Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív  Lopuchu

Lopuch.cz

	Jméno: Heslo: Podpora LCD:	Domovská stránka klubu GENESIS Genesis - oficielní stránky GenesisMuseum ReGenesis - The Early Genesis Tribute Band Překlady textů Genesis - DMatej Genesis - fotogalerie Genesis - legenda rockové scény - 1. až 11. kapitola Genesis - legenda rockové scény - 12. až 22. kapitola Genesis - legenda rockové scény - privátní tvorba Antony JETHRO TULL -68- This Was 24/96 US vinyl rip Reprise Records CR 6336, DR12 Dneska jsem si pořídil sluchátkový DAC/zes k ntb, a tak ho zkouším právě na letité nahrávce prvotiny Jethra Tullových. Džejtý dozajista netušil, že se jeho jménem vyzbrojí, dílem náhody, britská kapela potrhlých maníků, co v mládí vypadali stařeji, než dnes ve svém stáří. Jelikož se jedná o moji oblíbenou desku od mé oblíbené kapely, budu nekritický. Tuhle muziku žeru absolutně. Její vibrace mne nalaďují na poslechovou výpravu do krajů výsostného hudebního požitku. Nelze přeslechnout dobový vliv na technikálie, neboť dnes podivně znějící stereo, se takhle tehdy prostě dělalo. Extrém v první skladbě, striktní nástrojové vlevo/vpravo, nebyl teda ani tehdy častý, avšak zde činí jeden z trademarků otvírací pasáže, na něž se lze těšit jako na originální neobyčejný rukopis. Autorské tahy štětcem jsou znát v každé skladbě, ať už jde o bluesové tradicionály, instrumentálky, autorské skladby, nebo dlouhé pasáže na hranici improvizace. Album je nečekaně pestré, až rozevláté, a z každé noty tryská surová hudební matérie, kterou ze sebe muzikanti chrlí. Poslech desky klade na posluchače nároky, neboť skladby se dost liší zvukovou produkcí, rozložením nástrojů, pojetím mixu. Pra-stereofonický přístup z první skladby se ještě zopakuje v sedmičce It's Breaking Me Up, ostatní skladby přinášejí prostor v méně rušivé konstelaci. I když je znát, že se trochu hledalo, výsledek je velmi uspokojivý a k té muzice patří. A muzika? Blues, blues, rock, rock. Anderson vs. Abrahams. Krásná reakce hudební chemie, kdy se do nádobky nasypala spousta ingrediencí, a dvě výrazné osobnosti míchaly a míchaly. Díky tomu vzniknul přepestrý koktejl, co má kvanta spojujících chutí, a kvanta zcela protikladných. Objevování zaručeno donekonečna. Slyším tu desku snad posté, a každý poslech je objevitelský zážitek. Co víc si vlastně přát, než neustálé nalézání nového ve starých (ne)známých deskách, které jsou tak blízké a současně tak bezedné a neprobádané. Jako nášup si dávám tři bonusy z japonské CD verze od Toshiba Records. Jsou stejného ducha a prodlužují hudební zážitek o dalších vítaných osm minut. Dokonalé dílo, které charakterem už nezopakovali, neboť dvojautorské přepětí ustoupilo. Ale nebylo to na úkor, neboť další alba dokázala Andersonovu originalitu, svébytnost a výjimečný talent. Hodnocení: plná palba ***** JETHRO TULL -69- Stand Up (1989 US CD MFSL UDCD 524) DR10 Narozdíl od This Was nemám tuto desku jako celek tolik naposlouchanou, tím více si ji teď užívám. Je plná nádherných skladeb. Za prvé Bourée, asi první píseň, kterou jsem od JETHRO TULL kdy slyšel, to mohl být rok 82. Skladba, která měla a stále má velký vliv na mé posluchačské cítění, je to esence hudby, melodiky, lidového nespoutaného člověčenství. Kdyby JETHRO TULL udělali jen tuto skladbu, byli by pro mne nesmrtelní. Za svoji kariéru dokázali napsat více skladeb, které se intenzitou hudebního sdělení této dotýkají, jenže Bourée byla první. Další výborná a působivá skladba je Reasons For Waiting, tu objevuji v plné hloubce až nyní, a je úchvatná. Andersonův zpěv s těmi smyčci, neodolatelná souhra, píseň z jiného světa. Nebo Jeffrey Goes To Leicester Square s bubínky a cinkátky, okouzlující. Nebo We Used To Know s překrásným kytarovým sólem, které dává zapomenout na flétnu. Mohl bych takto jmenovat většinu písní. Zmíním ještě úvodní A New Day Yesterday, což je monster skladba s nezapomenutelným motivem. Ukázka enormního skladatelského talentu. Akorát je pokažená mixem, odjakživa mě na ní doslova ničí přebuzený a zachrchlaný zvuk bicích. Jako z pomačkaného pásku na staré kazetě. Zajímavé, že na zbytku alba se tento efekt téměř neprojevuje, kromě ještě Nothing Is Easy. Některé skladby zase znějí, jako zapomenuté z nahrávacích frekvencí debutu, míněno spíše technicky, než hudebně. Musím říci, že budu dávat ještě hodně poslechů stendapu, budu pomalu odkrývat vrstvy, kterých má jeho (jejich) muzika požehnaně, nezřízeně se těším. Skrývá množství nálad, abstraktních myšlenek, představ, těká od tvrdé dynamiky do nejromantičtější lyriky, je naléhavé i konejšivé současně. Mistrovské dílo. ***** JETHRO TULL -70- Benefit (CD 1990 Chrysalis F2 21043) DR11 JETHRO TULL se mi jeví až do konce sedmdesátých let jako folkové seskupení, do kterého někdo propašoval elektrickou kytaru. Skladby jsou vystavěné pocitově na akustických nástrojích, se špetkou efektů s elektronikou, a občasnými šlehy vydatné elektrické kytary. Je to perfektní zvukové spojení tvořící jeden z charakteristických znaků této kapely. Na Benefit kytaru přiostřili a povedlo se jim takto vytvořit dvě monstrózní hardrockové skladby. Tou první je With You There To Help Me s rafinovaným proplétáním ostrých kytarových laufů a psychedelicky nahalených brejků agresivní flétny ve strhujícím finále, které vyvře na povrch po skoro až nesmělé první polovině skladby. Druhým výrazným zářezem je To Cry You A Song s monumentálním riffem vynořujícím se z přízračného neznáma, omotávající nás několika vrstvami řezavé vokální linky a nedávají žádného prostoru k oddechu ve spleti drsných až trnitých tónů. Obě skladby opět dělají z této desky nezapomenutelný zážitek. Obzvláště ta druhá je průplach enormní, energetická bomba, šestiminutová ždímačka naslouchající mysli. Nářez, nářez, nářez. Jemnější tvář skupiny se představuje v části dalších skladeb, které tak mohou působit méně výrazněji, než zmíněné monumenty, ale v každé je slušná porce melodie spojené s rockovým tvrďáctvím, bez nějakých vycpávek a trivialit. Za vynikající považuji Nothing To Say, která má dobře stupňované napětí na pozadí opakovaného refrénu, výpravnou Inside (připomínající atmosférou a mixem spíše období Stand Up), rozmarně hravou Play In Time, nebo nádherně uvolněnou Sossity; You're A Woman. Z pojetí desky je znát větší ucelenost a sevřenost oproti předchozím dílům, také je znát snaha o obohacení zvuku aranžérskými a studiovými efekty. Z hlediska produkce je album zcela prosté nedotažeností a excesů, zvuková vyrovnanost dovoluje lépe se zaposlouchat. Horší je to s verzemi alba, neboť provedení v UK a US se vzájemně lišilo pořadím i alternativní sestavou skladeb, kdy více artovou Alive And Well And Living Innahradila v USA pro mne obyčejnější Teacher. Pozdější CD vydání občas bonusově tyto skladby doplňují, ale ne vždy. Dále mne vždy udivovalo, že došlo ke zopakování principu grafické práce s obalem desky, papírové figurky opět a zase. Hodnotím opět absolutním počtem, neboť i když by se našlo pár ne zcela stoprocentní míst, jako celek je to deska skvostná. ***** JETHRO TULL -71- Aqualung (CD 1986 EU Chrysalis 610016-222 / Matrix: CD made by Sanyo, Japan) DR15 Všechno, co se na předchozích deskách ještě trochu hledalo (neodolatelně kouzelným způsobem) nyní do sebe dokonale zapadlo a dalo vzniknout grandióznímu dílu. Jedna skladba vedle druhé jsou bez výjimky monstrózní hymny, v nichž se nalézá samotný vrchol hudebního zážitku. Jedinečná muzika, která dokáže pohltit, plyne zde tak přirozeně, jakoby prostě jen odkrývala prazákladní melodie a harmonie tónů, co tu odjakživa někde v nás byly. Mýtičností a tajuplností, jako z království pohádkových bytostí, je celá tvorba skupiny protkána již od prvopočátku, zde je ten obraz tak jasný a čistý, až mám pocit, že místo hudby sleduji vyprávění ze života čaroděje Iana. Ukázkový zvuk, vzorová vyrovnanost a čitelnost všech nástrojů. Výsledný sound je načechranější, než u předchozích alb, někomu mohou chybět basy a těžké spodky, ovšem pro mne je zde tak akorát všeho. Vůbec, příklon k akustičtějším aranžím umožňuje lépe vyniknout jemným finesám, jimiž kompozice překypují. Pořád folk, s trochou artu a s tou propašovanou elektrickou kytarou. Z vyrovnaného hudebního materiálu není třeba vyzdvihovat jednotlivé skladby. Ale pokud bych musel, pak jmenuji Locomotive Breath, která ve své monumentalitě vykresluje dramatický román soustředěný na ploše pár minut. Hutně supící a nesmlouvavou basovou figurou poháněná mašina, bičovaná kytarovými brejky, vířícími přechody bicích, za doprovodu kulisy pitoreskního piána i divošské flétny. Nedá vydechnout. Uvolnit se na chvilku můžeme až při závěrečné Wind-Up, a že je toho třeba. Andersonův zpěv se stal kultivovanějším, než na předchozích deskách, ani tak netrčí. Skvěle plní roli uvaděče, rétora, herce, barda, poety, minstrela a majordoma všech hudebních komnat. Je s podivem, jak rychle a lehce skladby mění dynamiku přednesu, jak jsou proměnlivé při zachování pevných kontur, spojitosti a spontánní splývavosti. My God je v tomhle nejzářnější ukázkou. Aqualung je vrcholné dílo, a je velmi obdivuhodné, že kapela dokázala jeho výsostnou kvalitu ještě několikrát zopakovat. Přitom pokaždé trochu jinak, Anderson a jeho boys nikdy nesklouzli do rutiny. Pro mne jedno ze tří nejlepších alb JETHRO TULL. ***** JETHRO TULL - Thick As A Brick (1972) DR13 US CD 1988 MFSL UDCD 510 Nevím, jaké bylo skutečné pozadí vzniku Thick As A Brick. Teda, něco vím z rozhovorů, ale to taky může být Andersonovská pohádka. Někdo to složit musel a nevěřím, že vše šlo samo a snadno. Složitost a provázanost díla napovídá, že se na něm dost nadřeli. Takto sofistikovaný výsledek nešlo udělat jen intuitivně. Na první poslech zaujme nástrojová bohatost až okázalost, přemíra překrývajících se melodií a motivů. Nepřipraveného posluchače to může zahltit. Další atribut je do té doby neslýchaná tvrdost až agresivita kompozic. Co bylo naznačeno v některých monstr skladbách, je zde v celé ploše, a naplno. Hrubě dusající a řezající pasáže se prolínají s hbitě propletenou flétnou a zpěvem. Cukr a bič. A bych nezapomněl, Hammondy! Jsou tam a místy dávají muzičce pěkný fundament. Vůbec příměs všemožných zvukových efektů je zde neskromná, a je to dobře. Další atribut, kvílivý saxofon, jeho výraz přitakává ve vypjatých pasážích celkovému dramatu. Občas se vše zvrhává v instrumentální orgie, přímo maglajz, art rock non plus ultra, první třetina druhé části tímto šílenstvím oplývá přímo marnotratně. Člověk je pak rád za akustickou kytaru s flétnou a zpěvem, aby se trochu zorientoval. Nachází se zde komplexní muzika s kvantem nálad, co nezbytně vyžaduje řadu poslechů, aby se v ní jeden alespoň vyznal. Teprve pak si může začít užívat. Nejdřív práce, pak koláče. Nejdřív prostuduj mapu, pak vychutnávej jednotlivá zákoutí, beze strachu, že se ztratíš. Tou náročností u mě má Thick As A Brick maximální obdiv. Nejde o lehce přístupné album, i když na první dojem se nezdá. Jenže přijmout pár motivů, a u zbytku se nudit, to není charakteristika alba, nýbrž definice povrchnosti poslechu. Brick je dobrý testík pozornosti a posluchačské schopnosti. Hehe. Zvuk velmi podobný Aqualung, doslova excelentní. Ani největší nářezovitost nezahlušuje, neunavuje. Každý nástroj je čitelný, separace jednotlivých částí v prostoru doslova holografická, pozornosti neunikne jediný tón. Jsem nadšen. Thick As A Brick se mi líbil vždycky. Ale tak, jako teď, jsem si ho ještě nikdy neužil. Je to takový rozmařilejší Aqualung, a kupodivu, není to vůbec ke škodě, se takhle rozšoupnout. A vůbec, jdu si ho pustit znovu, bez zdržování psaním. ***** JETHRO TULL -72- Living In The Past mám ve dvou verzích: 1) 1992 CD - US - Chrysalis F2 21035 DIDX 1437 EAN 0 9463-21035-2 9 / Matrix: 21035 MASTERED BY EMI MFG. IFPI L043 2) 1997 2CD 24K gold - US - MFSL UDCD 2-708 EAN 0 1577547082 8 Zvuk: 1) DR12, 20 tr., 76:05, proti původnímu 2LP jsou 2 skladby vynechány, plus chybí skladba z US verze desky, odlehčený vzdušný mix s rezervou ve špičkách 2) DR12/DR13, 23 tr., 42:54/45:34, kompletní sestava skladeb z UK+US vydání, hlasitější záznam, výrazně hutnější a temnější zvuk, více basů, odlišný stereo obraz. Obě vydání se dají v pohodě poslouchat, odlišnosti vyniknou jen při bezprostředním porovnání. V rámci alba kvalita a provedení zvuku i mixu samozřejmě kolísají, vzhledem k tomu, že skladby objímají úsek 1968-1971, různá místa i obsazení účastníků. Preferuji kompletní MFSL verzi. Album nevnímám jako nějaký výběr. Jedná se o systematickou kompilaci singlů, jednoho EP, jinde nevydaných 2 koncertních skladeb, plus několik do té doby neuveřejněných tracků. Moc pěkná ukázka rané tvorby. Písničková rozmanitost ukazuje občas i jiný Andersonův přístup ke tvorbě, který záhy opustil. Skvělé jsou v tomto smyslu Sweet Dream a Singing All Day. Fajn je také zařazení nepříliš známého EP Life Is A Long Song(1971), jehož kompletních pět skladeb uzavírá celé album. Posluchač, kterého první léta tvorby JETHRO TULL oslovují, by toto album neměl určitě podcenit, je plné skvělého hudebního materiálu. Část skladeb sice vyšla jako bonusové přívěsky k pozdějším vydáním některých řadových CD, ale jde o zbytečnou roztříštěnost a většinou také trpí nežádoucí dynamickou kompresí. Zde jsou pěkně pohromadě, dobově autenticky respektující již existující kompilaci, nevzniká samoúčelný novotvar. Vlastně se jedná o velmi vzácný úkaz, kterého bychom si měli vážit. Při poslechu se pozitivní zážitek střídá s určitým uvědoměním si neobvyklosti až raritnosti některých songů. To činí z alba nejenom umělecký počin, ale také dobový dokument. Možná z něj mohly být vynechány notoricky známé albové skladby, protože z celku vyčuhují a způsobují jeho nesourodost. Koncertní skladby mě tam vyloženě ruší. Kompaktnější forma by se mi poslouchala rozhodně lépe. I tak skvělé album prodchnuté vůní dávno minulých časů, které jsou mi čímsi strašně moc blízké. **** JETHRO TULL - A Passion Play (1973) DR12 US CD 1998 MFSL UDCD 720 Deska A Passion Play pokračuje v nasazeném stylu dlouhých kompozic, co strana LP, to jedna část díla. Zdánlivě zopakovaný model z This As A Brick je ve skutečnosti velmi odlišný v přístupu a pojetí. Hudba více slouží textu, příběhu, vývoji motivické linie. Promyšlené nástrojové linky se pohybují v uvolněnějším prostoru, mají plastičtější charakter a odlehčenější aranže. Razance některých pasáží zůstává zachována, tyto ovšem z celku více vynikají, neboť jsou obklopeny pasážemi výrazněji lyričtějšími. Místy se přidává velmi působivý klavír. Scénická až taneční stylizace se podepisuje