Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Náš Lopuch Vám
vytře zrak

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Hudební klub [ŽP: 6 týdnů] (kategorie Hudba) moderují postKF, Antony.
Archiv

V tomhle klubu si budeme povídat o hudbě a různých příbuzných tématech. Třeba o zvuku, který její poslech značně ovlivňuje.
Motto:
"ten vesmír hudby, to je tak neuvěřitelná nádhera.... a pro jednu duši je tento prostor naprosto nekonečný a nevyčerpatelný ... člověk pochytí za život jen mizivé procento (ani ne) té nádhery. A zaplaťpánbů alespoň za to." (puschpull)
Dlouhodobé téma :
Nahrávky, které mne zaujaly, a proč
Další téma se bude točit kolem aktuálního vydavatelského dění :
TIPY na TOP alba 2022
Antony:
FOR ABSENT FRIENDS - Disappear (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
REALE ACCADEMIA DI MUSICA - Lame di Luce (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)

puschpull:
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
SIGH - Shiki (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GALAHAD - The Last Great Adventurer (2022)
suchos:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
MISCRANCE - Convergence (2022)
SIGH - Shiki (2022)
SEAX - Speed Inferno (2022)
AUTOENESIS - Moon of Foul Magics (2022)
OUT OF THE BEARDSPACE - Like Moths To A Flame (2022)
CB3 - Exploration (2022)
MAJOR PARKINSON - A Night At The Library (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
PHANTOM SPELL - Immortal's Requiem (2022)
NEGATIVE PLANE - The Pact... (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)
MISANTHROPE - Les déclinistes (2022)

Dutch:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
slava:
Jeff Michaels - Space Debris (2022)
LONG DISTANCE CALLING - Eraser (2022)
Brian Eno - FOREVERANDEVERNOMORE (2022)
Camo & Krooked & Mefjus – Overture single (2022)
The SMILE - A Light For Attracting Attention (2022)
Frank Zappa - ZAPPA ’75: Zagreb/Ljubljana (2022)
Richard Müller - Čierna labuť biela vrana (2022)
DUNAJ – Za vodou (2022)
Cécile McLorin Salvant – Ghost Song (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
Van Morrison - What’s It Gonna Take? (2022)
Vangelis – Juno to Jupiter (2022)
Jean Michel Jarre – Oxymore (2022)
Jan Hammer – Seasons pt.2 (2022)
JETHRO TULL – The Zealot Gene (2022)
Mata Atlântica & Markus Reuter - Retiro e Ritmo (2022)
Markus Reuter, Fabio Trentini & Asaf Sirkis – Truce 2 (2022)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 20052 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 29.1.2023 19:21  18905
KANSAS - Kansas (1974) DR12 Holland/Japan CD 1987 Kirshner/CBS/Sony CDKIR 80174 44:51

Příběh o tom, jak art rock potkal acid folk (vzpomene si někdo na COMUS?), přizvali si jižanské hard rockery, čichli k umírněné avantgardě a nepohrdli ani jazzmanskou nápovědou. Protože to bylo v Americe, tak rock'n'roll, boogie, country & western, pop, blues, soul i funky vůkol nebylo možno přeslechnouti. Též byl do kastrolu stylotvorně přidán prvek živelné neurvalosti, to pomohlo získat řady dalších obdivovatelů. Vícedruhový guláš prošel dlouhým varem, kdy ochutnávka v různých etapách mohla odhalit poměrně rozdílný šmak. Jak k tomu došlo?

KANSAS během prvních let kariéry prošli řadou proměn, vstřebávali různorodé vlivy a na výsledném produktu je to znát. Než o ucelený soubor skladeb se jedná a neuspořádanou a neurotickou sbírku motivů, které jsou nějak seskupeny k sobě. Výsledek dá stopáží plnohodnotnou desku, která sice jakž takž drží pohromadě, ale chybí jí výraz. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ke studiovému výsledku prolnutí všech esencí došlo zhruba o pět let později, než bylo radno. A tak z přemíry snahy se v této fázi gulášobraní něco povedlo a něco srazilo a sežmolkovatělo.

