Bulat Okudžava - Zrušené divadloTak tuhle knihu stoprocentně doporučuji. Skvěle napsaná, velmi čtivá, s humorem, při němž ale mrazí, zvlášť u poučeného čtenáře - nevím, co by to řeklo generaci, která nemá moc potuchy o komunismu. Zpočátku doporučuji nehltat. Píši to slovo schválně, protože Okudžava píše tak, že text doslova hltáte. Ale na začátku tedy bacha, protože se tam objeví hodně jmen, takže to chce piánko, asbyste potom věděli, kdo je kdo. Okudžava se v této biografické knize vrací do doby, kdy se komunističtí prominenti náhle stali napřáteli lidu a Stalin provedl jedu ze svých čistek. Dívá se na vše kolem očima malého chlapce, ale též z pohledu dospělých - jedni jsou přesvědčení budovatelé, další pochybují, nebo se jen snaží nenápadně proplout životem bez úhony, někdo v tom zas umí chodit...zkrátka tak, jak to tenkrát holt bylo. I když jsem byl s tou dobou dostatečně obeznámen ze Souostroví Gulag a věděl jsem k čemu se schyluje, přesto mi až skoro na konci došlo, kdo je to ten neoblíbený soused Lavrentij s cvikrem. Jakmile je o tomto člověku kdekoliv zmínka, běhá mi mráz po zádech.
Malé upozornění: V textu se sem tam objevují gruzínské a arménské výrazy. K tomu účelu je vzadu malý slovníček. Až se tam budete dívat, dejte si pozor, abyste nenalistovali poslední stranu románu a nepadl vám zrak na poslední krátkou, ale drsnou větu!!!!!!!!!! Tak a teď jen doufám, že to nedopadne jako v Obecné škole - jak se něco zakazuje, tak se to musí vyzkoušet:-) Nedělejte to, byla by to velká škoda!
Teď čtu: John Steinbeck - O myších a lidech |