ve všem. Zpěv má více poloh, nejenom sžíravě kousavou, ale i vážnější výpravnou, až někdy i sebeparodickou. Vůbec vyjadřovací škála ještě narostla a překypuje barevností, tisíci odstíny nálad. Zpěvák se převtěluje do různých postav a brilantně dokáže vyjádřit jejich charaktery. Střípky motivů, zdánlivě poházené na ploše třičtvrtěhodiny vytvářejí mozaiku různých dějů, od baladicky zamyšleného, přes plesově nazdobený, až po temná podobenství. Dílo jde tak více do hloubky a pro svou jinotajnost zůstane v mnoha svých významech navždy neodhaleno. Hlavně bez znalosti jazyka na úrovni rodilého mluvčího a obeznámenosti se tehdejšími reáliemi. Tím spíše se ale dává každému možnost, jak si Passion po svém užít. Zajícovo pošahané hledání brejlí je jeden z nejulítlejších momentů britské rockové hudby, srovnatelné s FRUUPP, nebo GRYPHON, a způsob, jakým vybočuje, nelze nemilovat. Nebo lze? Právě proto, že A Passion Play není taková nálož jako jeho předchůdce, dokáže posluchače víc obejmout. You kangaroo, you can! To je jako z Monty Pythonů. Naivní snovost, zamotanost a neuchopitelnost britského pojetí příběhů je zde chutně a vkusně podaná. Více, než kde jinde, zde platí, že každý poslech přináší nové zážitky. Užívám si, a chci ještě! JETHRO TULL se podařilo předvést vrcholný umělecký výkon, už potřetí v řadě. Mimořádně vyspělé dílo. Je nádhera, že taková hudba existuje. ***** JETHRO TULL - War Child (1974) DR12 US CD 1999 MFSL UDCD 745 Jak jsem mohl obdivovat skok na absolutní vrchol u posledních tří alb, tak zde musím konstatovat prudký sešup dolů. Obávám se, že na vině není změna koncepce, dají se udělat skvělá písničková alba, ostatně JETHRO TULL to již převedli. Tady se jim dílo rozpadlo na divnou směs mnoha nástrojů, šuplíkových zbytků, pitoreskních laciných flašinetovek s kostrbatými refrény. Pouťová atrakce s názvem War Child je ušislyšně prázdá, bez nosných a silných melodií. Anderson mečí, kytara je nepříjemně syrová, ostatní nástroje působí věrohodně, jako strašáci v poli. Zkusím to pozitivně. Dobré momenty alba: - Titulní skladba, ta se mi docela líbí. Jak se zpěvem jedou unisono smyčce, daří se vyčarovat Tullovská atmosféra, jde o jeden z mála záblesků čirého talentu. - Skating Away On The Thin Ice Of The New Day má také pěknou melodii a její podání dovede na pár momentů omámit. Lehký závan dobrých časů. - Only Solitaire je snad z jiné desky, asi hned té následující. Částečně. Mohla to být krásná maličkost, kdyby zpěv nebyl na Andersonův standard tak sterilně monotónní. Pořád ale nadprůměr. A víc nic. Všechno, co na tohle album Anderson nacpal, a že toho je, má velmi nevlídné vyznění. Toporná šaškárna vysypaná z truhly, ze které někdo vybrabčil Tullákův kostým. V uších se to šprajcuje, ta tam je splývavost výsostných harmonií. Komediantské "hoorah" pro otravné publikum v laciné hospodě, aby bylo na polívku. Fujky-blujky. Zmíním dva orchestrální bonusy, které ve srovnání se zbytkem jsou veskrze příjemné. War Child a Quartet. Tváří se jako soundtrack, pravděpodobně jím i byly, a poskytují jemnou melodickou náplast na hrubé řezy od rašple zvané War Child. ** JETHRO TULL - Minstrel In The Gallery (1975) DR12 UK CD 1992 Chrysalis CDP 32 1082 2 Od prvních tónů se mnou rozmlouvá důvěrně známé album. Mluví hlas, mluví kytara, i řeč ostatních nástrojů je srozumitelná. Je to těžko popsatelná nádhera. Široké spektrum motivů a zvukových zákoutí je rozprostřeno po celé ploše hudební krajiny alba. Anderson je zpátky minstrelem, co umí muzikou vytvářet čarovné obrazy. Těžko se něco píše při poslechu, hudba vtahuje a nedovolí nic jiného, než poslouchat. Je zde namíchán vzorný koktejl nabroušenějších složek s akustickými esencemi, kdy v průzračně čitelném mixu se lze opájet tisíci jemných nuancí mihotajících se na hladině i v hlubině každé kompozice. Desku řadím po bok Aqualung, účinkuje na mě stejně silně. Nevyčerpatelná krása, kterou se tohle dílo u mne zapsalo mezi životní estetické zážitky. Středověká atmosféra (tedy spíše to, co za ni považuji) je přímo hmatatelná a vyvolává spoustu imaginací. Některé pasáže jsou překypující takovým množstvím dramatického detailu a vývoje, že si je musím pouštět dokola, aby mi něco neuniklo, jako když si zpomalíte akční scénu, protože nestíháte sledovat. Jedno ze tří nejlepších alb JETHRO TULL. Nejlepší skladba? Všechny! ***** JETHRO TULL - Too Old To Rock 'N' Roll: Too Young To Die! (1976) DR13 CD Remaster 2002 Japan Reissue 2014 WPCR-80073 Má-li tato poslechová sága v něčem významný přínos, pak je to objevování jednotlivých alb. Někde se jedná o ozřejmění již známého, někde jde ale o nečekané posuny. U War Child jsem tak trochu doufal v jeho rensanci, konal se propad. Zde jsem nečekal nic, a album se objevilo jako zahrabaný poklad, který nyní pěkně kousek po kousku rozkrývám a nestačím se divit. Quizz Kid - Na obalech některých CD je chybně uváděná jako "Quiz Kid", včetně Wilsoního. Jouda navíc měl potřebu intro vyčlenit samostatně, takže v jeho podání se jmenuje "Prelude / Quiz Kid". To jsou ale kydy... Počáteční citace motivu titulní skladby navodí atmosféru, už v něm je náznak větší akustické vzdušnosti. První skladba je ještě celkem tvrdá, trochu klame tělem, dominuje rytmika (ta basa!), ale akustická kytara je dost vepředu, bohatě aranžované další nástroje, byť se jen na chvilku objevující, opravdu kouzlí. Vskutku bohatý rozjezd plný změn a mnoha motivů, které se až v refrénu potkávají v jednotném zástupu. Crazed Institution - Lehoučká a filigránskými vyhrávkami propletená skladba s roztomilou melodií, až lidovou. Zde se ukazuje Anderson jako mistr trylků flétny, které se jen míhají hustým předivem ostatních nástrojů. Pozitivně laděná píseň, krásně vystavěná, svižně a lehce ubíhající do naléhavého závěru. Salamander - Akustická kytara je pro Iana stejně signifikantní jako flétna. V této skladbě jí přímo hýří, tak jako na celém albu. Zasněný zpěv vnořený v melodii se houpá a ovíjí v harmonii. Pak se přidá flétna, intenzita hudebního zážitku vrchlí, a konec. Taxi Grab - Rytmická paráda, jako od pouličních muzikantů. Foukací harmonika je bašta (dlouho tady nebyla), výkřiky, pevné kontury a hrany této skladby dávají připomenout rockové jádro kapely. Tato skladba klidně mohla být na Benefit. From A Dead Beat To An Old Greaser - Z podobného soudku jako Salamander, ale ještě více vroucí. Smyčce na pozadí, utlumený zpěv, extrémně působivý text, saxofon. Hluboké a dojímavé sdělení. Hudba z duše, ohromující niternost. Bad-Eyed And Loveless - Minstrelův morytát z kategorie rozervaných balad. Kytara a zpěv, jako mnohde na albu, a jaká síla! Big Dipper - Silná melodie, od začátku jedou všechny Tullovské znaky naplno, naléhavá až hutná hned zkraje. Vtipně aranžovaná, je tady zase mozaika mnoha motivů co poletují prostorem, vše zasazeno do pevné struktury. JETHRO TULL nelze nemilovat, když dělají tohle. Nevíš, co bude příští vteřinu, přitom se na to těšíš jako na další kousek bonboniéry. Too Old To Rock N' Roll: Too Young To Die - notoricky známá píseň, co se samozřejmostí sobě vlastní z mysteriózní úvodní pasáže vystaví grandiózní obelisk a pak to překlopí do závěrečného tanečního bigbítu, a zpět, jakoby se nechumelilo. Střídání kontrastních nálad nepřestane bavit ani po padesáté, ani po stopadesáté. Na pozadí smyčce s trumpetkami proklatě dobře přizvujkují. Pied Piper - Opět kouzelná melodie v neodolatelném přednesu, kde se s divadelní marnotratností předvádějí v rychlém sledu role mnoha motivů. Rej skřítků, co každý nese jednu, dvě notičky. Hlas se pohupuje, domlouvá, rozmlouvá, chce se tančit, středověk, šašci, pištec tu cházku někam vede... The Chequered Flag (Dead Or Alive) - Roztáhlejší pomalá píseň, která dá odpočinout, a nechat se jen tak relaxačně hladit smyčci, zpěvem, plující soundtrackovou melodií, jako z černobílého velkofilmu šedesátých let. Konejšivý závěr alba. Smířlivý a dávající naději. CD má ještě dva bonusy, konrétně potemněle chansonovou A Small Cigar s krásným pianem ve finále, a Strip Cartoon, která je rozvernou písničkou plnou popěvků a štiplavé kytary, v tom nejlepším slova smyslu. Ještě dnes ráno bych Rokenrolu dal přinejlepším průměrnou známku. Teď se ho nedokážu nabažit. Čtyři poslechy v řadě nestačily, s touhle deskou mám domluvených ještě hodně setkání a zážitků. BONBA! ***** JETHRO TULL - Songs From The Wood (1977) DR11 US CD 1998 MFSL UDCD 734 Dovolím si úvahu. Struktura hudební skladby může být různá. Z hlediska vnímané melodie může být jedna výrazná na povrchu, a pod ní se mohou skrývat jiné další. Hrané na jiné nástroje, v jiné hlasitosti, vyplouvající na povrch jen místy. Posluchač všechno dokáže vnímat jen při soustředěném a pozorném poslechu, kdy jej nic nerozptyluje. Takový luxus si můžeme dovolit zdaleka ne vždy. Proto leckdy dojem z muziky trpí tím, že neslyšíme vše, co v ní je, a preferujeme skladby, v nichž jsou nosné melodie více vystrčené dopředu. Pominu skutečnost, že spousta současné hudby tyto vrstvy postrádá a je určená k rychlo poslechu, kdy se všechno musí rozbalit do deseti sekund naplno, aby byl instatní zážitek co nejúčinnější. Z hlediska JETHRO TULL jsou v rámci výše zmíněné teorie alba pojata různě. Vždy tam ty vrstvy jsou, a bývá jich i několik, jejich desky jsou tímto k usebranému poslechu jako stvořené. I u alb, která mi zrovna nesednou, si jejich existenci uvědomuji, akorát se mi ty konkrétní melodie, harmonie, a jejich způsob provedení, nelíbí. V dosavadní chronologii není v jejich tvorbě moment, jemuž bych mohl vyčíst prvoplánovou plytkou líbivost. Avšak rozdíly v dávkování vrstev tu jsou značné. Předchozí album s rokenrolem v názvu má na povrchu ve většině skladeb málo jasně zachytitelných a výrazných melodií. Významná část melodických harmonií se odehrává někde vzadu, a proto mi taky trvalo, než se je podařilo objevit. Teď už o nich vím, a je to žraso.. :) Při méně sosutředěném poslechu si uvědomuji, jak lehce se síla těch skladeb ztrácí, jak jsou tím méně posluchačsky atraktivní. Je vyžadována aktivní spolupráce posluchače na celém procesu, aby bohatství díla bylo odhaleno naplno, a to není zrovna pohodlné. Proto má Rokenrol vlažnější přijetí, lidi jsou líní se zastavit, soustředit. Ta trocha aktivity, co by přinesla násobnou odměnu, se jim příčí. Aktuální Songs From The Wood je pravý opak. V každé skladbě ta nosná melodie huláká naplno a dá se užít i při práci, i jako kulisa. Všeliké mnohostrunoklapkobřinkostroje se předvádějí okázale a nezakrytě. Je to těžkotonážní útok zástupu ukázněných dojmotvorných faktorů, nelze jim uniknout. Věřím, že i to jej jeden z důvodů, proč si Písně z lesa posluchače rychle a snadno získají a silně si ho podmaní. Tento přístup nehodnotím jako dobrý nebo špatný, je jen působivější, a pro širokou posluchačskou obec atraktivnější. Poslech prostě není taková zkouška pozornosti, muzika leze do uší sama v plné kráse. Ani v tom nevidím nějaký kalkul od Andersona a jeho boys, je to jiná umělecká technika, na jejíž volbu mají jako tvůrci a interpreti jednoznačně regulérní právo. Ty melodie v pozadí tam samozřejmě jsou také, ale jsou chudáci hodně skryté. Přebité. Vnímané spíše podprahově. I ony se však podílejí na vyznění alba, pro citlivého a vnímavého posluchače zcela nepochybně. Songs From The Wood je skvělé album právě i tím, že se podařilo dát dohromady celek, co na povrchu i pod ním oplývá kvantem průrazného hudebního materiálu. A je úplně jedno, jak ten svébytný Tullí styl pojmenujeme. Atributy, pro něž je máme rádi, tam jsou v míře přebohaté, opět vše krásně zakomponované, pokolikáté již? Dokonalost i pro hledače a hloubače, i pro rychlý zážitek. Dílo s velkým Ď. ***** JETHRO TULL - Heavy Horses (1978) DR13 UK CD 1990 CDP 32 1175 2 Tuto desku JETHRO TULL nahrávali jako první ve vlastním novém studiu, které si Anderson nechal vybudovat v Londýně a vybavil je na tu dobu špičkovou technologií. CD Heavy Horses jsem slyšel za posledních cca 15 let mnohokrát, názor na ně se nemění. Průměrné album s několika písněmi, co mám rád. A taky s několika, které nesnáším a nejraději bych je přeskakoval. První tři skladby patří mezi to nejhorší, co JETHRO TULL doposud vydali. Obzvláště dvojka mě trhá uši a příšerně otravuje. Andersonovo řezavé mečení postrádá melodické vrstvy, je to jakýsi syntetický derivát jeho dříve plastického vokálu. Melodie triviální, ploché. Žádný poslechově příjemný aspekt. Emocionálně placatý stín dříve tak náladami prodchnuté tvorby. Pak se objeví první pěkná píseň, tou je Moths, na akustické kytaře stavěný model, známý ze dřívějších alb, funguje i tady. Do kategorie příjemných skladeb ještě řadím titulní, ta je povedená velice. Vůbec, tři poslední skladby na albu mají daleko vyšší kvalitu, než ostatní, s výjimkou Moths. Zbytek alba je v lepším případě únavný, v horším prudící. Zajímavostí je, že dva bonusy (Living In These Hard Times a Broadford Bazaar) z pozdějších CD vydání, patří mezi to nejlepší, co se na disku nachází. Nejspíš proto, že pocházejí z jiného období. Z alba mám dojem, jako kdyby atributy stylu JETHRO TULL někdo narychlo naprogramoval do flašinetu a točil jej furt dokola. Obzvláště ve srovnání s předchozí deskou je zde propad kvality až zarážející. Zdá se mi, že Anderson chtěl zopakovat fungující formulku, ale takhle lacino to prostě nejde. Koně mají obvykle k lesu blízko, v tomto případě jsou to pakoně v ZOO ve výběhu. Opakuji, že titulní skladba si díl Tullské monstr tvorby uchovává. Hodnotím milosrdně, tedy: *** JETHRO TULL - Stormwatch (1979) DR12 UK CD 1990 CDP 32 1238 2 Prvním albem, kde začíná ztrácet svoji dominanci folkový duch kapely (s výjimkou debutu, ovšem), je právě Stormwatch. Slyším tu kompaktní hudební formu ne nepodobnou hardrockovému pojetí. To se projevuje především v usazenosti a zemitosti projevu, který může působit jednodušeji, než bývalo dříve zvykem. Rozevláté motivy a nutnost sbírat střípky nápadů po celé ploše písně se tu téměř nekoná, aranže jsou ukázněnější a více podřízené celkovému vyznění skladby. Také Anderson výrazně mění způsob zpěvu. Není už tak sžíravě ostrý, zřetelně ubral v tlaku na svoje hlasivky, a v některých pasážích se v jeho vokálu objevuje spodní témbr, kterým dokáže být velice vemlouvavý ve sdělování svých hudebních poselství. Místo miniatur s akustickou kytarou zde Andersonovci předkládají rozjímavější skladby s melancholickým nádechem. Takto náladotvorné jsou zejména dvě instrumentálky, Warm Sporran s krásnou basovou linkou, Elegyobohacenou klasickými názvuky, doplněné posmutnělou Home a pěknou Dun Ringill, která asi nejvíce připomíná staré a klasické JETHRO