Pro účely nahrávání se členové skupiny přemístili do New Yorku již v létě 1973. Zde začali pracovat na svém debutovém albu a na získávání kontaktů v hudebním byznysu. Ve studiu kapela dost spěchala a většina skladeb vznikla na jeden záběr, z toho vyplývá slyšitelná syrovost projevu. Vydaná podoba nakonec obsahuje skladby z let 1972 až 1974. Deska byla intenzívně propagována pomocí singlů, rozhlasových relací a třeba i plakátů se sloganem "Kansas is Koming!". Přese všechnu snahu získat komerční úspěch deska dosáhla jen 174. místa v žebříčku. Díky popularitě pozdějších hitových nahrávek však postupně rostly i prodeje této desky, až v roce 1995 získala status zlatého alba.

Pozastavím se nad obrazem, jenž je použit na přední straně obalu. Tato výrazná malba musela přilákat nejednoho hudebního hledače. Jedná se o výřez z nástěnné malby kansaského regionalistického výtvarníka Johna Steuarta Curryho (1897-1946), který ji dokončil v roce 1940. Nese název Tragic Prelude a můžete ji vidět na radnici kansaského státního Kapitolu ve druhém patře. Malba představuje Curryho interpretaci Johna Browna a hnutí proti otroctví v kansaském teritoriu. Obraz bohatý na symboliku zobrazuje zuřivého Johna Browna, který v jedné ruce drží Bibli a ve druhé pušku. Curryho kritikům se nelíbila jeho barevnost a celkové výhrůžné vyznění. Curry, ačkoli původně zamýšlel na dalších malbách pro vyváženost konceptu zobrazovat romantické a klidné scenérie, odmítl v práci pokračovat. Z plánovaných osmi stěn v Kapitolu dokončil jen dvě. Ostatní byly dopracovány podle jeho konceptu až v roce 1978 jiným umělcem. Dnes je toto jeho dílo považováno za významnou národní památku.

Je vidět, potažmo slyšet, že vydat debut v roce 1974 musí být hodně jiné kafe, než třeba v roce 1969. Obecenstvo je namlsané. Tehdy šel vývoj rockového žánru strašně rychle dopředu, tento vlak s progresivní muzikou byl už pěkně rozjetý a hezkých pár hlavních stanic měl dávno za sebou. Hudebníci hrající od roku 1969 nastřádali do svého tvůrčího portfolia všechny možné vlivy, jež je během těch pěti let oslovily. A teď chtěli všechny obrazně řečeno hodit na plátno. Tato snaha byla snad pošetilá, lze ji však v dané situaci pochopit. I když se ne zcela vše podařilo uřídit, neboť celou deskou zřetelně cloumá zmatek z nejistoty, co je vlastně správně, vzniklo slibné dílo.

Jsou zde pasáže a skladby vynikající, jsou zde pasáže a skladby rozporuplné a rozpačité. Mezi ty lepší patří rozhodně plnokrevný tempař Belexes se zdivočelým housličkováním, které je narozdíl od jiných skladeb docela ukočírované, běsní hlavně kytara, klávesy a vokály. Jednoznačně nejlepší skladba na albu. Jiné tracky naznačují, že by se mohlo jednat o velmi zdařilou muziku, ale jsou ještě nevyklubané. To platí zejména pro delší kompozice, u nichž syntéza různorodých motivů dosahuje pouze uspokojivých výsledků. Ale i jednodušší rockárny znějí občas více garážově než dotaženě, např. The Pilgrimage, kterou považuji pro změnu za nejslabší.

Na debutu KANSAS je nejvýraznějším znakem snaživost všech účastníků. Vznikla taková veselá a skočná muzika, místy skoro art, jindy hard nebo avant. Všehochuť. Housličky to posouvají jinam, vokální harmonie z toho dělají Ameriku. Žádná velká pompa (ta přišla později), spíš trochu zvláštní, nazdobený a rozcuchaný classic rock. Deska je hituprostá, což je fajn, kompozice neučesané, hrubosrsté. Je zde krásná ukázka způsobilé odvázanosti, neboť nepřekračují hranice, za nimiž by skladby začaly být nepřístupné.

