diavia [20637]: no ne, evoluce podporuje to, co je výhodné evolučně, a zároveň je dosti pomalá, takže se nedokáže při změně podmínek přizpůsobit vždy dostatečně rychle, což je chyba, na kterou druh často doplatí vymřením. Pokud jíš sladké, taky ti furt chutná, máš z něj dobrej pocit, vyplavujou se ti endorfiny - jenom když začneš racionálně uvažovat, víš, že je to špatně. Totéž s vírou, je příjemná, konejší, ukolíbává věřící ve své hřejivé náruči - až pokud by se rozhlédli, zjistili, že jde (a) o lež, která (b) škodí jednotlivcům i společnosti, a velmi často přímo (c) zabíjí, a že by bylo lepší se na ni vysrat... ale když ony ty čokoládové dorty jsou takové dobré. Kourici a prejidajici se vi, ze je to spatne, zatimco verici citi, ze jeho vira je dobre. - Kouřící, přejídající se a věřící cítí, že je to, co dělají dobré (příjemné, povzbuzující, super), ale teprve když použijou hlavu a řádně se zamyslí, dojde jim, že je to špatně. A ne vždy to dokážou překonat.
Já mám evoluci "ráda" jako úžasnej, komplexní, vysoce zajímavej jev, kterým mne hrozně baví se zaobírat, zkoumat, číst o něm, dozvídat se víc... ale k jejím krásám patří i určitá neohrabanost, nutnost znovuvynalézat už mnohokrát objevené, občasné přepísknutí nějakého směru vývoje - a člověk musí samozřejmě chápat, že se často spletla i u něj, resp. že jej připravila na život v úplně jiných podmínkách, než v jakých žije dneska. Tak to holt je. Samozřejmě bych byla radši, kdyby mi sladký nechutnalo a víc by mi voněl pohyb (a kdyby člověk nebyl predisponován k víře), ale těžko se pro to zlobit na slepou sílu. To je jako zlobit se na gravitaci, že jsem si rozbila nos :) V tom je, mimochodem, jeden z hlavních rozdílů mezi uctíváním bohů a prostým obdivem k přírodě - někdy je nám ateistům-vědcům vyčítáno, že máme místo boha evoluci, přírodu atp. Ale to není pravda. My se k přírodě a přírodním zákonům nemodlíme, nevytýkáme jim to či ono, nepožadujeme od nich pomoc a nápravu něčeho špatného, neptáme se s výčitkou v hlase "proč jsi nám toto způsobila, ó mocná gravitace". My jenom koukáme do mikroskopu a řveme "ty vole to je krása!" a snažíme se to popsat, vysvětlit, a případně i využít vlastními silami v náš prospěch. Nepleteme si evoluci/přírodu s bohyní, osobou, něčím, co má vědomí a záměr - to je přece hrozná blbost, vyžadovat od přírody, aby za ní byla ještě nějaká magická síla nebo podobná krávovina, vždyť ona je super sama o sobě, právě tím, jak je přirozená, jak všechno jede na vysvětlitelných zákonech atd. :)
Grygar mele nesmysly. Tuhle neschopnost odpoutat se od své jediné milované víry mu zazlívám, neboť tím škodí ne vědě (do ní víru naštěstí fakt netahá), ale klubu skeptiků - sere tím členy a odrazuje potenciální mladé členy. Mezi vírou vědeckou a vírou náboženskou je obrovskej rozdíl. Když věřím, že zejtra zase vyjde Slunce nebo že 100 mil světelných let od nás funguje vesmír úplně stejně jako tady, mám pro to spoustu racionálních důvodů - vím, co je to Slunce, proč se nám zdá, že vychází a zapadá, znám jeho postavení v diagramu života hvězdy, takže neočekávám, že se z něj do zejtřka stane rudej veleobr a už vůbec ne bílej trpaslík; pozoruju dalekohledem hvězdy ve vzdáleném vesmíru, výpočty odpovídají pozorováním, teoretické předpovědi se při praktických experimentech a pozorováních ukazujou jako správné, dokonce pozorujeme fázovej přechod ze samého počátku vesmíru + furt počítám s tím, že se můžu mýlit, a že, pokud zejtra moje předpověď nebude odpovídat pozorování, budu muset svou zamilovanou teorii hodit do záchoda a začít zase pěkně od začátku. U víry v Boha nemám absolutně žádnej racionální důvod. Nikdy ho nikdo objektivně nepozoroval, nebyl vědecky zdokumentován žádný skutečný zázrak, texty ve svatých knihách zcela zjevně odporují pozorované realitě, sice můžu říct, že v něj věří spousta lidí, a že to teda něco naznačuje, ale když se podívám blíže, zjistím, že jednak každej věří v úplně jinýho Boha (jenom křesťanskejch denominací je několik desítek tisíc!), a jednak můžu v klidu navrhnout alternativní teorie, proč lidi věřej, ač věřej v blbost (ano, evoluční výhoda - mnoho různých výhod; a pak samozřejmě taky něco z teorie memů, a teorie o tom, že jde o side-effect příliš rychlého rozvoje abstraktního myšlení atd.). Neboli srovnávat víru například v to, že se moje klávesnice v nejbližší době nepropadne stolem (byť stůl i klávesnice jsou složeny převážně z prázdného prostoru!) s vírou v neviditelného růžového jednorožce je pletení hrušek se šálou, či ok v polívce s těma na punčochách - možná tomu říkáme stejně (česky; v jinejch jazycích je to navíc jinak!), ale jde o dvě naprosto rozdílné věci. I can have a faith in Jesus (though I haven't), I trust in myself, I am quite certain Sun will come up again tomorrow, I suppose the laws of physics works similarly in the whole universe, I feel I am right about all of this, I believe I can use all of these verbs and many more instead of plain and confusing "věřím"...
|
Registrace nového uživatele 