TULL. Hudební výraz kapely začíná být hodně JETHROck, což se projevuje zejména na začátku alba. Obzvláště první dvě skladby mají říz hard rocku sice rafinovaně skrytý pod povrchem, ale silně ovlivňující poslechový dojem. Vrcholem alba je pak skladba Dark Ages, která svojí téměř desetiminutovou stopáží a zakomponováním heavy metalových prvků (ta kytarová hoblovačka a vysloveně metalové vstupy sólové kytary jsou jako perpetuální deus ex machina), a stává se prototypem progmetalových kompozic. Podobně progresivně na mne působí další vrchol desky Flying Dutchman, další dlouhá a místy pateticky dojímavá kompozice. Vůbec celková dramaturgie díla je až symbolická. Celkem razantně rockový rozjezd a přemýšlivě umírněná poslední třetina, to jsou pro hudební vyznění alba dost významné hudebně architektonické prvky. JETHRO TULL se tímto albem ocitnuli na rozcestí. Následující léta a počiny ukázaly, jakými různými a často divnými cestami se z něj vydávali. Často i za cenu návratu do bodu nula a změny kurzu. Stormwatch je poslední deska, kde lze vnímat sílu a originalitu klasických JETHRO TULL. Má schopnost hodně dávat, a během jeho opakovaného poslouchání vyplouvají na povrch zážitky, co je řadí mezi to lepší, co během své kariéry vytvořili. Hodnotím těsně pod 5*. **** JETHRO TULL - A (1980) UK CD 1992 CDP 32 1301 2 První vybraná stezka vedoucí z rozcestí klasické JETHRO TULL tvorby byla označena šipkou s nápisem "synťáková trasa". S nástupem osmdesátek se hudební průmysl poněkud bezradně potácel a začaly se dít věci. Zpětně je to úsměvné, ale prožívat je v plné kráse stálo fakt za to. Již dříve byl art rock vystrnaděn svým protipólem v punku, jenže ten byl příliš sebedestruktivní, jak rychle vyšel, ještě rychleji pošel. Vsadilo se na popinu, co musela být něčím osolená, připepřená a hlavně oslazená, takže umělohmotné bicí, synťáky, plastově vypadající oblečky, poskakování namalovaných hošanů v novovlných bandech, a už to jelo. Naštěstí vzniknul i heavy metal, který byl sice stejně pozérský, ale používal jiné prostředky. Volba byla tehdy jednoduchá. Disko, nebo metal. A pak ještě existovalo pár kapel, co byly někde mezi, snažily se proplout mezi Skyllou a Charybdou, za cenu co nejmenších utrpěných ztrát. JETHRO TULL začali být poprvé poplatní své době, podlehli trendu syntezátorů a androindní studenosti. Vzniká tak podivný patvar, kdy v hudbě na jedné straně máme anti rockové sterilní nástrojové mňoukání, na druhé straně piští Anderson na flétnu, a tváří se, jakoby nic. Tahle deska je jako když smícháte vzájemně nepřizpůsobivé složky, které se zdrcnou, vytvoří žmolky, a není to poživatelné, bez ohledu na to, že každá ingredience samostatně se jíst dá. Přehrabování se tím blivajzem je práce dost nepříjemná, jenže, než ho vylijete do odpadu, musíte separovat pevné části, aby neucpaly filtr. Na desce je deset skladeb. Některé jsou jalové a prázdné, jiné jsou taktéž jalové a prázdné, ovšem navíc k tomu ještě mimořádně odpudivé. Už úvodní disko rytmus syntezátoru, jako od nějakého teplého dua, vyděsí. Ačkoli zpěv se snaží navodit zdání, že je vše v poho, jde jen o hodně tenkou slupku, která tu marnost pod povrchem nemůže zakrýt. Skladby jsou korunovány tak úchylně pitomými refrény, že si z nás museli dělat srandu, to nemohli myslet vážně. Nebo se šašek stal sám svojí parodií. Anderson až na Barreho nahradil realizační tým, nalodil ho na vesmírný koráb a odletěl daleko od mateřské planety art/folk/rocku. Roli minstrela vyměnil za neprodyšný oblek mechanika. Sice z kapitánského můstku všichni hledí v zářnou budoucnost, jenže brzo a rychle mazali zpátky ke starým Onglézským legendám a bájím. Že nevíte, co je Onglézie? Nic si z toho nedělejte, ani gůgl to neví... :) Dávám * jen proto, že tohle není úplné dno. Ačkoli se tomu těžko věří, komedianti na tom dokázali být v budoucnu ještě hůř. * JETHRO TULL - The Broadsword And The Beast (1982) DR14 UK CD 1992 CDP 32 1380 2, bonusy z Japan CD 2005 TOCP-67680 The Broadsword And The Beast má něco, co jiné desky JETHRO TULL nemají, a nikdy mít nebudou. Nikdy to "něco" mít nebudou ani desky jiných art rockových titánů. V tom památném roce 1982 to byla první nahrávka uměleckého rocku, kterou jsem kdy slyšel, a okamžite dokázala udělat revoluci v mém, do té doby výhradně metalovém, posluchačském směřování. Následně jsem se seznamoval s YES, PINK FLOYD a dalšími, ale JETHRO TULL s tímto albem byli první. A první může být jen jeden. Deska slyšena nesčíslněkrát. Je neoposlouchatelná. Každý poslech je silný, jako ten první. Existuje jen málo hudebních děl, která na mne takto konstantně působí. Pár by se jich našlo, na doplnění té pověstné desítky na pustý ostrov. Celou dobu recenzování JETHRO TULL se těším, až dojdeme k Broadswordu, a konečně jsem se té zázračné hudební Bonanzy dočkal. Je zde všechno, co od hudby chci, vše co potřebuji a očekávám. Celé spetrum hudebních nálad je rozkryto, otevřeno do široka, vyplněno tím nejkrásnějším, co lze vymyslet. Dokonalou hudbou. Vzácným umělcům se taková věc povede naplno jednou za život. Dvořák si to vybral v Deváté, Anderson ve čtrnáctém řadovém albu. Tak to prostě je. Způsob používání elektronických zvuků tentokrát perfektně souzní se zvolenými hudebními tématy. Elektronika dává mnoho možností, akorát v osmdesátkách se s ní více sekýrovalo a šminkovalo, než tvořilo. Zde je vzorně využita k navození, podbarvení i vygradování atmosféry každé skladby. Kytary se nevytrácejí, naopak, vždy vyjedou v ten pravý moment aby se svým partem strefily do správného místa ve skladbě. Plastická basa krásně hladí, třeba závěr Seal Driver má přímo terapeutické účinky. Pocity v jednotlivých písních se přelévají od tíživých až temných po hravě rozpustile barevné. Vzájemná vyváženost hudebních složek je přímo ukázková. Harmonie se rozvíjejí k maximální působnosti na posluchače, dokážou ohromit, obejmout i dojímat současně. Řazení skladeb má svoji logiku, je vystavěno jako okénka, kterými nahlížíte do fantaskní krajiny a v paměti si ji sestavujete. Už tajuplný úvod skladby Beastie dává pocítit, že zde bude něco mimořádného. Odjinud, než bylo dosud zvykem. Působivá dramaturgie skladeb, jak jdou po sobě, rozkrývá paletu všech myslitelných emocí. Když přijde po nestřídmě rozmanité Flying Colours zadumaně posmutnělá Slow Marching Band, na kterou naváže temnotou duši pohlcující Broadswod, aby pak provedl masáž srdce důrazně rytmickou i splývavou Pussy Willow, je intenzita zážitků přímo extatická. Vypravěčův hlas je tentokrát položený do nižších a klidnějších poloh, než obvykle, a tím se stává více partnerem k ostatním nástrojům. Míra a rozvaha, kterou Anderson dává vyvřít emocím ve svém zpěvu, je zde tak přesně nadávkovaná, až se toho nelze nabažit. Dokáže královsky rozprávět o legendách, jako nikdo před ním. Už zase je minstrel, navíc elf a čaroděj. Poslední skladba je nejsmutnější, přímo trýznivě truchlivá. Protože je poslední. Cheerio je symbol konce. Naštěstí v pozdější CD reedici je dostatek bonusů (například balada Jack A Lynn, obsahující nosnou Andersonovu hru na akustickou kytaru, ta na albu doslova chybí), které dovolí zážitek z alba prodloužit o další půlhodinu. Ne všechny jsou úplně stoprocentní, ale nálada zůstává, a je to pořád lepší, než skončit prostým Čau. Něco tak intenzívního, taková síla bezbřehých zážitků, ta zaslouží doznívat dlouho. Co dodat? Jedno z nejlepších alb mého života. Bez něj by byl svět o něco chudší. ***** JETHRO TULL - Under Wraps (1984) DR15 UK CD 1992 CDP 32 1380 2 Na The Broadsword And The Beast se JETHRO TULL povedlo zkonsolidovat svoje síly. Po nepovedeném A se vše sjednotilo do služby skladbě a výsledek byl náramný. Kompaktní klenuté písně s dějem, dramatickým příběhem a poslestvím. To, co bylo naznačeno na Stormwatch se podařilo dovést do dokonalosti. Zdálo se, že dál by mohlo být vše v pořádku. Jenže pak vyšlo Under Wraps. Někdy na podzim 1988 jsem si kupoval svůj první CD přehrávač. Vím už jen, že byl značky SHARP, a jel jsem si pro něj vlakem do Třebíče. První dva kompaktní disky jsem měl na burze koupené o pár měsíců dřív. Byli to MANOWAR 1987 a ANTHRAX 1988, spokojenost náramná. Jenže pak jsem si koupil Under Wraps. Časem začal ve sbírce art rock a prog metal převládat. Plus klasika a jazz. Poznávání hudby, její historie a vývoje, souvislostí, osobností, celého dění, to je nekonečné dobrodružství. Obzvláště v dobách neexistence internetu byly seriózní informace vzácné, víc fungovala představivost a intuice. I tak se alespoň z bookletů CD louskaly pomocí slovníku nějaká fakta o kapelách a jejích členech. Mělo to z dnešního pohledu těžko definovatelné kouzlo. Poznával jsem spoustu dnes zapomenutých kapel, špičkových, dobrých, méně dobrých, i špatných. A pak tady bylo Under Wraps. Vždycky musí existovat nějaké zlo, aby bylo možné rozeznat dobro. Že bude za sebou následovat trojice A - The Broadsword And The Beast - Under Wraps, musel vymyslet hodně potměšilý hudební Satyr. Ale díky tomu vyniká více ten nebetyčný obelisk hudební nádhery, když ho z obou stran obklopuje marnost lidského snažení. V tom vidím jediný přínos A a Under Wraps. Poznávání hudby mi přineslo za posledních cca 40 let hodně zážitků. Nejvíce si člověk pamatuje ty výrazné, extrémní, ať pozitivně, či negativně. JETHRO TULL dokázali stát na obou pólech současně, a to v rozmezí dvou let. I k tomu je potřeba pořádná míra excentričnosti. Díky mistře Iane za The Broadsword And The Beast. A protože to tak muselo být, aby byla zachována rovnováha vesmíru - díky za Under Wraps. NULA JETHRO TULL - Crest Of A Knave (1987) DR15 UK CD CDP32 1590-2 Pokud hudebník nechá projít výstupní kontrolou takový "výtvor", jakým je Under Wraps, tak to značí závažné chyby v jeho systému. Pokud se v dalším produktu tyto chyby stále projevují a přidávají se k nim nové, nezbývá, než konstatovat, že závažnost problémů je vskutku vysoká. Album znám od dob vydání, slyšel jsem je mnohokrát. Nikdy se mi nelíbilo. Je prázdné a chatrné, vystavěné na osmdesátkové estetice, co je zaplátovaná zbytky originální tváře JETHRO TULL. Velmi ledabyle zaplátovaná. Do chaloupky fouká spoustou děr, muzika nedrží pohromadě, drolí se při každém pokusu o poslech. Dva markanty: První - osmdesátky se svými diskoklávesami a popími rytmy si stále vybírají svoji daň. Sice ne všude, ale hned rozjezd úvodní skladby je fujtajblózní. Druhý - Anderson se porouchal. Z jeho hlasu zbylo rozviklané krákorání, jehož plytkost nemá ani zbla emocionální škály a přesvědčivosti. Je smutné být svědkem jeho trápení. Třeba Jump Start doslova bolí poslouchat. Jakoby místo ztraceného hlasu dostal umělou protézu, s níž se ještě nenaučil žít. Přehlídka vokální paraplegie deptá posluchače. Na albu je jedna pěkná skladba, i přes všechny výše uvedené výhrady. Tou je Farm On The Freeway, s povedeným melodickým motivem a melancholickou atmosférou, po dlouhé době přinášející působivé flétnové vyhrávky. I ten zteřelý Andersonův hlas v ní tak nějak rezonuje. Akorát tam nacházím pár míst, která jsou téměř zkopírovaná z úspěšných skladeb 70. let. Ale budiž, self revival se povoluje. Zbytek alba je už jen stínem toho, co má hudba přinášet, tristní dojem nezachraňuje ani často vyzdvihovaná Budapest, což je ve skutečnosti jen sentimentálně odskuhraný nafouknutě patetický song. Korunu umělecké zkáze nasazuje trapné kopírování DIRE STRAITS ve skladbě The Waking Edge. Verdikt? Další album JETHRO TULL, které si už nikdy nepustím. * JETHRO TULL - Rock Island (1989) DR13 Germany CD Chrysalis 260 181 Představte si, že sedíte v zahradě, kde všechno kvete. Tráva je krásně zelená, větve stromů jsou plné ovoce, slunce svítí, vítr šumí, pohoda. Pak si chcete utrhnout jablko, a v ten moment zjistíte, že všechno jsou to jen umělé kulisy, žádná zahrada. I ta postava, co k vám mluví, je otřískaná loutka s pitvornými pohyby a zkresleným hlasem. Přesně takhle na mě působí album Rock Island. Jako divadelní adaptace, pouhá hra na téma JETHRO TULL. Všechno je zde jenom "jako". Kytara, jako JETHRO TULL. Flétna, jako JETHRO TULL. Sestava, jako JETHRO TULL. Hudba zní taky jako JETHRO TULL. Vůbec tak však nepůsobí, nemá její účinek, je to prázdná nádoba s pouťově vyvedeným nápisem JETHRO TULL. Máme zde opět jednu skladbu, jejíž působnost prolamuje bariéru netečnosti. Jediná skladba zvoní na emoce, má sílu a dokáže rozeznít posluchačovo vnímavé nitro. Jde o píseň The Whaler's Dues, mocnou i jemnou současně. Pak jsou dobré už jen fragmenty, například instrumentální úvod Strange Avenues, než ji Anderson pokazí rozvrzaným zpěvem. Zbytek alba jsou piliny a bláto. Mám-li skupinu rád, těším se na její dobrá alba, skvělé písně. U těch špatných si nebudu nic nalhávat, a přiznám, že je nechci. Že mi nic neříkají. Nějaké milosrdenství a odpuštění, to je pokus o oklamání sebe sama, se všemi důsledky. Poslech hudby je nemilosrdně pravdivý. Líbí/nelíbí. Hotovo. Škoda, že JETHRO TULL v době po roce 1982 mají etapu "nelíbí". Škoda, ale taková je realita. Pořád nelíbí. * JETHRO TULL - Catfish Rising (1991) DR14 UK CD 1991 CDP32 18862 Osmdesátá léta skončila, v muzice se začalo všechno mísit, odezněla svázanost cingrlátkovou manýrou, hudba se nadechla. Už toho bylo potřeba. Spousta sedmdesátkových hvězdných souborů se stala historií, některé začaly hledat to, co v osmdesátkách ztratily, jiné zahájily návrat z hibernace. Renesance artové odnože rockové hudby byla jedním z nových proudů, objevili se noví velikáni. I rozklížený Anderson se začíná dávat dohromady. Což v jeho konkrétním případě znamená, že jeho tvorbu zvolna projasňuje spodní proud umělecké usebranosti, a hlas přestává být rušivě otravný. U dobré poloviny skladeb na albu mám pocit, že prošly skladatelským procesem, co do nich investoval duši. Nejsou tedy jen slátaninami, jako na předchozích třech albech. Tvůrčí duch se pomalu, poooomaaaluu, začíná vynořovat z pilin a bláta. Mám dvě zprávy. Špatná - album je zbytečně dlouhé. Zabírá víc času, než by si mohlo svými kvalitami nárokovat. Poslech je tím významně ztížený. Čtyřiceti minutový model alb ze sedmdesátých let by Catfish Risingnotně prospěl. Takhle je na ploše desky vyvěšena spousta slabých skladeb, které její hodnotu devalvují. Ani ty průměrné, tzn. o trochu lepší, než ty vysloveně špatné, jsou nuda. Že se v hudebním tělesu ještě trocha tvůrčího potenciálu skrývá, dává alespoň v náznacích poznat také několik skladeb. To je ta dobrá zpráva. Ty nezajímavé jsou jednak klasické rockárny s refrény pro koncertní publikum, třeba hned úvodní This Is Not Love, případně legrační rozpočitadla hraničící s hospodskou odrhovačkou, jako