Projev je rozmanitý a rozevlátý, stejně tak i můj dojem z něj. Svou světlostí tónů a určitou horempádovitostí můžou KANSAS připomenout začátky YES. Vůbec, k tomuto vzoru bych je charakterem soundu a náladou vytvářené muziky přirovnal i po určitou dobu následující kariéry. Zvuk pokulhává, je zastřený a zahlušený, chybí mu barvy. Spolu s nevyvážeností stereo spektra je tím ve finále i technicky podtržen celkový dojem polovičatosti alba.

Slušná trojka hvězd.

***
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 29.1.2023 07:39 - Oblíbené kluby (10:00) 18904
Antony [18903]: :-)
Dík za pozornost. Mě to zaujalo. Ne jako bomba, ale jako nečekaně, nenápadně a nevtíravě dobré.
Počítám s dalším poslechem
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 28.1.2023 23:32  18903
Matt Greenwood - Atlas (2023)
Komorní jazzová fusion. Rád jsem poslechnul. Zatím slušný průměr.
Zařazuji do poslechového playlistu 2023.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 16:00  18902
puschpullTaky dík.

Já to sem teď sypu prakticky bez korektur narychlo. Jsem několik měsíců nenapsal recenzi, teď hasím žížeň. Asi z toho časem vytvořím pořádné recenze.. :)
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 27.1.2023 15:53 - Oblíbené kluby (10:00) 18901
Dík za Kansasnapíšu k tomu později
a stručně.
Nejlepší alba (bez pořadí)
Masque (1975)
Point Of Know Return (1977)
Song For America (1975)
Audio-Visions (1980) pro nějlepší překvapení tam kde jsem už nic moc nečekal

:-)
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 14:55  18900
Monolith (1979)

Po předchozím krátkodobém vzepětí KANSAS na této desce propadají zcela do rytmu diska. Osmdesátky ťukají na dveře a naši hoši stojí v první lajně těch, kdo jim ochotně otevírají. Songy jsou vesele hopkavé, bezstarostně umělohmotné, zpívat si je může každá mamka u Albově Orientovanho Rádia. Však proč ne. Komerční úspěch dvou předchozích nahrávek byl takový, že zpětně zvýšil i prodej prvních tří desek a popularita bandu se blyštěla zlatem i platinou. Zjevná snaha nepokazit si takové renomé vedla skupinu ke lpění na uchu přítulných melodiích a lehce přístupné melodice.

Naštěstí, pokud jde o popis formy a obsahu, není tím vůbec nic řečeno o jejich kvalitách, natož subjektivně vnímaných. Tudíž konstatuji, že i v této pouťové kráse lze nacházet pravé perly mezi falešnými i polodrahokamy mezi barevnými sklíčky. Hodně pro dobro věci dělají jednak pěvecké linky kolem refrénů a jednak neutuchající schopnost napálit do posluchače patřičně emotivní kytarová a houslová sóla. Tím vzniká produkt, v němž si může každý nalézt to svoje, a tedy odchází nasycen konzument i gurmán. Disko, disko, mám rád disko..

4*
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 14:27  18899
Tak uzrálo.. :)

Point Of Know Return (1977)

Další deska, navíc se dvěma hity, navazuje na předchůdce. Zdánlivě. Počet úspěšných skladeb není podstatný, v tomhle případě se podařilo vynikající dílo. Celek je už od prvních tónů v úplně jiné kategorii. Jako když z 2D se stane 3D a ty vidíš úžasnou hloubku prostoru. Všechno se rozestoupí, nic nezaclání, přehledná organizace tónů umožňuje si nahrávku celou krásně užít. Nástroje do sebe v harmoniích zapadají, kresba každé linky je umocněna každou další notou, přes veškerou přístupnost má muzika sposutu vrstev, které lze donekonečna rozkrývat. Něčím mi album atmosférou připomíná pozdější veledesky TOTO - IV (1982) a STYX - Kilroy Was Here (1983). Ano, song Dust In The Wind je sem vlezlej jakoby odjinud, ale dá se vydržet. Zbytek alba předkládá vycizelovanou muziku, ke které mne vždy poslech přiková.

