takže napíší jakýsi nekrolog do záhrobí. Záhrobí tohoto klubu, záhrobí údajně existujících lidí ochotných na nějaké téma diskutovat.... Religionistika i sociologie, jsou jistý druh intelektuální prasárny. To, co je důležité, je psychologie a spiritualita. Tedy projev každého jedince, coby neopakovatelné a zcela jedinečné bytosti. Jakékoliv zprůměrování ve prospěch stáda, jakákoliv statistika a pokus o objektivizaci ve prospěch vyššího celku, je úkrok stranou,hypnóza davu, klamání tělem, manipulace a odvádění pozornosti od podstatných věcí k píčovinám. Za posledním slovem si stojím, neexistuje žádná politicky korektní alternativa.
Náboženství je falešná spiritualita. Dobře prozkoumejte tuto definici, jejímž autorem je Osho. A jemu nehrozí, že by se dostal do nějaké wiki. Oshův příměr je velice výstižný: Kojenec křičí, pak se zakousne do kojícího prsu, saje mateřské mléko, výživu a je spokojen. A na takovéhoto kojence si vymyslíme fintu. Kojenec křičí, má hlad a očekává výživu. A my se ho úspěšně pokusíme oblbnout dudlíkem. Neposkytneme mu prs plný mateřského mléka, ale dudlík. Předložíme přesvědčivou fikci. Cucá dudlík, domnívá se, že je vše v pořádku a že má vše, co potřeboval. Tedy dudlík nasucho, v nejlepším případě se sunarem. Na skutečné mateřské mléko ale už navěky zapomeň. Právě tuhle funkci mají náboženství. Nezajímají se o to, zda dávají potřebnou výživu. Náboženství se sjíždějí v tom, nakolik je přesvědčivá fikce, že údajnou a správnou výživu přesvědčivě poskytují. Kdo této fikci stojí v cestě a narušuje ji, je nekompromisně zlikvidován a odstaven.
Nejjednodušší divák by se domníval, že to je názorový střet mezi ateistou (který na vše vyzrál a kálí) a věřícím. Pravý opak je pravdou. Již Carl Gustav Jung objevil a pojmenoval, že máme spirituální instinkt. A tento instinkt buď uspokojujeme přirozenou cestou, nebo před ním unikáme do lži. Jedna lež je popírání existence spirituálního instinktu čili ateismus, druhá cesta je manipulativní tvrzení (ve své věrohodnosti vysoce dopilované tvrzení), že dudlík, který máte v puse, je právě to, co potřebujete. Neboli právě tohle náboženství je to jediné a nejlepší, které potřebujete a opovažte se nad tím pochybovat.
Religionistika je tedy v tomto kontextu katalog různých druhů dudlíků. Muzeum dudlíků. Festival různých dudlíků. Porovnávání dudlíků. Na otázku přirozeného kojení a zdali jsou dudlíky skutečně potřebné, nesmí, nechce a ze zásady nemůže odpovídat. Odkazovat na klub náboženství je pak opět finta, kdy máte ohmatávat a oceňovat nejvíce rozšířovaný a nabízený dudlík...
Chcete být vyživovaný podle svých potřeb a nebo chcete být přesvědčený, že tomu tak je? Pokud zvolíte fikci na úkor reality, zvolte náboženství a nebo se bavte se specialisty na náboženství-religionisty... Vždyť to vše tak dlouho a pečlivě studovali.
|
Registrace nového uživatele 
