Tento víkend vůbec nebyl marný, ba právě naopak.
Navštívil jsem mistra Slavu v jeho příbytku a bylo to absolutně bezva. Muzika, kafe, zase muzika, plky o muzice, poslech muziky, lustrování kvanta elpíček a cédéček, knihy, hi-fi, všecko možný, a k tomu kočky, pes a dobrá duša hudebního dobrodruha a fandy.
Je vidět, že k tomu aby se potkali dva podobně jurodiví posluchači je potřeba nějaké sociální sítě, jinak se pravděpodobnost blíží nule.
Veřejně vzdávám hold Slavovi, jak mu to doma hraje, jak se u něj dobře poslouchá, jaký má vybraný vkus, povedenou sbírku a poslechovku, a tak vůbec vlastně všechno. Jak jednou začne taková debata dvou stejně postižených, čas se stává relativním a je dobře, že jsou i jiné povinnosti, jinak bych tam seděl nejspíš ještě teď.
Jak se u nás na Jižní Moravě říká - špica! |