Ad XXXIV.Myslím, že mystifikací již bylo dosti, pane docente Vitsofte.
Předkláný obrázek není žádná dobová mapka, nýbrž vyobrazení lidové výšivky na čapce, zvané tibutějka. Cimrman na ni narazil při pobytu v Rusku, a to když vstupoval do zemljanky strýčka Váni. Jelikož byl strýček malé postavy, snadno se pak Cimrmanovi podařil nákres v celkovém pohledu shora. Nutno ovšem dodat, že po setkání s Cimrmanem došlo u nositele tibutějky k nepatrné temenní deformaci, která však byla postačující k tomu, aby tibutějka opouštěla svého nositele.
Rozmrzelost strýčkova i celková situace Cimrmanova stávala se neúnosnou. Cimrman tehdy poprvé použil ševčovské lepidlo zvané pop k něčemu jinému, než k opravě vlastní obuvi. Následný efekt - naprostá nesundatelnost čapky z temene strýčka Váni - vedla místního pravoslavného kněze, otce Dimitrije, k tomu, aby se obrátil na Járu Cimrmana s podobným problémem.
Kněžská mitra je však mnohem těžší než nějaká tibutějka,
a v případě, že se o hlavu otce Dimitrije dělila s vodkou, nedržela se jí vůbec. Což pochopitelně markantně narušovalo průběh bohoslužeb.V případě otce Dimitrije musel Cimrman popu přidat. Od těch dob sice mitra držela pevně, bohužel nadměrné množství lepidla se v letních měsících projevovalo, až na to kněze lidi začali upozorňovat. Mezi tím se však Cimrmanova¨metoda stabilizace rozšířila po celé Rusi, a byla používána až do roku 1917. Pravoslavní kněží tak dostali svou přezdívku, která se však používá dodnes.
|