Je fakt, že já nejvíc opravdu vnímám změnu ve zvuku bicích (poslouchám Selling England By The Pound), to cinkání a hlavně Collinsovu hihat, jak a co na ní hraje, pro mě to byl propastný rozdíl od Nursery Cryme vždycky, teď se raduju ještě o něco víc, třeba na konci The Fountain Of Salmacis je slyšet šlapající hihat, ale to je bonbónek, který asi ocení málokdo, jinak teď třeba, co na ní kouzlí v The Battle Of Epping Forest, je taky nádhera. Jo, ve svých dvaceti byl Collins skutečně absolutní špička, úžasně technicky vyspělý, chytrý, inteligentní a strašně pestře hrající, je to slast ho poslouchat. No a k mým mnoha dalším pocitům patří už na Trespass úžas, pokora a úcta před tím, jak na sobě všichni hoši zapracovali a neustále se zlepšují s každým dalším albem, jsou to přímo obří skoky asi hlavně u baskytary a bicích (no jo, no, jasně, že rytmika je pro mi tak nějak stěžejní), ale, že dřeli i všichni ostatní hoši, slyším a oceňuji rovněž. Ano, hudba, kterou Genesis dělali v těch letech, to je ten hlavní důvod, proč je tak miluju, ale vypadala by úplně jinak, kdyby nebyli všichni tak výteční muzikanti. Jo, jo a Hackettův vliv si taky víc uvědomuju (kytara je na mnoha místech nejen víc v popředí, ale jsou tam pasáže, kde dřív vůbec slyšet nebyla). Dalo by se o tom povídat donekonečna ……, každý samozřejmě slyšíme jinak, já třeba neslyším žádný mohutný a přitom zdobně brázděný skalistý hřeben, vyrůstající z hammondového podloží, hehe.
|
Registrace nového uživatele 