Thinking Round Corners. Část skladeb Anderson také jen melodicky odvykládá, zpěvem bych to moc nenazýval. Ten tam je jeho nosný způsob zpěvu, jímž nás unášel do krajin čarovných příběhů. To je dávná minulost. Nyní nám k radosti musí stačit málo. Pokud budeme trpěliví, zatřpytí se i zlato. Hlavně barokizující a příběhová Rocks On The Road, asi nejlepší skladba na albu. Krásně zasněná bluesovka se vznešenou atmosférou Still Loving You Tonight, s kytarou tak trochu do Jimmy Pageho. Blues, dávno neslyšené, k JETHRO TULL organicky náležící, se ozývá také ve vynikající Sleeping With The Dog. Pro tyto skladby má smysl vydržet. Deska není jako celek tak děsná pruda, jako ty tři předchozí, jen často vycpávková nuda. Roztahanost desky unavuje, těch pár dobrých písní se v rozvleklém celku utápí. Kapela sice dávno ztratila svoji originalitu (flétna fakt nestačí), avšak začíná být aspoň použitelná. Zatím hlavně ze studijních důvodů. A na několika vzácných místech dokonce i s potěšením. Nic moc, přesto snesu, pro těch pár hezkých písní. ** JETHRO TULL - Roots To Branches (1995) DR12 US CD Chrysalis D103506 Po čtyřleté tvůrčí pauze, nejdelší v historii existence JETHRO TULL, vychází další řadové album s názvem Roots To Branches. Je polovina devadesátých let, a věčně se vyvíjející kapela (i když někdy blbým směrem), přináší opět výrazné a slyšitelné změny ve svém přístupu k hudební tvorbě. Tentokrát se jedná o žádoucí vývoj směrem k tomu, co by mohlo náročného posluchače potěšit. Skupina celkem slušně jede, melodie jsou zajímavě Kašmírovsky exoticky pokroucené, po dlouhé době se v aranžích objevují objemnější smyčcové podkresy. Výrazně se mění instrumentální stránka hudby. Hard rockový prvek takřka vymizel, stavba kompozice se celá provzdušnila, a to skladbám udělalo výrazně dobře. Způsob hry na flétnu mění styl směrem ke klasickému. Tóny flétny, které dříve působily jako žhavé kapky žíraviny, co leptá do notových řádků střapatou stopu, dnes létají jako rackové nad plochou hudebního oceánu. To společně s využitím smyčcové sekce dává skladbám romantizující charakter, velmi příjemné, doporučuji.. V instrumentální sféře se dále objevují osvěžující prvky jazzu. Disponuje jimi například první skladba, jež má ještě trochu hitové ambice, ovšem není to na úkor jejího uměleckého vyznění. Skvělý dojem zanechává právě těch pár jazzových taktů, co se odkudsi náhle vynoří, vzápětí zmizí. Jazzový nádech se objevuje i ve skladbě Dangerous Veils (jednoznačně nejlepší skladba na albu), kde nástrojové jízdy dokážou vstřebávat posluchačovu pozornost. Lehkonohost většiny skladeb je pro soustředěný poslech jako balzám, a to platí obecně. Další pozoruhodná skladba je Stuck In The August Rain - tam Anderson zpívá, dokonce tak dobře, že to místy připomíná The Broadsword And The Beast. A ta flétna tam taky čaruje. Nádherně vyklenutá skladba, přímo vysochaná. Propracovaná s výraznou art rockovou strukturou je Wounded, Old And Treacherous, dlouhé instrumentální pasáže, kde flétnová sóla vykreslují fantastické ornamenty. Akorát si do ní zase musel půjčit něco od DIRE STRAITS a Lou REEDa. I tak, za úchvatné považuji celé dvojspřeží dlouhých kompozic Wounded, Old And Treacherous a At Last, Forever, které dokáže vyvolat art rockové orgie. Mohlo by se zdát, že Roots To Branches je vlastně po dlouhé době skvělé album. Ano, má k tomu nakročeno. Kus ale ještě chybí. Nejvíc to kazí Andersonův zpěv/nezpěv, neboť v naprosté většině text oddeklamuje. To je velmi rušivý prvek, zcela rezignoval na zpívání. Nejspíš mu to fakt už nejde, ale způsob, kterým to řeší, je dost nešťastný. Tam, kde zpívat zkouší, tak při těch pokusech jeho hlas místo melodií často provádí chraplavé mečení amatéra. To je markantní třeba na začátku At Last, Forever, která je jinak vynikající. Tento aspekt se prolíná celým albem, a leze dost na nervy. Zvuková kvalita nahrávky je výtečná. Na předchozích mi vadila jistá syrovost, hrubost a neotesanost, která se k JETHRO TULL nehodila. Detaily byly skryté, jelo se dost na sílu. Zde je vše naopak. Lze vychutnávat všechny nuance i v mikrodetailech, opět plastická brumlavá basa, spousta vzduchu, doslova 3D prostor, kde se každý nástroj může naplno předvádět. Z tohoto úhlu pohledu hudební i zvuková hostina. Cítím, že artrockový dinosaurus JETzilla procitá, nebo spíše, vrací se zpět do života po dlouhodobé a hodně ošklivé nemoci. Nákaza trendy se ta choroba jmenuje, je to dodnes jedna z nejrozšířenějších epidemií, která ve vlnách kosí celé generace hudebníků. Nikdo není imunní, málokdo přežije. JETHRO rehabilitují, a dá-li osud, postaví se na nohy ve skoro plné síle. Dobrá deska. Skoro 4*. Vyhodit ze dvě, ze tři vycpávky, byly by tam. Takhle o jednu míň. Ale i tak dobrý. *** JETHRO TULL - J-Tull Dot Com (1999) DR12 CD RR 8615-2 Seznamování s J-Tull Dot Com probíhalo pozvolna. Nádech výjimečnosti, vskutku nečekaný, byl znát ihned. Nedalo se však očekávat, kam až se dokáže rozvinout. Postupné naposlouchávání odhalovalo jednu vrstvu za druhou. Zprvu se zdálo, že je to nadprůměrně dobré album se třemi mimořádně silnými skladbami. K těmto milníkům se v průběhu času přidala většina písní a dnes si hudební zážitek dopřávám téměř bez přerušení na celé ploše alba. Bylo to nesmírně milé seznamování, takové vzácné okamžiky se přihodí několikrát do roka. Co je příčinou té přítulnosti J-Tull Dot Com? Vlastně je to jednoduché. Všechno dobré z Roots To Brachches zůstalo zachováno, všechno špatné téměř zmizelo, a navíc se objevily nové hodnotné atributy. Skladby se staly více kompaktními, celkové pojetí je komornější. Vše se odehrává v písničkové formě, kde nikdo moc neexhibuje, nástroje hrají pro celek, a opět se tu ojevují střípky nápadů rozeseté po ploše skladby. Taková porce hravosti mi chyběla snad od Minstrel In The Gallery. Snad jediná drobnost mi tam opravdu vadí, a to zbytečná Mango Surprise, naštěstí je krátká. Tři mostrskladby: Dot Com, El Niño a Far Alaska. Každá z nich uchvacuje svým uměleckým provedením, zasahuje mě s účinkem mistrně sestavené kompozice. Vzbuzují doslova bouři emocí, a je nevýslovně radostné, že Anderson tohle zase dokázal. Jeho nový druh zpěvu se organicky začlenil do celkového soundu, vytváří dojem moudrosti a souznění. Obdivuji přesné nadávkování motivů, vyhrávek, všech jemných fines, současně se klaním před nadhledem a pohodou, s níž tohle zvládli. Je vždy velmi tristní, když staří bardi ze sebe něco tlačí zčásti silou a zčásti rutinou. Je zázrak, že tomuto JETHRO TULL model 1999 vůbec nepodléhá. Dlouho jsem si nedokázal připustit, že bych tento pozdní titul zařadil na úroveň těch dávných, velkolepých, dějiny rocku tvořících. Jenže nešlo odolat. Mnoho poslechů, mnoho přesvědčivosti. Mnoho emocí, nálad, příběhů, zvolání, promluv, zmínek, povšimnutí, náznaků, výzev, prolnutí a prodchnutí se z této desky na mne řine. Stala se jednou z nejhranějších a jednou z nejradostnějších. Neboť objevených. J-Tull Dot Com je až dojímavě krásné a svěží dílo. ***** JETHRO TULL - The Jethro Tull Christmas Album (2003) DR8 US CD Fuel 302 061 340 2 Myslím, že si tu desku udělal Anderson tak trochu pro radost. Ze svého životního projektu JETHRO TULL už dostal spousty potěšení, a tak si udělal prostě to, co ho baví. Vánoční téma v názvu je velmi široký rámec. Najdeme tu předělané tradicionály, instrumentálky, jeho vlastní skladby v nových úpravách, i pár nových regulérních skladeb. Posledních, co pod touto jmenovkou vytvořil. Zábavné rozloučení. Pokud si z alba vyhodím všechno, co tady už bylo, i tak zůstává 9 skladeb o délce přes 37 minut. Stačí to a je to pohoda. Ta muzika sebeméně neruší. Je pravda, že ani nelomcuje emocemi, prostě trošku středověce tancovačková oddechovka. Je to dobře, nebo špatně? Nejspíš mi to stačí. Od kapely s tolika vrcholy a proměnami jsem toho dostal daleko více, než od naprosté většiny jiných. V duši zůstává dobrý pocit. Veřím, že i Ian ho má. Pohodlně poslouchatelné za tři. *** Ravil Living in the PastProtože jste trestuhodně přeskočili Living in the Past, tak alespoň já. Sice to není řadovka, ale kompilace, ale obsahuje myslím 14 skladeb, které nevyšly jinde či jen jako singly. A řadě z nich to řadím mezi 5 top desek od Jethro Tull. Líbí se mi zejména: Christmas Song - singl z roku 1968, kterej je ale dost vyzrálej, že by klidně mohl být z Andersonovi pozdější tvorby. Taky ho někdy nahrával znova a udělal mu pokračování na Rock Island. Wond'ring Again - jeden z mých vůbec neojoblíbenějších Andresonových songů. Podle názvu alternativa Wondring Aloud z Aqualungu. Ale je to dost jinej song - jen po 2 minutách naváže do stejně geniálního Wondring Aloud. Living in the Past - Hitovka, která je na 5 dob, ale ani to nepoznáte. Just Trying to Be - jeden z top songů rané Andresonovi éry. Nechápu, proč ho nedali na Benefit. Je to vlastně protoverze těch malých skladeb na Aqualungu. Life Is a Long Song - tohle musí milovat každej kytarista písničkář. Je to esence toho Andersonova hraní. Krásná skladba. Taky patří mezi top jeho věcí vůbec. Jednoduchej ale hezkej text. Up the 'Pool - trochu podobný těm předchozím, ale taky dobrá skladba. Stejně jako v Life is a Long Song je tam skvělá skladbá, kdy se přidává kapela a zároveň se mění nálada toho songu do pozitivní. Nursie - tohle mi zní spíše jako song třeba už z Minstrel in the Gallery, Songs From the Wood či Heavy Horses. Hezká miniatura. Sweet Dreams, Teacher, Witch's Promise - tři songy, který jsou taky takový hitovky. Všechny podle mne dobrý, ačkoli třeba Teacher má horší refrén. Pak je tam řada dalších průměrných songů a některý live verze pod. Možná je škoda, že to tak roztahovali. Mohlo by z toho být hezký 45min album asi. Akorát je pravda, že ty miniatury nefungujou uplně samy o sobě. Možná je teda nejlepší, že to je album, který je vlastně docela neznámý a můžete ho poslouchat, když se vám zbytek oposlouchá. War CildMne se to album taky nelibi. Čtyři skladby jsou vlastně zbytky z minula. A ty nově složené nejsou o moc lepší. Hlavně ale - to album zní kompozičně a Andersonovým místy divně halekavým zpěvem hodně podobně pozdím album Jethro Tull. Nedokážu si to uplně vysvětlit, ale kdyby mi někdo pustil řadu těch skladeb, řekl bych že jsou někdy z roku 1989, kdy už JT trochu revivalovali sami sebe, Andersonovi se zhoršoval zpěv a působilo to celé trochu otravně. Songs From the WoodLuděk tady už většinu vystihl. Já sem sice od 6 let znám jen Aqualung, ale Songs znám taky docela dlouho - i když prvotně z Bursting Out. Takže k němu dodávám: - Taky ho řadím mezi TOP 5 to alb Jethro Tull (Aqualung, Passion Play, Songs From The Wood, Heavy Horse, A), asi by se dostali i do top 3 a možná.. - je tam hodně slyšet posun v Andersonově životě, kterej, jak píše, si koupil dům a usadil se v Anglii a sžil se s ní a její venkovskou tradicí apod. - Barlow někde psal, že mu dnes jeho bubnování přijde over the top a přehnaný, a že to bylo často kvůli tomu, že dopředu nevěděl, co bude Anderson kde zpívat a zaplní to. Mimochodem identickou věc říkal Collins o Gabrielovi (Battle of Epping Forest). Přijde mi, že Songs udělali spolu a trpí timhle nešvarem mnohem méně než předchozí alba s Barlowem (snad krom Passion Play). Hraje přesně tolik kolik mám. Miluju jeho bicí na folkových skladbách i skoro metalové na Hunting Girl. - je tam fakt skvělá kombinace aranží Andersona (akustika) a Palmera (ty elektronické prvky) - vůbec nejvíc si ale asi cením posunu zpěvu Andersona, který se vzdal toho jodlovitého zpěvu z Minstrel-Too Old. Dost často tam používá chorusy - třeba i na milovaném Solstice Bells - nebo harmonie s nástrojeme. Drží se na jednom tónu více a zpívá tak normálněji písničkářsky. Tenhle typ zpěvu mu vydržel až někam do Crest Of Knave, kdy mu prasknul hlas hehe. heavy horsesV okruhu kamosu, s nimiz jsme poslouchali Jethro Tull zejm na konci ZS a zacatku gymplu, bylo tohle album dost ceneny, ale dnesnim poslechem z LP jsem si potvrdil, ze mne nikdy neprirostlo k srdci jako SFTW a asi ani Stormwatch a rozhodne ne A. Jsou tam super songy - zejmena Moths, One Brown Mouse a Acres Wild pro mne. Ale taky dost prumernych. Trochu mi vadi nekdy az dechotkovite cupajici rytmika. Oproti SFTW se trochu ztratilo skvely pouziti dvojhlasu, Palmerovy aranze klavesove a ta skvela pozitivni nota. Jestli jsem rikal, ze mi misty vadi Andersonuv zpev a od SFTW je to dobry, tak vlastne Heavy Horses jsou zas trochu horsi. Zaprve si tolik nezdvojuje hlas do chorusu a zadruhe tam opet pouziva to, ze vers konci na polozpevny slovo typu "cage" a on doho zazpiva 2-3 doby a 2-3 noty. Jako by tam mely byt tri slabiky, ale on to rozezpiva v jedny - casto myslim s posunem o kvartu v poslednim tonu. Ve vysledku to pusobi tim minstrelskym stylem, ktery nemam rad. Na SFTW takhle skoro nezpiva - vsechno to konci dlouhyma slabikama wood, green, seen, year, hear atd. drzenymi na jednom tonu. Ale samozrejme je to dobry album. U mne vsak spis Minstrelovi ci Too Old nez Aqualungu, Passion Play a SFTW. AJá ho řadím mezi TOP5 Jethro Tull (Aqualung, LITP, Passion Plays SFTW, A) a asi by se dostalo i do TOP3. Podle mne skvělý album. Původní sestava se unavovala po nahrání SFTW. Bursting Out je přes velké neshody ještě hudebně dobrý, ale na tour k Stormwatch byl prý Anderson už hodně nespokojen s jejich hraním a na začátku se rozhodl ukončit současné JT. Traduje se k tomu historka, že ho na tour viděli večer sedět v baru s drinkem. Což se nikdy nedělo, protože Anderson šel vždycky po koncertu něco zařizovat či psát věci pro další album a nebyl s ostatníma. Navíc na tom tour JT předskakovali UK a Anderson prý sledoval Jobsona nadšeně na každém koncertu. Každopádně na A je cítit, že Jobson, Pegg, Craney jsou muzikantsky ještě vyšší liga než Barlow Hammond i Evans apod., jejichž výhodou byl feel pro zvuk a jistá kreativita v rámci žánru, který JT hráli 72-77. A je hrozně vzdušný a ta kombinace nadupanosti, melancholie a trochu osmdesátkového chladu je vynikající. První 4 songy jsou strašná palba a druhá půlka taky dobrá. Co tam předvádí ta rytmika a Jobson je neskutečný. Nevím, zda to je tím, jak byli dobří, nebo tím, že Anderson to původně zamýšlel jako solovku a byl méně svázán předpoklady o JT, ale mají o dost více volnosti. Taky na koncertech v době A klidně odcházel a nechal hrát jen Jobsona, což se moc nedělo. Kdybych si mohl vybrat tour, který bych od JT rád viděl, určitě by to bylo právě k A. To musely být děsný nářezy. Myslím, že to je jedna z mála dob, kdy Anderson nechal i starší skladby výrazně modernizovat a improvizovalo se tam apod. Třeba tahle verze Locomotive Breath