50 odstínů šediA ja se ptám pánové, nevykradla E L Jamesová, ve své knize, 50 odstínů šedi, dílo Járy Cimrmana?
Jak bylo například naznačeno v přednášce p. Bruknera v Němém Bobšovi?
Pravou zkoušku trpělivosti však divák podstoupí, když se Jeřábek rozpovídá o svém kamarádu z vojny, koželuhu Tomanovi. Ten měl prý zase čtrnáctiletou dceru, která byla na svůj věk neobyčejně vyspělá. Toman ji sice úzkostlivě hlídal, ale přesto nemohl zabránit, aby si zvrhlé děvče nepozvalo jednoho dusného odpoledne Jeřábka do své podkrovní světničky. Jeřábek vypravuje, co všechno dívka neměla na sobě, jak se její poživačnost projevovala, vysvětluje, proč měla k pelesti připevněný řetěz, co s ním musel dělat – no prostě: nuda, nuda, šeď, šeď.
Nás na celé jízdě vlakem zaujala jiná věc: totiž jak Cimrman nenásilnou formou poskytuje divákovi zajímavé vlastivědné poznatky. |