diavia [20560]: . Rozumove nahlizeno, na to ze se potratil pouhy jakysi chuchvalec bunek, jsou ty emoce nepochopitelne. No, ne. Každej jsme emočně upjati na něco jiného. Někdo může bejt citově naprosto na dně, pokud přijde o chuchvalec buněk, jinému to může být jedno, podobně, jako někdo může být bez sebe vzteky, když jeho oblíbený tým prohraje fotbalové utkání, zatímco jinej (například já) je k fotbalu naprosto lhostejnej. Emoce jednotlivce nijak nevyjadřují objektivní hodnotu nějaké věci, ale není nepochopitelné, že někdo na ztrátu pouhého chuchvalce buněk reaguje velmi emotivně - holt pro něj osobně to v tu chvíli nebyl chuchvalec buněk, ale Pepíček, pro nějž už háčkoval dupačky. Pro někoho dalšího je ten chuchvalec buněk zase nevítaným následkem útoku sexuálního násilníka, případně obtížným "pracovním úrazem", kterej mu minimálně pár měsíců značně zkomplikuje pravidelné přivýdělky u E55. To jsou všechno subjektivní pohledy, podle nichž se řídit nemůžeme. Pro nás to není ani Pepíček, ani odporná vzpomínka, ani zatracená komplikace, pro nás je to fakt ten chuchvalec buněk: objektivně.
Ja si pri nastupovani do letadla preji, aby konstrukter, vyrobce a pilot letadla prokazali pokoru vuci radu v dane konfiguraci dane fyzikalnimi zakony a nikdo z nich se nepokousel dostat se "nad ne". To není pokora, to je ten rozum. To, že nevylezu ve druhém patře z okna, abych se proletěla, není moje pokora před gravitací, ale pochopení, že si zcela v souladu s přírodními zákony minimálně rozbiju hubu. Totéž v případě konstruktéra letadla: pokud ignoruje výpočty, aerodynamiku, vztlak atd., není nepokorný, je to debil.
Desdichado [20561]: Podle všech vědeckých poznatků ovšem onen chuchvalec je člověk, stejně jako pulec je (a nejen na základě přísně vědeckých poznatků) žába a housenka motýl.
A von právě není. Vejce není slepice, pulec není žába, a housenka není motýl. Dospělec a vývojové stadium mají stejnou genetickou informaci, ale různou ekologii, různou etologii, různý vzhled, různé využití. Z vajíčka, byť oplodněného, si smaženej kuřecí řízek neudělám, bělásčí dospělec mi neožere kedlubny, pulčí stehýnka se nepodávaj ani ve Francii, a několikadenní embryo mi nezatleská. Něco mu chybí. Například ruce. Ruce jsou jedním z obvyklých znaků člověka - chybí pouze ve výjimečných případech. Tyto výjimečné případy ovšem mají plno jiných obvyklých lidských znaků: nohy, oči, močovej měchýř, vědomí... Oproti tomu takový několikadenní embryo má v člověkem společnou v zásadě jedinou věc: genetickou informaci. Pokud genetická informace nedělá člověkem jeho odpadlou kožní buňku, nedělá jím ani embryo. Všechno ostatní je jenom potenciál. A potenciál samotný ještě není automaticky danou věcí. Potenciál může zaniknout. A tak tedy potratem zaniká potenciál, nikoli člověk. Prosté.
Ten zbytek jsou bláboly, nekomentuju. |
Registrace nového uživatele 