https://www.youtube.com/watch?v=C2HuxnUjE24&list=PLXCPYKdHVB5AWjVcJIjxj_pV61tIHICkR&index=8 Ve Skating Away zase hrajou Pegg s Jobsonem v druhé půlce na mandoliny. Ne nějaký brutality, ale hezky a je vidět, že si to prostě všichni užívali a nepřehávali to jen podle desky prostě. https://www.youtube.com/watch?v=HZIhyOjOdlA https://www.youtube.com/watch?v=C2HuxnUjE24&list=PLXCPYKdHVB5AWjVcJIjxj_pV61tIHICkR&index=8 Ostrov + Sumci + KořenySepíšu to dohromady. Ale pointa je, že všechny 3 alba mi přijdou horší než Crest Of a Knave. A mají super skladby, ale i děsně nevýrazných. Rock Island Nechápu, že Antony říká, že na Crest Of a Knave Anderson zpívá špatně a pak někde dobře, podle mne počínaje Rock Island naopak zpívá dost blbě. Snaží se zpívat jako v 70. letech a prostě už to nejde. Měl si to posadit dolu jako na top skladbách Crestu. Je to vidět na každým albu, že ty skladby, kde zpívá hluboko jsou výrazně hezčí. Na Rock Island to je vidět i v rámci skladeb - třeba Ears of Tin začne hezky, ale pak nezvládá ten refrén. Tam by tomu prospělo, kdyby měl zdvojený hlas nějak, aby to nepůsobilo tak slabě. A toto se opakuje celá ta tři. Rock Island je celkově takový kompozičně nevýrazný. Ale je tam pro mně velká výjimka. A to je skladba Another Christmas Song. Skvěle složená, zazpívaná i hezky zaranžovaná. Kissing Willie a Whalers Due je samozřejmě taky solidní. Catfish Rising Lepší album než Rock Island. Myslím, že ty 4 alba jsou v něčem podobný, ale Crest je víc popovej, Rock Island rockovej, Catfish bluesovej a Roots má orientální názvuky. A ten pop a blues tedy kapele sedí nejvíc. Album opět trpí Andersonovým zpěvem. Uplně mne z toho občas bolí v krku, když to poslouchám. Ale těch hodně pěkných skladeb je tam více. Hlavně naprosto krásná Rocks On the Road. Kdybych dělal výběr Jethro Tull na dvojalbum, tak bych ji určitě zařadil. Hezky obyčejnej bluesovej text, kterej se melodicky hodí do té skladby (Two young cops handing out a beating: know how to hurt and leave no mark) a k tomu unavenýmu zpěvu (Push back the stool, take that elevator ride. Fall in bed and kick my shoes away.) Zde zrovna skvělej zpěv i kytara. Další prima skladby - Still Loving You Tonight, Little Sparrow, Like a Tall Thin Girl. Další super skladba je When Jesus Came to Play o chlápcích, kterým do baeu přijde zahrát Ježíš, ale hraje věci, který už stokrát slyšeli: "Well, maybe he was Jesus; but his hair could have used a comb. Long before he hit the last notes, we boys had all gone home." Docela hezky to ukazuje přechod agnostika Andersona od dost straight forward kritiky náboženství na Aqualungu k rafinovanějším textovým formám, kde není jasné, zda kritizuje církev a její dogmatičnost nebo nevnímavost společnosti apod. Někde to popisuje v rozhovoru, že v té době byl už výrazně smířlivější. Roots To Branches Souhlasim s Pepou. Mně se to album taky moc nelíbí, ačkoli je asi lepší než Rock Island. Je nahraný chladně. Nepřešli na nějaký digitální nahrávání? Polovina nástrojů včetně kytary tam zní, jako by to nebylo nahraný přes klasický efekty, ale nějaký jejich imitace v Garage Bandu apod. Je to sehraný, ale působí to jako nějaká cruise-jazz kapela - a to jak tím soundem, tak ubráním špinavosti (např. Anderson tam hraje na flétnu dost čistě - jako ve své solovce Divinities), tak těmi orientálními názvuky - které připomínají laciný rozmar kluků z akademie ale. Anderson tam zpívá věšinou celkem mizerně. Nejlepší jsou zase skladby, kde zpívá hloub a nejsou přearanžovaný. Proto se mi třeba hodně líbí Valley. To je pecka. Dobrý je i Beside Myself. Jako chápu, proč se Antonymu a Suchosovi to album líbí. Je více jako JT v 70. letech těmi aranžemi. Suchos Jethro Tull - 1968 - This Wasprvni poslech... tak nejak jsem ocekaval, ze album z roku 1968 bude znit takhle. je to hezky, ale nic co by mne bavilo. Jethro Tull - 1969 - Stand Up (Island) 24bit 96kHz, Vinyl [FLAC]JO! Tohle je neco jinyho nez nezajimavy debut. Nejaky skvele az vyborne skladby (A New Day Yesterday, Bourée, ...) Ocekavam, ze JT se s kazdym dalsim albem budou posouvat ... vic timhle smerem (coz samozrejme vim ;-) Jethro Tull - 1970 - Benefit (Chrysalis) 24bit 96kHz, Vinyl [FLAC]po vybornym Stand Up je tohle velkej propad. krome tech "narezovych" skladeb o kterych psal Antony je tohle strasna nuda. Navic mi zvuk pripada hrozne otravnej az hroznej (muze byt verzi ze ktere jsem poslouchal) Hodne slaby, otravny az blby album. Jethro Tull - 1971 - Aqualung (1983 UK CDP 32 1044 2)dokonale dilo. od nedele jsem ho slysel asi 6x. jasnych 5* od zacatku do konce. od prvnich tonu do poslednich chytne a nepusti. Jethro Tull - Thick As A Brick (1972) [flac] {MFSL 1-187; HiRes}Hodnotim o pul stupinek niz nez Aqualung, tedy 4.5/5. Opet vyjimecne dilo, ktery by mne bavilo o ten pul stupinek vic kdyby bylo rozdeleny na kratsi pisnicky. Kazdopadne v jednom dokumentu o prog rocku rekl Anderson o Thick As a Brick asi toto: "Po vydani Aqualung jsem se nestacil divit, ze kritice ho oznacovali za prog rock. Coz podle myho nebyla pravda! Tak jsem si teda rekl, ze natocime mother-of-all-prog-rock-albums. Tak vzniklo Thick As a Brick, kdy tvorba obalu trvala dyl nez skladani a nahravani." Ano, takhle se tvori ;-) Jethro Tull - 1973 - A Passion Play (1989 UK CDP 32 1040 2)Tak obavy byly zbytecny. Tohle album je lepsi nez Thick As a Brick. Ale je horsi nez Aqualung. Ale to je vetsina hudby ;-) 4/5 Jethro Tull - 1974 - War Child (MFSL)Tohle album stavim nekde na uroven "Benefit". Nudne, nezajimave a hlavne strasne OTRAVNE. SLysel jsem pouze jednou a naposledy. Odpad. 1/5 JETHRO TULL - 1975 - Minstrel In The GalleryPo Aqualung zatim druhe nejlepsi album JT. Zadna vata, super zvuk, super basa (kdyz je, skoda ze neni vic ;-) Nejak nechapu, ze nekdo kdo stejne jako Ja poklada Aqualung za genialni, povazuje tohle album za slabe az blbe. Jethro Tull - 1976 - Too Old To Rock 'N' Roll~Too Young To Die! (UK 1990 CDP 32 1111 2)Tohle nezni jak JT. Tohle je takovy genericky hard-rock, rekl bych. Libi se mi titulni skladba, jinak si z tohohle alba ani po nekolika poslesich temer nic nepamatuju. 2/5 Jethro Tull - 1977 - Songs From The Wood (1986 UK CDP 32 1132 2)sorry za zpozdeni, byl jsem na navsteve u jednoho Mistra. nemuzu napsat nic co by uz nebylo o tomhle albu napsano. po Aqualung druhe 5/5 album od JT. dokonale. dekuji JT! 5/5 Jethro Tull - 1978 - Heavy Horses (1990 DE 252 666)po genialnim SFTW opet krok dolu... jak psal Antony, prvni tri songy jsou v podstate neposlouchatelne. hruza a des. zbytek je fajn, standard JT. 3/5 Jethro Tull - 1979 - Stormwatch (1990 US F2 21238)Libi se mi asi vic nez Heavy Horses. Fajn album. Kazdopadne na ty dve genialni, na kterych se tady vsichni shodneme, urcite nema. 3.5/5 Jethro Tull - 1980 - A (1988 UK CDP 32 1301 2)01-Crossfire generický disco beat, velice trapné "vesmírné" zvuky, slabá skladba, špatný zacátek. 0/5 02-Fylingdale Flyer skvelá skladba, pekne vícevrstvé vokály, rekl bych taková obycejná TP skladba. 4/5 03-Working John - Working Joe generický 80s hit, otravné zvuky, trapná melodie, nuda. 1/5 04-Black Sunday wow. jedna z nejlepších skladeb JT vubec. otravné zvuky v kontextu téhle skladby nejsou otravné, ale soucástí dokonalého celku. 5/5 05-Protect And Survive solidni skladba. hezka, pekna, s fletnou, mozna trosku priteplala 3/5 06-Batteries Not Included zacatek je srandovni, ale cela skadba je takova otravna, vlezla, plna trapnych zvuku, povídaní nejaké holcicky a vubec toho nejhoršího do ceho se v 80s znetvorila hudba. 0/5 07-Uniform tahle skladba mi neco strasne pripominá. mozná nejaký hitovky Genesis z 80s? kazdopadne je to super otravná skladba, kterou uz nechci nikdy slyset. 0/5 08-4.W.D. (Low Ratio) co ten refren? kdybych nevedel, ze je to JT, tipval bych ze tahle pisnicka vznikla pro nejakou detskou show. 0/5 09-The Pine Marten's Jig solidni skladba. dalsi typicka JT skladba s fletnou. obcas se pridaji i nejaky synths, ale da se to i tak. 3/5 10-And Further On konec dobrý, vsechno dobré. moc dobrá dramatická skladba, má napeti, napad, riz a koule. 4/5 poslechnuto 3x celkove: 2/5 Jethro Tull - 1982 - The Broadsword And The Beast (1983 DE CCD 1380)NE! Je to nemozne, ale tohle album je horsi nez "A". Na "A" bylo par songu ktere se daly poslouchat a jeden GENIALNI. Na tomhle neni nic. Chtel jsem hodnotit po jednotlivych skladbach jako u "A", ale prisel jsem na to, ze to proste nejde. Poslechnuto 2x (a nikdy vice, leda tak na Antonyho aparature...treba je tam slyset neco co na normalnim aparatu neni slyset!) Ale vazne, tohle se fakt neda poslouchat. 0/5 Jethro Tull - 1984 - Under Wraps (1984 UK CCD 1461)Tudy NE pratele! 0/5 Jethro Tull - 1987 - Crest Of A Knave (1987 US VK 41590)album kvalitou tak nekde mezi A a Bestii. Coz znamena, ze je to sracka. 1/5 Jethro Tull - 1989 - Rock Island (1989 EU 260 181)dalsi blby album JT z 80s. radil bych jo nekam na uroven A. 2/5 (doufam, ze 90s budou lepsi) Jethro Tull - 1991 - Catfish RisingAsi jak psal Antony....rozhodne lepsi nez libovolne album z 80s. Porad ale hrozne nezajimavy. 2.5/5 Jethro Tull - 1995 - Roots To Branches (1995 XE 7243 8 35418 2 9)Tohle album me neskutecne potesilo! JT zapomnela na trapne 80s a vydali super album! Nemuzu se stezovat, bavi me neskutecne. 4/5 Jethro Tull - 1999 - J-Tull Dot Com (1999 EU RR 8615-2)tohle album jsem poslouchal dnes cestou z Brna do Olomouce. nekolikrat jsem u toho usnul, rekl bych, ze vinikem nebyla ani tak hudba, ale spis Andresonuv zpev, ktery byl takovy cely plochy az rovny. no ale budu spravedlivy, protoze hudebne to nebylo plne blby (aspon co jsem vnimal kdyz jsem byl vzhuru). 2.5/5 Jethro Tull - 2003 - The Jethro Tull Christmas Album (2003 EU RR 8370-2)no...proste inspirace uz totalne vyschla, tak se vydalo "neco". netusim jak hodnotit, album ktere kdyby nezvniklo tak se nic nestane, ale da se pustit na pozadi a nerusi. 2.5/5 Olias Jethro Tull - This Was 1968Tak, všichni sme věděli, co budeme ze začátku poslouchat. První alba JT jsou hodně, hodně bluesová a to první snad asi nejvíc. V Berrar´s Farm Anderson zvrhává své první solo, zasťiňuje výrazem celou kapelu a posílá to celé až někam k freejazzu. Následná Move Alone ukazuje, že kapela je docela ambiciozní a nejedná se o žádné nýmandy, dechovou sekci si na debutu nemohl dovolit kdokoliv. Kompozičně je to takovej slepenec, zvuková kvalita songů je různá - Dharma for One je už takový velmi klasický kus, který kapelu charakterizuje, nikdy sem ale nepochopil, proč je to nahrané takhle, ta flétna a saxofon někde za kopcem. Něco jsou živáky, ale třeba Some Day The Sun Won´t Shine For You je nahraná fakt krásně..Celkově nemůžu říct, že by mě první album nějak výrazně nebavilo, jako kulisa je uplně v pohodě, když má člověk na něco takovýho náladu. Já asi měl a pěkně sem si u něj protáhnul člověka.. Jethro Tull - Stand Up (1969)Jak řekl Antony, vinyl rip je vždy loterie. A tenhle od Suchoše (jakkoliv děkuji) moc pěkně nehraje. Levý kanál je prakticky mrtvý a já budu muset někde vyhrabat to CD, abych si to ještě připomenul. Na druhém album už JT začali koketovat s folkem, což na první desce není. Look in to The Sun je takovou typickou skladbou, jednou z mnoha balad, které Anderson v následujíčích letech po té složil. Pro mne jeden z nejlepších songů na albu. Stand Up bych ale nedal plné hodnocení, není to určitě špatné album, ale na to nejlepší od JT si musím ještě počkat. Benefit (LP Chrysalis - Germany 1970)Album znám v podstatě docela málo, mám ho na LP v excelentním stavu. Má opravdu celkem zvláštní zvuk, hodně, ale hodně upozaděné bicí a působí to celé tak trochu zahuhlaně. Je docela s podivem, že zatím se mi nejvíce líbil zvuk na THIS WAS. Hudebně je to stále takové hledání. Kapela experimentuje se zvukem, Anderson téměř vůbec nepoužívá flétnu, ale je tu slyšet, že už koketujou s artrockovýma figurama. Na konci první strany je přenádherná skladba for Michael Collins, Jefrey and me..Myslím, že to je píseň, která Jethro Tull skutečně formovala pro příští období - absolutní krása!! Skvělý je i začátek druhé strany ´to cry you a song´, v time for everything se konečně objevuje flétna, mimochodem nahraná snad líp, než celý zbytek alba..a taky je tam hodně podivné písknutí, máte to tam taky? Inside je píseň kterou znám mnohem víc z Living in the Past, taková ta typická JT klasika. Rád si album zopakuju, pokud někdo může nabídnout dobrou CD verzi pro srovnání..celkově mi to nepřijde nijaká tragedie. Docela zajímavý je poslech poslední skladby Sossity, you´re Woman, která zvukově působí jako z úplně jiného alba. Na prvních třech albech JT jsou takové skoky celkem běžné, tady se koná až na závěr - nástroje jsou najednou blízko, prostor působí úplně jinak. Možná, že kdyby takhle znělo celé album, všecko by vypadalo uplně jinak,.. Jethro Tull - Aqualung 1971 (orig. 25th Anniversary CD, Chrysalis UK 1996)1996, ty vole, to muselo bejt jedno z mých prvních CD (Tím uplně prvním byl Sheik Yerbouti od FZ). Tohle album je bezpochyby klenot, při kterým mě asi na dosrti bude mrazit v zádech. Jon Anderson na něm rozjíždí naplno ságu svých nádherných balad, jednou z nejkrásnějších je Mother Goose, která má i skvělej text, kterýmu ne pravda uplně rozumím. Anderson je nepochybně skvělý básník, kterého si člověk mnohem víc užije se znalostí kontextu, protože ty texty jsou plný odkazů, takže kdyby to náhodou někdo chtěl rozvést, všichni se asi něco dozvíme, haha..Další krása je Wond´ring Aloud, v těchhle miniaturních skladbách je Anderson prostě naprosto dokonalej..S každou další skladbou si člověk uvědomuje, že tohle album...ano, je naprosto dokonalé, je to obrovský skok po všech stránkách oproti předchozím deskám, je to až neskutečné, kam se s Aqualungem během velmi krátké doby vyšvihli.. Jethro Tull - Thick as a Brick (1972) orig. LP Chrysalis Germany 1972No...asi budu kamenován, ale nemužu si pomoct, budu k tomuhle albu velmi, ale velmi kritický.. Začnu pozitivně. Tahle deska je určitě v jistém ohledu velmi slavná díky svému intru - v tom se může rovnat snad jedině s Aqualung..Ten průvodní motiv prostě musí znát všichni, kdo se v životě jen dotkli tvorby JT. Problém je, že Ian Anderson (už je to správně?), naprostý hudební genius těžce narazil při záměru vytvořit epické dílo..To kromě několika opravdu skvělých momentů (většinou za účasti akustické kytary) obsahuje neskutečné množství vaty..Celé to korunuje naprosto nezvládnutá produkce (která je součástí kompozice) a neskutečně dojebanej zvuk. Opravdu se mi nechce uvěřit, že tohle bylo natočeno po Aqualung. To není krok zpět, zvukově to je strmý pád do hoven! Už první úder bicích evokuje tolikrát zde propírané Purple od Baroness..Zkusil sem si to ověřit na několika dalších digitálních verzí a nic nenasvědčuje tomu, že bych se mýlil..Pokud někdo můžete, vyveďte mne z toho omylu..Bicí a basa na tomhle albu jsou prostě totálně z prdele.. Měl sem ten pocit z tohodle alba vždycky, ale asi sem se bál být takhle upřímnej..navíc se obávám, že to samé se odehraje na dalším epickém albu The Passion Play..no ale nepředbíhejme, hehe.. Nebýt špatného zvuku, dalo by se z Thick as a Brick udělat dejme tomu 6-8- maximálně 10 skvělých minut..však dobře víte, že oni to tak později na koncertech hráli... Jethro Tull - A Passion Playneslyšel sem tohle album hodně dlouho..Nejmíň 15 let.. A jsem teda opravdu upřímně nadšenej! Nepůsobí tak vůbec tak roztrhaně jako Thick As A Brick, velice silný je nádherně vystupňovaný opening - posluchač se ocitá pocitově někde na operní scéně, jestliže Thick As A Brick byl zamýšlen jako parodie (která se příliš nepovedla), A Passion Play působí jako velmi vyzrálé dílo, které prostě jako celek FUNGUJE! Kde má dojít k napětí, tam k němu dojde až mrazí, v pravý čas, ale vždy dojde o odpichu, líbí se mi taky temnější atmosféra pro takové veledílo vhodná. Jak sem si říkal, ať to mám rychle za sebou, tak vidím, že nemám, tohle si ještě určitě pečlivě proposlechnu, je tu spousta na první poslech nezachytitelných zákoutí.. Tam kde mi Thick As A Brick přijde otravný, tady je Passion Play album tajemné, vybízející k dalšímu poslechu..Pochválit to musím i zvukově, fantastická dynamika nahrávky mi přijde přímo uchvacující, neskutečný headroom!!.. Momentálně mám velkou radost, že jsem se k tomuhle společnýmu poslechu přidal, asi sem podvědomě věděl proč.. PS: Stále nechápu Antonyho ignorujícího klávesové nástroje u Jethro Tull v sedmdesátých letech, tohle album dokazuje, že to jeho popis JT jakožto folkové kapely s občasnou říznou kytarou.