Pegas [19744]: Tak od rána si pouštím ty nové Frost a... tvrdé, rychlé, skoro bez kláves (pokud, tak už spíše akustické piano), úplně jiné, než první album. Temnější, v pomalých pasáších více melancholie (texty v bookletu nejsou a ještě jsem je nikde nestačil najít), hodně kontrastní. Mnohem méně okatě líbivé, než první album. Harmonicky poznatelní Frost*, ale už to zdaleka není tak okatý neoprog, spíše to jde cestou posledního -loňského či letošního?- temného alba skupiny Porcupine Tree, které se mi taky velmi zamlouvá (jestli tedy mezi tím nevydali nějaké další). TFK optimistického soundu už jsem se trochu přejedl, takže ač jsou Karmakanic hodně dobří, letošní Frost* mi sedli jako máloco. Nový zpěvák Declan Burke zpívá IMHO velmi přirozeně i ve výškách, barevně sice není nijak extra výrazný, ale s Godfreyem se, zdá se mi, přirozeně doplňují. Tam, kde loni byly hradby krásných klávesových rejstříků a kosmický prostor, jsou nyní hutné, koncentrované kytarové stěny (až mi to občas vzdáleně v něčem připomíná Mars Volta). Skladby jsou mnohem kratší, žádná nemá víc, jak cca 7 minut (poslední 15timinutovka obsahuje dvě skladby, ta "desátá" je utajená názvem, ale né stopáží). Formální stavba skladeb už není tak jednoduchá a jasná, jako na prvním albu. Nehraje si to na žádné umění, prostě to tam sypou s obrovskou energií (už existuje škatulka powerprog?). Odhaduji, že tentokrát se na autorství skladeb mnohem více podílejí ostatní členové skupiny. Jinak hráčské výkony jsou opět excelentní, Godfrey je jako klávesák opravdu extratřída (stačí si prohlédnout těch nemnoho amatérských videí, kde ta zběsilá sóla opravdu vyhrává). Ostatní nijak nezaostávají.
Z mého pohledu rozhodně krok správným směrem, ovšem co bude příště se ani náhodou neodvažuji odhadnout...
Dávám subjektivních 9/10 :-). Suchoš a Lothian nečíst, neposlouchat :-). Jarda Merhaut to asi taky strhá :-)). |