Tak jsem zpátky doma z Marillion Weekendu. Pro ty, kdo netuší, o co jde: Marillion dělají jednou za dva roky třídenní akci v jižním Holandsku pro skalní cvoky, co jsou schopni bláznit na jejich koncertě tři večery po sobě a přes den si ještě pouštět jejich muziku z CD (to teda ne všichni, třeba mně už to přijde trochu zu viel)
Kdybych měl teď nějak obšírněji pohovořit o víkendu, tak by to bylo asi pěkné plácání páté přes deváté. Tak snad jen pár zásadních věcí:
Prostě nádhera!... Marillion naživo asi nezklamou, a atmosféra na MW, to se nedá popsat, to se musí zažít. Při prvním koncertu jsem si říkal, že možná by lidi nemuseli tolik hulákat a odzpívat sborem celý koncert, ale to se nedá nic dělat, to k tomu patří. A při vrcholných momentech vystoupení se zdálo, že se ta provizorní hala musí zřítit, jaký tam byl rachot.
Koncerty:
1. večer: kompletní Seasons End. Jeden splněný sen se tak odbyl hned z kraje, protože King of Sunset Town je jedna z mých nejoblíbenějších písniček.
2. večer: výlet rok po roku do minulosti. Od roku 2008 až do 1990 zastupovala každý letopočet jedna písnička, která v daném roce vznikla. A výběr byl super. Namátkou: Real Tears for Sale Genie, When I meet God, Estonia, Out of this world, Alone again in the lap of luxury. Podle letopočtu by pak muselo zaznít něco ze Seasons end, ale ten už byl odehrán v pátek, a tak následoval skok do roku 87 - Slainte Mhath (opět trefa do jedné z mých top). A večer uzavřela Garden Party.
3. večer byl poskládaný z nejdelších skladeb, co Marillion mají, pochopitelně s výjimkou Grendela:) Takže zazněly samozřejmě všechny tři dlouhé skladby z Marbles, Few words for the dead, This is the 21st centure, This Strange Engine. Vrcholem bylo ovšem zařazení minisetu z Misplaced Childhood: Kayleigh, Lavender a Heart of Lothian. Ohlas byl obrovský, zkrátka fanoušci vědí, že jinde než na Marillion weekendu se od kapely těchto starých skladeb těžko dočkají.
No a samozřejmě celé tři dny bezva nálada a tak vůbec...
nechce se mi zejtra do práce, béééééé |