-...? Přehlížet hammondy je v případě APP nestoudným ignorantstvím!:-)) Too Old To Rock 'N' Roll: Too Young To Die!Byl bych příliš příkrej, kdybych tohle album šmahem odsoudil, jen mi nepřijde tak precizně vystavěné, jako nejlepší desky Jethro Tull. Mnozí jej považujou za ideální vstupní bránu ke kapele, taková ta deska, kterou musíte slyšet, než zemřete. Celkově určitě není špatné, asi ani uplně nudné, třeba Salamander je další akustická perla, tenhle song je opravdu TOP, takové můžu poslouchat pořád dokola..Pak jsou tu songy trochu slabší, díky kterým neudržím pozortnost napjatou po celou dobu a přistihuju se, že mám potřebu od toho těkat. Třeba Froma A Dead - Beat To An Old Greaser je takovej zvláštní song, kterej nemusí chytit vždycky, když si ho ale představím někde po probdělý noci, v báru, nebo na kopci, tak to může být strhující..Stejně působí Bad-Eyed And Loveless. Big Dipper je zase z těch songů, který mě nebaví vůbec a tak dále..Taky mi místy přijde blbej ten Andersonův zpěv, tak jako Danovi na Minstrel, shledal bych stejný důvody, ačkoliv tam sem je nepozoroval.. Takže nic tragickýho, v pohodě poslechnu, ale do mé nej6 tohle album určitě nepatří, jako některé další kousky ze sedmdesátých let možná trochu trpí nadprodukcí, kapela jela jako bez dechu, každý rok album, to nezvládnul kdekdo, navíc byli pravděpodobně i hodně na turné, čimž si nejsem jistej..Takže je asi celkem normální, že zejména druhá polovina alba je tak nějak unavená..Dlouho sem ho neslyšel a asi zase neuslyším.. Songs From The WoodNebude to nezaujatý text, tohle album znám jako jedno z několika od útlého dětství, řekl bych asi tak od šesti let, určitě patří k deskám, které jsem v životě slyšel nejčastěji, Nikdy se mi neoposlouchalo, pořád to miluju a pořád z toho uplně stejně uchcávám, jeko tehdá. Je pro mne nejen jedním z nejdůležitějších nahrávek Jethro Tull, ale dokonce jednou z nejdůležitějších nahrávek vůbec, tim sem si naprosto jistej. Z pohledu diskografie se podle mne nejedná o žádnej návrat a už vůbec ne k Warchild! Kapela na tomhle albu přinesla řekl bych uplně novej zvuk, aranže jsou dokonale přočištěné, všechny ingredience jsou servírovaný tak, aby nechaly velký prostor pro celek, zásadně ubylo hammondů, místo toho je tu spousta synťáků, mellotron, všechno je nádherně provzdušněné, díky tomu poslouchatelné, ale určitě bych neřekl jednoduché, rytmika i harmonie tu předvání neuvěřitelné věci, věru nejsou to jednoduché skladby, pouze mají v zásadě pozitivní náladu, je to prosté a krásné, kdo by si dovolil to kvůli tomu snižovat?!! Titulní skladba je naprosto geniální, úžasnej vícehlas, začíná to velmi pozitivně, ale neuplynou ani dvě minuty a zvrhává se to v neskutečné drama, připomíná mi to trochu jízdu na koni (tak jako v Realyer, s tim rozdílem, že tam člověk uhání po pláni, tady je to fakt les) a přichází fantastickej orchestrální nástup s bombastickým unisonem kytary a basy, která občas uhne, aby to zase opepřila, tahle pasáž do návratu sborů je opravdu něco, z čeho se podělám úplně vždycky..obrovská energie, uaaah!! To co následuje nikam nepadá, Jack in The Green, krásná přitom velmi svižná balada, opět skvostně zaranžovaná, ohromné mistrovství Andersona, jak tam dal jen těch pár úderů na kotle a zbytek doplnil tamburínou. Takhle bych mohl pokračovat až do konce, pořád samé superlativy, já tohle album fakt zbožňuju, kdyby Jethro Tull vydali jen tohle album, zaručilo by jim to u mne nesmrtelnost a takové to klasické a dozajista by to bylo tohle album, bez kterýho bych nedokázal odejet na pustý ostrov (kdyby tam byl přehrávač). Cup of Wonder, Hunting Girl, Ring Out, Solstice Bells, Velvet Green, The Whistler, Pibroch, Fire At mMidnight..Skutečně nemohu vynechat ani jednu z tohodle veledíla, je to pro mne absolutní dokonalost, čarokrása a velká radost.. Heavy HorsesOsobně mám teda tohle album uplně stejně rád jako to nejvíc od Jethro Tull, což znamená - ano, patří do mého TOP JT. Pro mne to vždy bylo takové dvojče Songs From The Wood, doma bylo nahrané na jedné kazetě a ta jela prostě pořád dokola, žádný přetáčení a přeskakování. Ovšem není to dvojče jednovaječné, je více introvertní a tedy není tak snadno přístupné.. Není to s ním na uplně na první dobrou. Třeba taková No Lullaby, vlastně taková malá suita, mně osobně se dost líbí, jak tu Anderson zpívá..Tahle skladba hodně vynikne na Bursting Out, kde je ta rozjetá část odehraná v naprosto nelidským tempu..miluju tu nádherně průraznou basu!! Moths určitě patří do Classic Best Of JT, při té příležitosti bych rád zdůraznil jednu věc, Anderson docela zhusta používal tamburínu o které si každý myslí, že je to takový nástroj pro lidi, co neumí hrát, je to ale právě naopak! Kdo si někdy zkusil na tuhle věc něco nahrát ve studiu ví, jak je to kurevsky těžký a přitom Anderson tím neskutečně okořenil tolik parádních skladeb! No a jestli byl nachlazenej, určitě to dal najevo pěkným odkašláním v Journeyman, jinak sem teda nikdy nic nepoznal, ale kdoví, jestli takový psíkusy mu neodpravily hlas dřív, než bylo nutný..Jedu dál a je tu Rover, to je prostě náherná písnička, ta mezihra kde si povídají kytary s flétnou, naprosto parádně zahraný bicí a basa, pak ta další mezihra s marimbama, to je vodopád nápadů postavených na základu jednoduchý písně..pak je tu kouzelná hnědá myška, jako předvoj velkolepého finále v podobě titulní skladby. Ta patří k těm těžko popsatelným slovy, myslim, že je to velmi osobní píseň už dospělýho chlapa v plný síle, přesto docela smutná..A Weathercock, to je tak krásná coda, že sem snad hezčí neslyšel.. Miluju tohle album - z celýho srdce... Jethro Tull - StormwatchTohle album jsem měl taky od počátku věku, co tak nějak znám a vnímám hudbu. Dříve sem ho ale tolik neposlouchal, asi proto, že nenabízí tolik pozitivních okamžiků, jako třeba SFTW, je takové zatěžkané temnější atmosférou, místy snad skoro až metalové, vůbec se mi líbí, jakým způsobem JT přistupovali ke kulometné palbě dvou kopáků. Přesto s odstupem a několikanásobným poslechem mu nemužu téměř nic vytknout, možná krom (oproti nejlepším albům) nedotažené produkce. Je tady znovu patrná snaha o změnu zvuku, která zůstává někde na půli cesty (k dokonalosti A, ale to už je i trochu jiná kapela). Celý proces se určitě neobešel bez potíží i když fakt nevím, jak velkej měla vliv na tvorbu skladeb smrt Johna Glascocka, celkové vyznění mi přijde příznačné. Přesto se mi tahle deska velice líbí, ne že ne. Stormwatch bych tedy nepostavil na JT piedestal, ale určitě ho hodnotím výše než Too Old, Warchild, nebo Thick As A Brick. A když mi tu tak hraje Fliyng Dutchman, říkám si, jestli se na něj ještě někdy později nevyškrábne..Závěr obstaral opět mistrovský kousek od J.S.B., krásně zaranžovaný smutný závěr, ale s takovou nostalgií - konec dobrý, všechno dobréé!! Jethro Tull - AUž toho bylo celkem dost napsáno, když to teď tak poslouchám (nakonec jsem zvolil LP verzi, protože to CD mi přijde trochu moc ´vycinkaný´ a chybí mu basy (což bejvá naopak)..Hraje Fylingdale Flyer - to je bombastická skladba, hrozně se mi líbí na tomhle albu, jak je napínavý, celá ta atmosféra je v tomhle úžasná, prostě strhující. Dan napsal, že se mu líbí hlavně první strana, mně zase přijde, že to opravdový maso přijde až na Béčku, ale to je jedno..Samozřejmě je to skvělý celý a zvuk mi nepřijde ani sedmdesátkovej, ani osmdesátkovej, je to prostě takovej unikát! Další věc, že zvukově mi to album zase nepřijde nějak extra skvělý ve srovnání s nejlepšími alby JT, na DR nehledě. Ale prostě to tak nějak celý strašně dobře funguje, spojení energie a napětí, je to takovej třeskutej mix, ale vůbec nemyslim úchylně, vždyť ty synťáky cvo tu Jobson používá nebyly v té době vůbec nic novýho, nebo jo? Teď mi hraje Batteries Not Included - já myslim, že tohle je snad muj song číslo 1, celý je to tak bombově vygradovaný, jak to tam vždycky Jobson nařeže, ta část, kde přejde téma s dětským hlasem, to mi stojí chlupy po celým těle, je to krátký, ale kuuurva naládovaný jak hovado..Opravdu nechápu všechny ty vyznavače progresivního roku, že tohle nedokázali ocenit, no jejich chyba, už to tu dlouho nebylo, ale rád to řeknu, jsou to všechno zaprděnci!! Nebudu už dlouho tlachat, je to zbytečný, ještě se zastavím u Marka Craneye, nebo ho - jeho hra je opravdu masakr, splňuje všechny atributy těch nejlepších bubeníků,ohromující groove, dynamika, technika i kreativita, asi je škoda, že o něm nebylo více slyšet, mohl by stát klidně vedle těch nejnej, a nevím proč nestojí.. Teď hraje Marten´s Jig, pamatuju se, jak sem strašně měl rád tuhle písničku jako dítě, samozřejmě sem něvěděl co se tam děje za zvěrstra, ta souhra všech hráčů, ale vždycky sem už už poskakoval, jak to začně hrát, dneska když to poslouchám ty stop time, je to tak vymazlený, Jobson hraje na housle jak o život, přitom je to taková ´skladbička´, žejo.. Konec alba And Further On je nepopsatelnej, ano člověk je tu na pokraji, nebo pláče, nebo je hluchej -k týhle kráse... Jethro Tull - Broadsword And The BeastCyjo, ať sem s tim rychle hotovej..Ta kapela, která vždycky vynikala téměř omračující rytmikou na tomhle albu přešla k suchopárnému BUM - ČVACHT, na jehož základu stojí prakticky célé tohle album. Jsou kapely u kterých mám tohle i rád, ale Jethro Tull tenhle model prostě nesluší. Hledám alespoň zbla něčeho, čeho bych se na téhle desce chytil a pořád nic nenacházím. Přijde mi to celé trochu k uzoufání a z donucení udělané, Anderson jakoby tu oproti ´A´ strašně zestárnul. Uf.. Under WrapsTaky mě to nebaví poslouchat. Ztráta času..Ale z nějakýho důvodu, kterej nedokážu popsat je to pro mne asi přijatelnější, než Broadsword. Kdyby mě teda někdo opravdu nutil znova poslouchat jedno z těchhle alb, asi bych bral tohle. Spousta kapel zvládla ten přechod na osmdesátkovou estetiku docela dobře, některé dokonce výtečně. Jethro Tull to nezvládli, aleště se z toho dokázali nějak vyhrabat.. Crest of A KnaveTak ta informace o focus groups by dávala smysl. Jethro Tull se zřejmě dozvěděli, že jsou ve slepé uličce a potřebují vedení, protože ty dva předchozí experimenty byly jistou cestou do pekel. Docela se to podařilo, protože hudba na tomhle albu opravdu není špatná a je uplně jiná, než na přewdchozích. Bohužel ale taky neni uplně originální, což přikládám určitému syndromu Andersonova tvůrčího vyhoření, které muselo nutně přijít. Na dalších albech se tedy začal objevovat takový mix fragmentů starých Jethro Tull, ke kterým se přidal britský (bělošský) kytarový bluesrock, jako dělal nejen Knopfler, ale třeba taky Clapton a stovky a tisíce dalších. Tenhle celek působí jako celkem uklidňující hudba, která by neměla nikoho vyloženě urazit, je vhodná k odpočinku, nebo jako kulisa, s dobrodružstvím Jethro Tull je v podstatě konec, přesto jsou tu některé velmi dobré skladby, třeba slavná Budapest a další.. Jethro Tull - Rock IslandTohle album znám asi skoro nejméně ze všech JT. Jestli sem to někdy slyšel, tak si to nepamatuju. Nicméně sem z toho taky docela špatnej..Takovej dost neslanej, nemastnej bigbít řekl bych..V kontextu diskografie dost propadák.. Jethro Tull - Catfish RisingTohle mi přijde lepší než Rock Island. Ale zase to není nic, co bych si pustil cíleně. Ostrov mi přišel ale opravdu otravnej. Docela nechápu Dana s tím Another Christmas Song, já to při týhle skladbě musel fakt vypnout, a to se myslim na místní poměry jinak celkem vzácně shodneme.. Při skladbě Tull mně teda bolelo v krku taky, hrozný, hehe.. Roots To BranchesUž sem to nakousnul - já to mám rád. Zvukově je to poplatný době. Trochu jiný, než předchozí alba, výrazný reverby, což nemusí každýmu sednout. Celkově si myslim, že u těchhle pozdních alb je to hodně o tom, jakej se k nim váže osobní příběh. Pro mne je Roots To Branches opravdu nostalgie, jak bych ho přijal dneska taky nevím.. Jethro Dot ComNěco na tomhle albu není tak strašně mizerný, jak sem si myslel, to kdybych hodnotil hudebně.. Trochu sem se probral při Mango Flush, což je taková pitomina, až je docela dobrá, protože je vtipná. Zpěv je tomhle albu jednoznačně největší slabinou. Anderson změnil oproti předchozímu albu přístup, zase to chce tahat trochu vejš a je to prostě hrůza..Celkově na mě album působí do dost chladněji, než Roots To Branches, taky mi připadá, že postrádá jasnější koncepci..Je tu pár světlejších momentů, ale i tak je to slabota. Jethro Tull - Cristmas AlbumV první skladbě mne Anderson šokoval svým zpěvem..Zazpíval to až neuvěřitelně dobře, to bych nikdy nečekal..Album ale tohle nezachrání..Vlastně nevim, proč je považovaný za řadovku, když je to z poloviny nahrávka starých písní v novém