Tadu, velectěná kolegyně!
Děkují Vám za ozřejmění této, k Cimrmanu se tak nehodící, delikátní záhady.
Studiem jsem nabyla přesvědčení, že tento všeumělec s čistým, teměř dětsky neposkvrněným a cudným srdcem, často pobuřoval věřejnost, nikoli však ůmyslně. Proto jsem zapochybovala o pravdivosti tvrzení, že on byl otcem již zmíněné holčičky, tedy jejím tvůrcem...jestli mi rozumíte... tenhle dodatek mnohé vysvětluje. Tedy původně to byl chlapeček? No...to jsou věci...to jsou věci...to abych opět předělávala rukopis knihy, ve které pojednávam právě o značnem přínosu Járy Cimrman do světové kultúry a o jeho stopách v ní. Saprment!
Prosím Vás a jste si tím opravdu jistá? Protože jednou jsem takhle seděla s kamarádkou v knihovně a ona mi něco povídá. A já ji povídám, že ne. A jindy zase přišla a zase mi něco říká a já ji povídám: To jo.
Já jenom abych tu knihu nepředělávala víckrat, že? Abych to udělala při tom jednom předélávaní.
Stejně Vám děkují a ješté kdybych Vás mohla pořádat o ňáke zobrazení tohoto nešťastného dítěte, kdybyste ho měla a byla tak láskavá, byla bych Vám moc, móócinky vděčná.
S úctivým pozdravením. Vaše oddaná kolegyně z Katedry Cimrmanológie. |