KANSAS - Kansas (1974) DR12 Holland/Japan CD 1987 Kirshner/CBS/Sony CDKIR 80174 44:51
Příběh o tom, jak art rock potkal acid folk (vzpomene si někdo na COMUS?), přizvali si jižanské hard rockery, čichli k umírněné avantgardě a nepohrdli ani jazzmanskou nápovědou. Protože to bylo v Americe, tak rock'n'roll, boogie, country & western, pop, blues, soul i funky vůkol nebylo možno přeslechnouti. Též byl do kastrolu stylotvorně přidán prvek živelné neurvalosti, to pomohlo získat řady dalších obdivovatelů. Vícedruhový guláš prošel dlouhým varem, kdy ochutnávka v různých etapách mohla odhalit poměrně rozdílný šmak. Jak k tomu došlo?
KANSAS během prvních let kariéry prošli řadou proměn, vstřebávali různorodé vlivy a na výsledném produktu je to znát. Než o ucelený soubor skladeb se jedná a neuspořádanou a neurotickou sbírku motivů, které jsou nějak seskupeny k sobě. Výsledek dá stopáží plnohodnotnou desku, která sice jakž takž drží pohromadě, ale chybí jí výraz. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ke studiovému výsledku prolnutí všech esencí došlo zhruba o pět let později, než bylo radno. A tak z přemíry snahy se v této fázi gulášobraní něco povedlo a něco srazilo a sežmolkovatělo.
Pro účely nahrávání se členové skupiny přemístili do New Yorku již v létě 1973. Zde začali pracovat na svém debutovém albu a na získávání kontaktů v hudebním byznysu. Ve studiu kapela dost spěchala a většina skladeb vznikla na jeden záběr, z toho vyplývá slyšitelná syrovost projevu. Vydaná podoba nakonec obsahuje skladby z let 1972 až 1974. Deska byla intenzívně propagována pomocí singlů, rozhlasových relací a třeba i plakátů se sloganem "Kansas is Koming!". Přese všechnu snahu získat komerční úspěch deska dosáhla jen 174. místa v žebříčku. Díky popularitě pozdějších hitových nahrávek však postupně rostly i prodeje této desky, až v roce 1995 získala status zlatého alba.
Pozastavím se nad obrazem, jenž je použit na přední straně obalu. Tato výrazná malba musela přilákat nejednoho hudebního hledače. Jedná se o výřez z nástěnné malby kansaského regionalistického výtvarníka Johna Steuarta Curryho (1897-1946), který ji dokončil v roce 1940. Nese název Tragic Prelude a můžete ji vidět na radnici kansaského státního Kapitolu ve druhém patře. Malba představuje Curryho interpretaci Johna Browna a hnutí proti otroctví v kansaském teritoriu. Obraz bohatý na symboliku zobrazuje zuřivého Johna Browna, který v jedné ruce drží Bibli a ve druhé pušku. Curryho kritikům se nelíbila jeho barevnost a celkové výhrůžné vyznění. Curry, ačkoli původně zamýšlel na dalších malbách pro vyváženost konceptu zobrazovat romantické a klidné scenérie, odmítl v práci pokračovat. Z plánovaných osmi stěn v Kapitolu dokončil jen dvě. Ostatní byly dopracovány podle jeho konceptu až v roce 1978 jiným umělcem. Dnes je toto jeho dílo považováno za významnou národní památku.
Je vidět, potažmo slyšet, že vydat debut v roce 1974 musí být hodně jiné kafe, než třeba v roce 1969. Obecenstvo je namlsané. Tehdy šel vývoj rockového žánru strašně rychle dopředu, tento vlak s progresivní muzikou byl už pěkně rozjetý a hezkých pár hlavních stanic měl dávno za sebou. Hudebníci hrající od roku 1969 nastřádali do svého tvůrčího portfolia všechny možné vlivy, jež je během těch pěti let oslovily. A teď chtěli všechny obrazně řečeno hodit na plátno. Tato snaha byla snad pošetilá, lze ji však v dané situaci pochopit. I když se ne zcela vše podařilo uřídit, neboť celou deskou zřetelně cloumá zmatek z nejistoty, co je vlastně správně, vzniklo slibné dílo.
Jsou zde pasáže a skladby vynikající, jsou zde pasáže a skladby rozporuplné a rozpačité. Mezi ty lepší patří rozhodně plnokrevný tempař Belexes se zdivočelým housličkováním, které je narozdíl od jiných skladeb docela ukočírované, běsní hlavně kytara, klávesy a vokály. Jednoznačně nejlepší skladba na albu. Jiné tracky naznačují, že by se mohlo jednat o velmi zdařilou muziku, ale jsou ještě nevyklubané. To platí zejména pro delší kompozice, u nichž syntéza různorodých motivů dosahuje pouze uspokojivých výsledků. Ale i jednodušší rockárny znějí občas více garážově než dotaženě, např. The Pilgrimage, kterou považuji pro změnu za nejslabší.
Na debutu KANSAS je nejvýraznějším znakem snaživost všech účastníků. Vznikla taková veselá a skočná muzika, místy skoro art, jindy hard nebo avant. Všehochuť. Housličky to posouvají jinam, vokální harmonie z toho dělají Ameriku. Žádná velká pompa (ta přišla později), spíš trochu zvláštní, nazdobený a rozcuchaný classic rock. Deska je hituprostá, což je fajn, kompozice neučesané, hrubosrsté. Je zde krásná ukázka způsobilé odvázanosti, neboť nepřekračují hranice, za nimiž by skladby začaly být nepřístupné.
Projev je rozmanitý a rozevlátý, stejně tak i můj dojem z něj. Svou světlostí tónů a určitou horempádovitostí můžou KANSAS připomenout začátky YES. Vůbec, k tomuto vzoru bych je charakterem soundu a náladou vytvářené muziky přirovnal i po určitou dobu následující kariéry. Zvuk pokulhává, je zastřený a zahlušený, chybí mu barvy. Spolu s nevyvážeností stereo spektra je tím ve finále i technicky podtržen celkový dojem polovičatosti alba.
Slušná trojka hvězd.
*** |
Registrace nového uživatele 