kabátě. Pak nějaký instrumentálky...a co dál? Nic proč by tohle album stálo za to poslouchat jako celek.. Pepanovacek Poslechl jsem si This Was třikrát po sobě. A je těžké k tomu něco napsat. Závidím Suchošovi, protože se opravdu těžko vyjadřuje k něčemu, co znáte tak dlouho, a slyšeli jste tisíckrát. Pravda je, že tohle album jsem poznal o něco později, nejprve to byla ta aktuální v době střední školy, tzn. Heavy Horses, Stormwatch nebo živé dvojalbum Bursting Out, no a "klasika" Aqualung, Thick as a Brick a Living In The Past, pokud si dobře vzpomínám. První tři alba jsem poznal až někdy v roce 1985, Martin Koubek měl Jethro Tull komplet na LP. This Was je nejvíc bluesová deska, což je tedy opravdu vynikající věta, protože to určitě nikdo neví, hehe. Mně se líbí moc, myslím, že jsem kdysi někde četl, že jí taky natočili nějak rychle a levně, jako třeba Led Zeppelin, ale v té době takhle asi debuty dělalo hodně kapel (mimochodem by mě zajímalo, jestli je pravda, že Queen prodali tu dodávku a šli pak za utržené peníze do studia, jak je to v Bohemian Rhapsody). Za mě vynikající debut, podobně jako Yes nebo Led Zeppelin, mimochodem nedělali jim Jethro Tull v začátcích předkapelu ? A Yes zakapelu ? Dal jsem si po ránu Stand Up. Skvělé album. Začíná v podobném duchu, jako This Was, tedy bluesově (i zvukově), ale další skladby už ukazují, že se kapela vydá trochu jiným směrem. Pokud bych měl, nebo musel hodnotit, tak stejně jako debut plný počet čehokoliv. Poslechl jsem si Stand Up třikrát, a je to nádhera, opravdová radost poslouchat takhle krásnou muziku. Nevím opět, co bych přidal „chytrého“, jen třeba, že Fat Man mi připomíná jednu z mých nejoblíbenějších skladeb Jethro Tull, Skating Away On The Thin Ice Of tTe New Day ze skvělého alba War Child, skladbu, při které se moc dobře pláče, hehe. Naprosto skvostné album. Po dvou dalších posleších alba Benefit musím sdělit, že mi asi ten první opravdu nesedl. Moc se mi líbí asi tak půlka skladeb - Nothing To Say, Inside, For Michael Collins, Jeffrey And Me, a nejlepší z celého alba je asi To Cry You A Song. Nicméně si stejně myslím, že po This Was, a zejména Stand Up, je Benefit o dost slabší. Ale i tak je to nadprůměrné album, hehe. Poslechl jsem si ještě dvakrát Aqualung z těch různých verzí. Nechci zase vyvolávat nějakou bouřlivou debatu, tak jen krátce, o čem jsem v posledních dnech (občas) přemýšlel, momentálně v souvislosti s Jethro Tull, ale týká se to samozřejmě muziky všeobecně. Vyřčeno na tohle téma tady bylo už asi úplně všechno, nicméně. Aqualung je naprosto úchvatné album, krása, nádhera, prostě nepopsatelné. To je, prosím pěkně, to nejdůležitější. Poslouchal jsem ho na všem možném - před čtyřiceti lety na legendárním maďarském kazeťáku MK27, z LP na gramofonu NZC – 420, z pásku na magnetofonu Tesla B 101, z CD na kvalitní aparatuře Technics v ceně ročního platu, v empétroskách i různých vinyl ripech. Muzika je pořád stejná, ta se nemění, už 47 let, jestli dobře počítám. A radost z ní byla vždycky veliká, na všech zařízeních, při všech formátech. Nevím, jestli mi rozumíte, ale snad ano, alespoň někteří. A teď poslouchám Benefit, ten zkurvenej od Wilsona, hehe. Living In The PastOpravdu veliké potěšení jsem měl i při druhém a třetím poslechu, a ano, Dane, bylo by trestuhodné tohle album vynechat. Vzpomínám, že mě moc nebavila ta třetí, živá strana dvojalba, a teď, po mnoha a mnoha letech, mě nebaví taky nějak extra, zejména By Kind Permission Of, kde se téměř deset minut nic zajímavého neděje, a tak se těším na závěrečné Andersonovo hůja, hůja, které mě vždycky bavilo. Dharma For One už mi tak nevadí, ale pro mě za mě by na albu těchto dvacet minut vůbec nemuselo být, a přiznám se, že napotřetí jsem je přeskočil. Opravdovou lahůdkou jsou ty krátké, dvou, tří minutové skladby, pravděpodobně budu opakovat Dana a Antonyho – ony jsou úžasné téměř všechny, za mě jsou favority – vezmu to chronologicky - Christmas Song, Living In The Past (Dane, máš u mě jeden naprosto bezvýznamný, ovšem plusový bod za těch pět dob, které jsi dokázal spočítat, hehe, ono je to podobné jako u Solsbury Hill, která je na sedm, a moc lidí to nepozná, netuší, a na koncertech při ní bez problémů tančí ) tvrdá Driving Song (pro mě asi nejlepší skladba na albu, resp. nejoblíbenější, to je asi vhodnější slovo), Sweet Dream (ta je zas zvláštní tak jakoby opačně, jestli jste si někdo všiml – vypadá rytmicky složitě, jako, že by jeden řekl, že určitě nebude na čtyři, a ona je, je to asi tím zpěvem, který je frázován místy jakoby proti kapele), Singing All Day, Just Trying To Be (nádhera !!!), Wond'ring Again, Life Is A Long Song, Up the 'Pool, For Later, Nursie … no, jak se zdá, vyjmenoval jsem většinu skladeb, ty, co jsem nezmínil, jsou všechny dobré, a tak jediná, která mi přijde slabá, je Inside, takové nepovedené country ? Living In The Past je bezesporu (a běda Vám, kdo se budete chtít se mnou hádat !!!) jedno z nej … ani se mi nechce napsat nejlepších, ale spíš nejkrásnějších, nejmilejších, nejkouzelnějších alb Jethro Tull, jestli mi jako rozumíte. Rozumíte MI , hehe ? A Passion PlayDal jsem si tohle album třikrát, a fakt jsem se snažil, ale nejde to. Po pěti skvělých albech je to veliký propad, nuda, vata - o které psal Luděk v případě Thick as a Brick. Neříkám, že tam nejsou skvělá místa, a neříkám, že je to vyloženě průser, ale v rámci Jethro Tull jde o podprůměrné, a nepovedené dílo. War ChildPři hodnocení tohoto alba jistě hraje roli fakt, že bylo jedno z prvních, které jsem od Jethro Tull slyšel, a svého času poslouchal velice často. Pokud Vás v patnácti, šestnácti ohromí nějaká deska, tak se prostě často stane, že jí milujte i po dvacet, třiceti, čtyřiceti letech, věřím, že mi rozumíte. Píšete, že Anderson byl v autorské krizi, že to postrádá jiskru, že je album nudné a otravné, že se nepovedlo. Ale já mám asi tu výhodu, že jsem poznával Jethro Tull na přeskáčku, a Vy to víceméně srovnáváte s Thick as a Brick a A Passion Play, tedy se dvěma koncepčními alby s dlouhými skladbami. Ale já v tom návratu k tradičnímu formátu s deseti, plus, mínus stejně dlouhými skladbami (s výjimkou Only Solitare) nevidím vůbec nic negativního, naopak. Ta hudba je taková lehčí, veselejší, uvolněnější, zábavnější, ale zatím jen nekonkrétně plkám, tak si zkusím nasadit sluchátka, pustit si War Child potřetí, a neusnout u toho, hoho. War Child – už hned ten krásný začátek s pianem a saxofonem, zvláštně rytmický refrén, kombinace smyčců, saxofonu a elektrické kytary – a já si říkám, jste snad všichni hluší, kýho výra ? Queen And Country – tady zase velice zajímavý akordeon se smyčci, a naléhavý zpěv, krásná skladba. Ladies – nádherná, akustická skladba, příčná flétna s klasickou kytarou, nějakými (asi) kastanětami, tamburínou, tleskáním, a dále ještě gradujícími smyčci, kluci, vole, to je přece taková krása – a ta poslední bigbítová cca půlminutka … Back - Door Angels – opět velice zajímavé aranže, tentokrát klávesy, nějaké syntezátory, a asi minimoog, obě kytarová sóla jsou skvělá, všechno, co se pod, nad, za a vedle nich děje, tedy basa, bicí, varhany, flétna, saxofon, je dokonalé muzikantské a aranžérské mistrovství. Sealion – veliká jízda, od začátku, skvělá rytmika, příčná flétna, elektrická kytara, a Anderson zpívá jako o život, refrén – skvělé smyčce + akordeon, ve druhé sloce gradace v podobě klasické kytary v beglajtu (další aranžérská zvláštnost), rytmicky podobná zhulenina jako Sweet Dream – vypadá to velice složitě – a není, je to na čtyři, hehe. Skating Away On The Thin Ice Of The New Day – pro mě nejkrásnější skladba na albu, a jedna z nejlepších od Jethro Tull vůbec. Ta gradace je prostě neuvěřitelná, nejprve jen samotný zpěv s akustickou kytarou, co všechno se přidá v prvním refrénu – nějaká tabla, zvonkohra, ve druhé sloce akordeon, elektrická kytara, flétna, ve třetí bicí (metličky) s baskytarou, a refrén se podruhé opakuje, ale jen do poloviny, a já si musím tuhle neuvěřitelnou písničku pustit podruhý, a potřetí, protože to je prostě mistrovský, geniální kousek, který nemá chybu – je to mistrovsky a geniálně složené, zaranžované, zahrané, nahrané – a kdo to neslyší, je Mimoň. Bungle In The Jungle – asi nejtvrdší skladba, a asi i největší “hitovka”, tedy i taková “jednodušší”. Only Solitaire – kraťounká, milounká skladbička jen s akustickou kytarou a krásnými vokály (vše asi Anderson ?) The Third Hoorah – při poslechu mě napadá to, co u všech ostatních skladeb – neuvěřitelná lehkost, radost, prostě geniální muzikanti se skvěle bavili. Luďku nebo někdo, kdo nejste takový barbar, jako já – jak skončí ten motiv, který hraje společně flétna s kytarou, tak co je to za nástroj (začíná ve 38 vteřině) - spinet ? Cembalo ? Po první sloce hraje stejný motiv nějaký syntezátor. A po druhé sloce slyším, Ty vole, dudy, pokud to tedy není nějaký synťák. Ježiš, tahle skladba je tak nádherná, že mi skoro slzy vytryskly … Two Fingers - akordeon, saxofon, krásná basa, a mně album dohrálo, a dalo mi pěkně zabrat, a omlouvám se za případné chyby, nikoliv obsahové !!!!!! Už jsem se trochu vzpamatoval z toho (doslova) šoku, který mi způsobil poslech alba War Child přes sluchátka. Takže shrnutí – vůbec to nevnímám jako nějaký propad, odpad, krizi nebo bůhvíco dalšího, naopak – je to pokračování cesty Iana Andersona a jeho fantastické kapely. A další level. Aqualung, to je, jak se asi s většinou shodneme, naprosto ojedinělé dílo, ale dovolím si tvrdit, že War Child není vůbec horší, než Thick As a Brick a A Passion Play, je lepší !!!!!! Je to zdolání další úrovně. Album nemá slabé místo. Všech deset skladeb je vzácně vyrovnaných. Aranžérsky je to naprostá lahůdka, to množství nástrojů, které jsem napočítal (a určitě jsem něco přeslechl) je neuvěřitelné. Krásná muzika. Veselá. Radostná. Uvolněná. Zábavná. Všichni muzikanti hrají excelentně, vyzrále, dokonale. Zvuk – úžasný, čistý, vyvážený. Zpěv – slovy nepopsatelný. Jedno z nejepších alb Jethro Tull !!!!!! Too Old To Rock 'N' Roll: Too Young To Die!Ano, přínos je to správné slovo, také významný, a rovněž objevování, hehe. Ale myslím, že i posuny. Je fakt překvapující, kolik z nás - a jak vehementně a s nadšením - se do toho pustilo, a je trochu záhada, proč se tak nestalo u Yes, Rush, Queen, AC/DC, The Beatles, Gentle Giant, The Rolling Stones, Black Sabbath a Motörhead, ale až při Jethro Tull. Je to opravdu příjemné a milé, a já si to moc užívám, jistě mnohem víc, než kdybych na to byl sám. Já zatím žádné zásadní posuny nezaznamenal, nejvíc u A Passion Play, to se mi s opakovanými poslechy líbilo mnohem víc, než kdysi před lety. U Old to Rock 'n' Roll: Too Young to Die! se nakonec žádný velký posun konat nebude, včera, když jsem album poslouchal jako kulisu, a opravdu nějak nezaujatě, tak mi připadalo dobré. Ale není - v kontextu ostatní tvorby Jethro Tull - je průměrné. A já si k psaní těchto blábolů pustil War Child, o kterém jsem věděl, že je skvělé, ale nestačím se divit, jak moc !!! Heavy HorsesMám tohle album naposlouchané asi nejvíc, možná ještě s Aqualung a A, a tak na jednu stranu jsem si říkal, co napsat o muzice, kterou znám skoro nazpaměť, a na druhou jsem tady seděl se sluchátky, a nebyl schopen vyplodit skoro nic, jak mě doslova ohromila ta nádhera … Udělal jsem si sem tam nějakou poznámku u jednotlivých skladeb, ale ruku na srdce (jsem si říkal), koho tyhle moje plky budou zajímat ? Koho zajímá, že jsem byl fakt úplně šokován ze skvělé baskytary (a říkal si, že se musím omluvit Luďkovi za to, jaký jsem Mimoň), třeba hned v úvodní ...And the Mouse Police Never Sleeps, kde je taková brumlavá, a na tři (nebo na šest). Že jsem byl nadšen z úžasného začátku No Lullaby, kde hrají jen bicí a basa, měl z toho husí kůži, a vzpomínal na rok 1980, kdy jsme ve druháku dělali s Marym (kterého někteří znáte) ankety, kde v rubrice nejlepší skladba figurovala tahle tvrdá píseň na nejvyšších pozicích vedle Supper's Ready, Close To The Edge, Karn Evil 9, a dalších. Koho zajímají moje bláboly o tom, že jsem si u skladby Journeyman napsal, že u té basy se šlapákem chrochtám blahy, že u Heavy Horses jsem si poznamenal: (zase) skvělá basa + vokály, jako, že by mě zajímalo, jestli ty basové zpívá John Glascock, dále čas 3:35 a skvělý break před druhým refrénem, potom od čtvrté minuty, že je rytmicky zajímavá mezihra, na 5 , 6 i 7 dob, a že mi vokály připomínají Songs From The Wood. Další moje (strohé) poznámky byly u One Brown Mouse a Weathercock - že se mi jen se chce plakat nad tou krásnou muzikou ... Fakt jsem netušil, jak mě album Heavy Horses dostane. Je dokonalé. Nádherné, čisté, takové provzdušněné, vůbec netuším, co bych mu měl (a mohl) vytknout, myslím, že Jethro Tull (a samozřejmě hlavně Ian Anderson, který zpívá jako o život) tady dosáhli dalšího vrcholu. A i když se mi třeba Minstrel In The Gallery zdá slabší, tak prostě mě napadlo přirovnání čtrnácti alb Jethro Tull, myslím k A, včetně Living In The Past ke čtrnácti osmitisícovkám – všechno to jsou vrcholy. StormwatchJak jsem si včera pořád zpíval No Lullaby (a nemohl jsem to dostat z hlavy, určitě to znáte), tak jsem přemýšlel, proč některé skladby Jethro Tull - Cup of Wonder, Sweet Dream, Sealion - působí dojmem, že nejsou na čtyři, ale jsou, a tady je to podobné. Ono to asi bude tím, jak Anderson frázuje, teď mám na mysli refrén, kdy je ta celá fráze na osm dob, ale on to zpěvem rozdělí na 3 + 5, asi ho to takhle baví, no, a mě taky, hehe, což je tedy můj začátek blábolů o Stormwatch. Album začíná skvěle, North Sea Oil – mimochodem na pět – je výborná skladba, skvělé jsou od času 2:50 bicí - dva šlapáky + kotle. Orion je taky výborná, tvrdá skladba, skvělá jízda, ovšem Home je už slabší, přeslazená, až přiteplená. Dark Ages - nejdelší skladba na albu. Jako jo, pěkně se to v sólech rozjíždí, Anderson umí evidentně velice dobře hrát i na baskytaru, má to atmosféru, graduje to, je tam hodně změn, ty vokály ke konci jsou super, je to velice povedená kompozice, ale něco mi tu chybí, něco tady postrádám, a nevím přesně, co to je, nějaká pospolitost, duch kapely … asi ... Ve Warm Sporran slyším lehký a letmý náznak A, ale je to trošku vycpávka, vata. Something's On The Move – povedená skladba, pěkný kravský zvonec. Old Ghosts – asi nejslabší skladba. Dun Ringill – pro mě asi nejsilnější, našel jsem si text, mě tahle skladba brala vždycky. No a u Flying Dutchman a Elegy už byla moje pozornost ta. A současně i tam. Celkově je Storwatch tak nějak v podobné linii, jako Songs From The Wood a Heavy Horses, ale je z těchto tří alb nejslabší, a to, prosím