Já měl od svého dietologa přísný zákaz cvičení, dokud neshodím 20 kilo. Naopak, měl jsem právě doporučené procházky, plavání a zejména pak jízdu na rotopedu, ale zcela bez zátěže. Jen naprázdno mrskat nožičkama, za to ale aspoň hodinu. Hlavně se nezpotit a neunavit, to jsem měl zakázáno. Dietu jsem držel podle glykemického indexu, tj. silně přidat na luštěninách a nízkotučných sýrech, libové maso bez omezení (kvalitní šunka, hovězí steaky, drůbeže a ryb co hrdlo ráčí), zcela vysadit cukr a v nutných případech jej nahradit fruktózou, konzumovat hodně zeleniny, z ovoce jen některé (švestky, meruňky, zejména sušené). Hodně mlsat oříšky, mandle a semínka všeho druhu. Vyhýbat se pšenici, kukuřici a rýži. Chleba raději žitný (ne pšenično žitný), kukuřici vůbec (ani popcorn), rýži jen natural, v krajním případě basmati (a jen občas). Žádné brambory.
Skutečnost je taková, že jsem v pohodě těch dvacet kilo shodil. Bohužel, pak měla přijít fáze cvičení a k tomu jsem se nedokázal dokopat. Ale dlouho jsem si tu váhu držel. Až přišly Vánoce. 8^( Nicméně úplné jojo to nebylo, nabral jsem zpátky 9 kilo a teď to zase pozvolna klesá. Ale bohužel, bez toho cvičení to fakt nepůjde. Na druhou stranu, když člověk nejdřív zhubne jen dietou, tak se mu bude cvičit líp. On ten odpor ke cvičení je danej tím, že je člověk tlustej a zadejchává se a pohyb ho unavuje. Ale po těch 20 shozených kilech jsem viděl, že leccos, co mne dřív zadýchalo, mne už nezadýchává, takže i to cvičení by se dalo zmáknout.
Jinak ta TWISTRova věta je naprosto pravdivá. Nejdřív je potřeba shodit špeky dietou a přeučit metabolismus na trochu jiné fungování, cvičení přichází až ve druhé fázi. |