadě špatné"? Ty názory nemají stejnou hodnotu. První totiž degraduje lidi do role obětí, druhý se je snaží chránit. Základním pudem člověka je pud sebezáchovy, jednou ze základních tužeb je svoboda a jistota, tedy i to, že se v důsledku lidí vyznávajících názor "zabíjení je v zásadě správné" nebude muset každý den bát o holý život.
Tolik k dekonstrukci hodnot.
Mám pocit, že si vůbec nerozumíme i v dalších věcech (ne, že se názorově neshodnem, ale nechápeme co myslí ten druhý), ale nemám bohužel čas to řešit. |
Registrace nového uživatele 
