Ještě nás baví 240cítka?
Koncem třicátých let byly v Německu zahájeny práce na vývoji dálkově ovládaných střelišť. V roce 1938 vypracoval konstrukční tým firmy Arado pod vedením ing. Waltera Blumeho společně s firmou Rheinmetall-Borsig a Deutsche Versuchsanstalt für Luftfahrt (Německého zkušebního ústavu letectví) projekt dálkově ovládaného systému palubní výzbroje označeného FA-13. Tento systém byl ovládán z pilotní kabiny a na cíl byl zaměřován pomocí periskopu. Poté, co se Technisches Amt RLM seznámil s tímto projektem, pověřil ing. Blumeho konstrukcí rychlého letounu kategorie Kampfzerstörer, ve kterém měla být využita nová koncepce obranné výzbroje složené z dálkově ovládaných střelišť. Tento letoun by měl být schopen plnit roli těžké stíhačky, rychlého průzkumného letounu, střemhlavého bombardéru a bitevního letounu.
Přímo na projektu pracoval ing. van Nespod dohledem hlavního inženýra Hanse Rabeského. Tento projekt, pracovně označovaný E 240, představoval technicky vyspělou konstrukci dvoumístného dvoumotorového celokovového letounu. E 240 byl vybaven bohatou mechanizací křídla (dvojštěrbinové vztlakové klapky, sloty), aerodynamickými brzdami umístěnými na konci trupu, přetlakovou kabinou a dálkově ovládanými střelišti. První dva prototypy měly sloužit k aerodynamickým testům, a proto nebyly vybaveny přetlakovou kabinou a střelišti FA-13. Systém FA-13 se v té době ještě nacházel ve stadiu zkoušek prováděných na letounu Messerschmitt Bf 162 V3, při kterých se objevily četné problémy - např. obtížná lokalizace vzdušných cílů palubním střelcem i přes to, že byl periskop vybaven čočkou se zvětšením 1,6. Dalším problémem byla ochrana periskopu před námrazou tvořící se ve větších výškách. První dva prototypy označené Ar 240 Vl a V2 byly dokončeny v polovině roku 1940.
První let Ar 240 V1 se konal 10. května a Ar 240 V2 o dva měsíce později. Bohužel se ukázalo, že letoun je velmi nestabilní a to ve všech osách. Po provedení mnohých úprav vznikl Ar 240 V3 (KK+CD), který měl představovat vzorový stroj průzkumné verze a střemhlavého bombardéru. U tohoto prototypu byl zcela změněn tvar přední a střední části trupu. Přetlaková kabina byla přesunuta na příď a trup byl v zadní části prodloužen o 1,25 m. Ocasní aerodynamická brzda byla nahrazena kuželovým vřetenem s přídavnou stabilizační plochou. Sloty byly z náběžné hrany demontovány. Ar 240 V3 byl poháněn dvěma řadovými motory Daimler-Benz DB 601 A o vzletovém výkonu 760 kW (1 075 k). Obranná výzbroj byla tvořena dvěma střelišti FA-13 (na hřbetě a pod trupem) vybavenými dvojkulometem MG 81 Z ráže 7,9 mm. Útočnou výzbroj zajišťovaly dva kanóny 151 ráže 20 mm, které byly instalovány v trupu, a dva kulomety MG 17 ráže 7,9 mm umístěné v kořenech křídla. Zavedení mnohých úprav zpozdilo montáž prototypu, který byl připraven k letovým zkouškám až koncem jara 1941.
|
Registrace nového uživatele 
