Grancituji sám sebe v jednom z článků na RPG Fórum:
Problém 1: nelogické chování postav
Musím říct že to je problém dost často spojen s přehráváním, které popíšu později. Jedná se o situace kdy hráči, resp. Jejich postavy nereagují přiměřeně nastolené situaci. Nejenže se tak postava dostává do nebezpečí svým nevhodným chováním, ale jistá nelogičnost chování postavy může zničit vypravěči celou scénu. Představme si podzemní jeskyni, únikový tunel z hradu. Družinka již ví, že před nimi i za nimi mohou být nemrtví i ti kdo je vedou. Přesto se zastaví a uprostřed temného podzemí se začnou prát a hádat. Nahlas samozřejmě. Nemůžu si pomoci ale to je sebevražda. Postavy si samozřejmě uvědomují nebezpečí číhající v podzemí, ovšem hráči ne, a věnují se na RP, místo toho aby přizpůsobili svoji činnost nebezpečí které na ně může číhat na každém rohu. Tento problém, tedy neztotožnění hráče z reálným nebezpečím ve kterém je jeho postava je dosti často běžný. Pokud bude Vypravěč opravdu realistický, tak na družinku pošle všechno co je v doslechu. A je po družince. A není to jen otázka chůze v podzemí, ale třeba i setkání s nebezpečnými NPC. Provázanost nelogičnosti chování, s tzv. Přehráváním je velká a dá se říci že se jedná o problém vlastně společný
Problém 2: přehrávání
Přehrávání je problém, který si nejlépe ukážeme na příkladech z filmů. Strašlivý film Dungeons and Dragons táhne jedna z velkých hvězd kinematografie Jeremy Irons v roli zlého kouzelníka. Jeho gesta, způsob komunikace, každý pohyb, či samotná rétorika a určitá afektovanost postavy ukazují že se jedná o strašlivě zlého záporáka. TO je přehrávání. Stejně jako způsob chování kapitána Jacka Sparrowa v obou Pirátech karibiku, hlavně pak ve druhé díle, v Truhle mrtvého muže, je Deppovo přehrávání skoro až za hranicí dobrého vkusu. Přehrávání RP, jak jsme popsal minule se nejvíce odehrává při setkání z NPC. A dokáže asi nejlépe srazit jakoukoliv scénu, kterou si Vypravěč přichystá. Představte si že se družinka vloupe (vbije v našem případě) do hrobky mrtvého arcimága prastarého a supermagického elfího království. Zabijou strážce, v horní části a pak vejdou do druhé části hrobky, kde se setkají s lichem – wardnornem – strážcem hrobky. Dm se snaží představit tuto postavu jako strašlivou postavu (pravda právě mu vybouchla laboratoř, ale), který ovšem zapřede s jediným elfem v družince rozhovor a ještě se o ostatních rasách vyjadřuje docela negativisticky. Ovšem trpasličí kněz mu nabídne pivo. To je IMHO přehrávání. Každej normální charakter by měl stažené půlky tak, že by neprošel desetník, trpaslík nabídne elfímu lichovi – kostějovi PIVO. Ano, z hlediska vytvořeného charakteru /sládek, hledající recepty na pivo, kněz povolávajícího pivního elementála/ je to třeba v pořádku, ale v tuto situaci se zachovává nelogicky. Samozřejmě tím okamžitě rozbije scénu, protože ze setkání udělá další humornou tečku. Právě humorné hlášky a přehánění charakteru postav ve vztahu k okolí a situaci je to co by se dalo nazvat přehráváním.
Teď jde o to aby to PJ dokázal odlišot co je přehrávání a co je in game-myslím že PR powergaming jak to nazval jeden známej může být stejnej problém jako mechanický Power Gaming. A DrD+ jde naštěstí po sprváném RP |
Registrace nového uživatele 