pěkně, zcela evidentně, a bez debat, hehe. Tak jsem si odhodlaně nasadil sluchátka, připravil klávesnici a pustil si A. Napsal jsem čtrnáct slov k úvodní Crossfire, sedm k Flyingdale Flyer a jedenáct k Black Sunday. Víc jsem nedokázal, a nechal se unášet tou neuvěřitelnou krásou, při které se mi chtělo občas plakat, a kdy mě napadaly takové myšlenky, že tady Ian Anderson a jeho Jethro Tull dosáhly jednoho ze svých vrcholů, a kdo ví, jestli ne toho úplně nejvyššího ... Já jsem A slyšel poprvé asi v roce vydání, tedy 1980. Tutově jsem neznal první tři alba, takže jsem nevěděl nic o bluesových začátcích Jethro Tull. Samozřejmě si nevybavuju úplně přesně dojmy z prvního poslechu, ale byl jsem prostě od začátku nadšený a doslova očarovaný. To album jsem za téměř čtyřicet let slyšel opravdu mnohokrát, a nadšený jsem byl vždycky, naposledy před asi dvěma hodinami. Album je naprosto dokonalé, bez jediné slabé, ba dokonce slabší skladby. Ještě nikdy předtím nebylo na žádném albu tolik rytmicky složitch věcí, nikdy jsem se moc nesnažil to počítat, protože to ani kolikrát nejde, myslím, že jediná skladba, která je celá jen na čtyři, je Working John, Working Joe, kterou pouštěl Jiří Černý na jednom poslechovém pořadu, a volně přeložil jako Pracuje každej malej Jarda, hehe. Ian Anderson měl v kapele vždycky skvělou rytmiku, ovšem tady je to naprostá fantazie, brumlavá basa, zvukově naprostý balzám na uši, Dave Pegg je zkrátka fantastický, stejně jako technicky dokonalý Mark Craneya jeho vzdušné bicí. Skvěle funguje i spolupráce s Eddie Jobsonem - jeho piano, úžasné syntezátorové zvuky i elektrické housle, no a Martin Barre a Ian Anderson dávají vzpomenout na staré Jethro Tull, první svými bluesovými sóly, druhý třeba přefuky. Viděl jsem v roce 1985 nějaký koncert na videu z té doby, a byl stejně nadšen z téhle sestavy, a z muziky, kterou tenkrát kapela dělala, jako z alba. Podařilo se jim totiž, jak vidím, slyším a hodnotím až teď, s mnohaletým odstupem, stvořit naprosto geniální dílo. Hudebně, zvukově, kompozičně, muzikantsky (takhle složitou a nápaditou hudbu nesložil Ian Anderson nikdy předtím, ani potom), a jak jsem si celých téměř čtyřicet let myslel, že A je jedno z nejlepších alb Jethro Tull, tak po dnešku si opravdu nejsem jistý, jestli pro mě není tím úplně nejlepším. Dal jsem si právě na sluchátka znovu A, tu verzi od Antonyho, která hraje opravdu lépe. A napadaly mě takové myšlenky, že to není jen jedno z nejlepších alb Jethro Tull, ale vůbec celé rockové historie. Kapela se díky trojici Eddie Jobson, Mark Craney a Dave Pegg dostala na takovou úroveň, jako nikdy předtím, ani potom. Fakt je hrozná škoda, že tahle sestava nevydržela déle. The Broadsword And The BeastMyslel jsem, že pozorným poslechem na sluchátka se stane alespoň malinkatý zázrak, ale nestal, tohle album je jen těžko uvěřitelný propad oproti předchozímu A, a zdaleka nejslabší a nejhorší, co dosud Jethro Tullnatočili, a to po všech stránkách. V úvodní Beastie má sice člověk chvíli pocit náznaku jakéhosi návratu k albům ze sedmdesátých let, ovšem ten pocit velice brzy zmizí. Už hned při druhé skladbě, Clasp, kde při bezduchém a bezradném bum – čvacht, musí propastný rozdíl v bicích slyšet každý, snad i téměř hluchý člověk. I ve Fallen On Hard Times jsou opět naprosto trapné bicí, a člověk si říká, zaplať pánbůh alespoň za tu basu. Ale to ještě zdaleka není všechno, ty pravé sračky posluchače bohužel teprve čekají. Máte rádi komunistický seriál Sanitka s hudbou bratří Ormů, se všemi zrůdnostmi té doby ? Ve Flying Colours se toho dočkáte asi po 50 vteřinách, tfuj tajbl, fakt se mi dělá fyzicky špatně. Máte rádi přihřátý zpěv, nástupy bicích a breaky jako u nějaké tancovačkové kapely na letním parketě v Lesné ? Tak vydržte do následující Slow Marching Band. Nebo nudu k uzoufání, neuvěřitelnou příšernost, hnusné fanfáry, ohavné, primitivní bicí, hráčsky i zvukově ? To vše ve skladbě Broadsword. Pussy Willow sice na albu vyčnívá, ale upřímně - i tak je to v kontextu do té doby nahraných skladeb, sračka. A jedeme dál - Watching Me, Watching You – přiznám se, že po půl hodině už mě to opravdu strašně, strašně sere, všechno – otravný zvuk, bicí jak z (blbýho) počítače, dále Seal Driver ,no fuj, ty klávesy … jako vydržel jsem to do konce, jsem statečnej, ale myslím, že už tohle album nebudu chtít nikdy slyšet, nikdy se mi nelíbilo, ale až teď jsem zjistil, jak strašně nepovedené, blbé, špatné a zbytečné je. A přemýšlím, jestli vím o nějakém větším propadu mezi dvěma alby jedné kapely, asi ne. Jo, a mimochodem, nevím, jestli jsem slyšel Under Wraps víc, než jednou, když vyšlo, asi spíš ne, ale vůbec toho nelituju, protože mi to tady hraje, a jestli to vydržím do konce (což bych asi měl), tak bohužel musím konstatovat, že Jethro Tull tady klesli ještě mnohem, mnohem níž, než na The Broadsword And The Beast, ač se to zdá nemožné. Tahle hrůza se prostě opravdu poslouchat nedá. Já hlásím, že sílu ani chuť na druhý poslech Under Wraps hledat nehodlám, takže nic o tomhle příšerném albu nebudu. Crest Of A Knave nebude určitě takové utrpení, a možná se konečně po více, než třiceti letech dozvím, proč na tomhle albu Jethro Tull znějí jako Dire Straits. Under Wraps je nejhorší, co kdy Jethro Tull natočili. Hned po The Broadsword And The Beast. Crest Of A KnaveTak jsem tedy vážně zvědavý, jestli svými bláboly překvapím, a koho, hehe, vaše jsem ještě nečetl. Já prostě musím krátce napsat, že jsem album slyšel včera, tak jakoby letmo, a teď, na sluchátka, a tedy pozorně, a jsem nadšený. Měl jsem sice prsty připravené na klávesnici, ale napsal jsem jen osm slov, a pak se raději kochal. A pokusím se tedy přijít na to, proč se mi tohle album líbí, ale nic neslibuju. Asi musím začít tím, že pokud pominu, že jsem viděl v Lucerně SBB (asi 1979) a Buddy Riche (1984), a v Bratislavě Manfred Manna (asi 1985) – a pominout to nechci, všechny tři koncerty byly fantastické – tak můj první opravdový rockový zážitek s jednou z mých nejmilovanějších kapel, byl 2. července 1986 v Budapešti na Jethro Tull. Crest Of A Knave vyšlo další rok, a myslím, že jsem ho hodně často poslouchal. Nemyslím, že moje radost z dnešního poslechu je dána pouze tím, že po dvou hrůzostrašných a špatných albech, je Crest Of A Knave jako z jiného světa, zvukově a hlavně ale hudebně. Není to žádný návrat do sedmdesátých let, i když je radost poslouchat kytaru, která tady má větší prostor, a hlavně nezní tak nezajímavě, nudně a blbě, jako na The Broadsword And The Beast. Kapele se podařilo vplout do osmdesátých let, i když trochu se zpožděním, a já tomuhle albu v podstatě nemám, co vytknout, ani ty naprogramované bicí v některých skladbách mi nevadí, a o např. Farm On The Freeway, kde hraje Doane Perry, a ty bubny jsou tam krásně zatěžkané, ale zároveň lehounké, a vzdušné, taky psát nebudu, mohl bych tím někoho nasrat, hehe. Takže, není to sice BONBA, ale já jsem naprosto spokojenej – výborné, povedené album. Catfish RisingJak jsem včera psal, že z trojice alb Crest Of A Knave, Rock Island a Catfish Rising je první jmenované nejlepší, tak jsem si i zároveň myslel, že poslední pak nejhorší, nejslabší. Dneska si to už nemyslím. Slyšel jsem Catfish Rising třikrát, a nemůžu si pomoci, nechci se nikoho dotknout, nechci nikoho nasrat – mně se album prostě LÍBÍ. Mám pocit (jak už jsem nejspíš psal), že se zkrátka kapela našla, trojice Anderson, Barre, Pegg spolu v té době hráli už přes deset let, a po zdaleka nejslabším bubeníkovi, který kdy s Jethro Tull hrál, se na tento post na dalších dvacet let dostal Doane Perry, který je výborný, nelze mu nic vytknout, i když na mě je jeho styl takový moc tvrdý, teď nemyslím jako hardrockový nebo metalový, spíš takový toporný, sakra, těžko se mi to vysvětluje, prostě ten jeho styl do Jethro Tull až tak nepasuje, Clive Bunker byl fantastický, Barriemore Barlow ještě lepší, ale nejvíc se mi vždycky líbil Mark Craney. Našel se i Ian Anderson, jeho zpěv se změnil (musel se změnit, ze zdravotních důvodů), a nejen, že mi nevadí, ale neřekl bych ani, že je horší. Kapela se prostě těmito třemi alby – která mně opravdu zní velice podobně – dostala na jinou úroveň, a po skoro pětadvaceti letech existence já říkám, klobou dolů, pánové. Opět se nebudu rozepisovat podrobně o jednotlivých skladbách, ale opět nemám žádné výhrady, album se mi líbí – a užil jsem si ho dnes třikrát – jako celek. Zmíním (nebo vyzdvihnu) snad jen úvodní This Is Not Love, Thinking Round Corners a dvě bluesové skladby, Still Loving You Tonight a Sleeping with the Dog. Jo, díval jsem se na nějaká videa z roku 1991, některá jsou mizerná kvalitou, v podstatě nekoukatelná, a hlavně neposlouchatelná, ale našel jsem i jedno z Frankfurtu a jedno z Istanbulu – to je docela kvalitní, a hráli tam asi týden po Praze, kde jsme jim dělali předkapelu. Jethro Tull hráli v té době výtečně, a Anderson zpíval naprosto v pohodě a bez problémů, jsem rád, že ta videa existují, nějak jsem si víc dokázal vzpomenout a představit si jejich pražský koncert. Roots To BranchesMusím se Vám, milí hoši, přiznat ke dvěma věcem. Za prvé - tohle album jsem slyšel teď poprvé v životě. Tušil jsem, že nám někde nějakou mezeru, tušil jsem to o tomhle albu, a tušil jsem to správně. Za druhé - vůbec se mi to nelíbilo, moje dojmy byly velice nepříjemné, říkal jsem si, sakra, vždyť to je úplně jiná kapela, zpěv unylý a unavený, a co ty orientální nebo bůhvíjaký motivy, jak z Kashmiru, to bylo dobrý u Led Zeppelin, ale u Jethro Tull to působí divně, až směšně. Samozřejmě nejsem (úplněj) Mimoň, a ještě si to poslechnu, ale jsem fakt nemile překvapenej, protože ten trend posledních tří alb se mi líbil, a zdálo se mi, že to konečně někam spěje, směřuje. Jo, a prosím, opravdu nechvátejte, Olias a Ravil nehodnotili ještě Rock Island a Catfish Rising. Mimochodem, o Jethro Tull slintáme přesně měsíc, a já Vám moc všem děkuju, protože mě to baví. A teď si jdu přečíst slinty o Roots To Branches, a očekávám že budou nejspíš nadšené, hehe. Roots To BranchesTak bych opravdu moc rád napsal po druhém poslechu něco pozitivního, ale nemůžu, dokonce to bylo ještě horší, než poslech první. První tři, čtyři skladby jsem si opět říkal, že to je prostě úplně jiná kapela, kterou neznám, která se mi nelíbí, že prostě nemůže být pravda, co slyším, event., že si ze mě dělá Anderson prdel. Tohle prostě nejsou Jethro Tull, a jsem strašně zklamanej. Jsem tedy zvědav, jestli se album po třetím poslechu dostane výš, než kde se u mě momentálně nachází, a to je úplné dno pomyslného žebříčku, horší, než Broadsword and the Beast, a dokonce i než Under Wraps. Fakt bych si přál, aby to tak nebylo, protože mám tuhle kapelu strašně rád, ale je. Roots To BranchesMoje pocity po, resp. při třetím poslechu - nepovedené a nehodící se orientální prvky v Rare And Precious Chain, This Free Will a Beside Myself, to opravdu uměli Led Zeppelin, k Jethro Tull se to prostě vůbec nehodí, stejně jako émezihry, např. v Dangerous Veils. Stopky ve Valley působí podivně, chladně, nesehraně, odbytě, a já smutně vzpomínám na A, kde to kapela sází a hrne neuvěřitelným způsobem. Ve Wounded, Old And Treacherous je sice motiv, hraný na začátku a pak i uprostřed na patnáct dob (resp. asi 7 + 8), ovšem působí to na mě nepřesvědčivě, násilně, a znovu připomínám A, kde se to takovými lichými a složitými pasážemi jen hemží, ale je to všechno zahrané s naprostým nadhledem, lehkostí a přirozeností. Nicméně dám tomuhle albu ještě šanci, a vlastně jsem moc rád, že jsem ho nikdy předtím neslyšel, přesto, že existuje přes dvacet let, je to pro mě nová zkušenost. A souhlasím s Danem, že Valley je (i přes ty moje výhrady) povedená skladba, a nejvíc se mi na potřetí líbila asi At Last, Forever. J-Tull Dot ComHele, fakt Vám přeju to, co se stalo mně s tímhle albem. A nejen s ním, samozřejmě, protože to jsou ty úžasný, a nepopsatelný zážitky. Pustil jsem si ho ještě jednou na sluchátka, a upřímně musím říct, že hodně, hodně nahlas. A měl připravený opět prsty na klávesnici, jako, že budu psát konkrétní věci o jednotlivých skladbách. Napsal jsem čtyři slova - Hammondy (u první skladby), a na sedm a jízda u AWOL. Opravdu jsem strašně, strašně nadšenej – a taky šťastnej – a snažím se sakra držet, abych nepsal jen samé superlativy, a nesrovnával tohle album s tím nejlepším, co kdy Jethro Tull natočili. Napadlo mě srovnání s dnešním během, kdy jsem měl velké plány, a taky velká očekávání - chtěl jsem uběhnout dvacet kilometrů, a těšil se, jak to bude nádherný, a jak si to užiju. A výsledek ? Mnohem lepší, než jsem si představoval, byl jsem úplně nadšenej, uběhl jsem 23 kilometrů, byl jsem venku skoro tři a půl hodiny, a byl moc, moc spokojenej a šťastnej, protože to byl nádhernej zážitek. Asi po dvou hodinách začalo hustě sněžit, a mě to strašně začalo bavit, fakt úplná nádhera, jen taková pluhem upravená úzká silnička bez aut, v tom sněhu se tak krásně, měkce běželo, a já dokonce jedenadvacátej kilometr měl úplně nejrychlejší - za 5:41. No, nevím, jestli tohle srovnání někdo pochopí, event. ocení. Čekal jsem pořád na nějaké slabé místo, nějakou slabou skladbu – a ona tam žádná není, možná o Bends Like a Willow bych mohl říct, že je trochu slabší, ale na to fakt sere pes. Jo, pravda, Anderson zpívá opravdu jako sedmdesátiletý člověk, ale mně to vůbec, ale opravdu vůbec nevadí. Protože tohle album JE nádherný, neuvěřitelný, dokonalý, fantastický. Dneska jsem velice, velice spokojenej a šťastnej člověk. Poslechl jsem si The String Quartets. Neměl jsem to dělat, ale udělal, no. Z úcty (ze zvědavosti opravdu ne, tušil jsem po dvou, třech skladbách, že to bude stejné až do konce - a bylo) jsem album vyslechl do konce. I když Ian Anderson není ještě tak starý, aby nemohl něco nového složit a natočit (třeba takový Jindra Vobořil je jen o dva týdny mladší), zůstanu u toho, že poslední studiové album téhle geniální kapely, a zejména jejího geniálního šéfa je The Jethro Tull Christmas Album. Navíc 20 je pěkný číslo, že jo ? The Jethro Tull Christmas AlbumTak poslední album bych hodnotil velice podobně jako Antony, tedy, že ta muzika sice už nelomcuje s emocemi, ale neruší, a i mně to stačí, protože i já od Jethro Tull dostal opravdu hodně. Nejsem si tedy úplně jistý, jestli ještě někdo další bude psát nějaké bláboly, myslím, že Dan se ještě k posledním albům nevyjádřil. No, a jestli máte někdo potřebu tak nějak naslintat o Jethro Tull nějakou závěrečnou zprávu, tak prosím. Já asi tu potřebu mám, ale vidím to tak na polovinu příštího týdne. A pak bychom se mohli pustit do King Crimson.