5*
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 13:43  18898
Ale hned následující Point Of Know Return (1977) je podstatně lepší než Leftoverture (1976). Což si myslím už dlouho a teď se mi to potvrzuje. Hmmmm, ještě to nechám uzrát.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 13:23  18897
slavaCelkem jsem se o to zajímal. Barevných LP všude plno, jsou efektní na pohled a já, stará konzerva, chci černej asfalt. Protože síla zvyku a dojem solidnosti. Zajímalo mne, jestli barvičky mají vliv na zvuk.

Technická hi-fi fóra jsou plná sběratelů, kteří nade vše prožívají vlastnictví samotných materiálních artefaktů, tento fetiš jim ke štěstí stačí, zvuk jde u nich stranou. Někde mám legendární video, kde sběratel slintá nad gramofonem a sbírkou vinylů, asi 20 minut se objímá s deskami a je ve stavu blízkém narkomanovu rauši. Na závěr si položí otázku - a co zvuk? No, prý je horší, ale slinty, slinty, na tom přece vůbec nezáleží, vždyť je to slinty, slinty, tak krásňoučký. Mno, tak přesně u těchto lidí odpověď na otázku zvuku barevného vinylu nezjistím, to mi došlo záhy.

Není nad praktickou zkušenost. Různé desky šumí různě. Ale jako opravdu absolutně různě, ať co se týče spektrálního složení šumu, jeho hlasitosti nebo rovnoměrnosti. Na barvě v tomhle směru celkem nezáleží, můžeš narazit na černého šumáka a tichý coloured vinyl. Pravidlo jsem nezaznamenal. Dlouho jsem si myslel, že barevný pigment v materiálu zvuk nijak neovlivňuje. To se změnilo v okamžiku, kdy jsem na gramofon položil desku, která byla složena ze dvou barev, vždy jedna přes polovinu kotouče s ostrým předělem. Bylo to slyšet jako řádně vykrmený prase. Jak se deska otáčela, tak půl otáčky jeden druh šumu a půl otáčky úplně jiný druh šumu, jako když přepínáš frekvence na rádiu.

Od té doby se barvám vyhýbám, pokud to jde. U jednolitého barevného vinylu to asi neuslyšíš, ale já mám prostě nejraději "černý" šum.. :)

Potištěná "picture" LP jsou vyráběna technologií zalisované fólie s obrázkem, a tam jde zvuk do háje vždycky a značně. Ty jsou dobré na výstavku, ne na gramofon.

Zato zvukově bez problému zatím vnímám LP "etched", tzn. s vylaserovanými obrázky. Mám dvě a vše OK.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 12:58  18896
Tak, tak. Celej svět je hudební duha.
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 27.1.2023 12:52 - Klub Hudební klub (09:43) 18895
AntonyZajímal by mě tvůj odborný názor na barevné vinyly. Je ten materiál nějak zásadně odlišný od černého "asfaltu"?
Něco jiného jsou asi ta potištěná eLPíčka. Třeba s motivem obalu apod. To je asi jiná technologie...předpokládám nějaké kašírování nebo lepení vrstev.
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 27.1.2023 12:48 - Klub Hudební klub (09:43) 18894
AntonyTak to prostě je. Někdo vdolky a někdo holky:) A s tím se dá docela dobře žít. Prostě taková hudební duha:)
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 27.1.2023 12:46 - Klub Hudební klub (09:43) 18893
Laurie AndersonUznávám, že také není pro každého:)
Ale já ji mám rád dlouhodobě. Ještě v době Laserdisců jsme "žrali" film Home of the Brave.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 27.1.2023 12:45  18892
U Laurie Anderson mám dluh. Slyšel jsem její jediné album, a to Mister Heartbreak (1984), když vyšlo. Tak strašně se mi nelíbilo, že se paní Andersonové dodnes vyhýbám. Že by byl čas přehodnotit názor postpubertálního metalisty ?
slava slava Nakonec to všechno dobře dopadne 27.1.2023 12:42 - Klub Hudební klub (09:43) 18891
Teď právě točím červené LPLaurie Anderson - Bright Red

Bright Red full album

[ 20052 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt