To rouhačststvím nezavání, naopak. To ty zakazuješ Bohu stát se hovnem a nadřazuješ se tak nad něj... :-)) Přesně o tomhle je definice Boha jsem, který jsem Neboli žádné vaše představy o Bohu jej samotného nelimitují. Může být hořícím keřem i hovnem. Tohle není problém Boha, ale jeho uctívačů, kteří prostě dokáží spolknout pouze určité formy božství. Není to vyjádření, čím je Bůh, je to o omezenosti a limitech uctívačů Boha jej spatřit.Bůh prostě jen sděluje: mám nepřeberně formy, včetně takových, které vám nevoní a jež nedokážete ustát. A včetně takových, nad které se sami naivně nadřazujete a jež vás (nikoli mne) uráží.
Tématika uctívání je pak podobného ražení. Je potřeba si uvědomit, že jsou různé formy uctívání. Buď je uctívání založeno na motivaci strachem a je to určitá forma vlezdoprdelectví, nebo prostě předmět uctívání se učíte uchopit očima lásky a srdcem. Jedná-li se o agapé, bezpodmínečnou lásku, tak právě ona principiálně nerozlišuje a nenadřazuje. Dokáže uchopit a akceptovat cokoli. Uchopit a milovat Boha, ve všech jeho formách, obnáší uchopit a akceptovat každou bytost, jako neopakovatelnou formu projevu božství. Je to sice "nadlidská" práce, ale rozhodně to není rouhačství. A nebo naopak, je to rouhačství. Protože JEDINĚ SKRZE ROUHAČSTVÍ LZE DOSPĚT KE SKUTEČNÉMU BOHU. Jsi-li v lásce, můžeš uctívat cokoli. Včetně hovna. Protože milovat a akceptovat obnáší prostě vidět očima lásky a vidět vše takové, jaké prostě je, tedy jako součást rozsáhlé symfonie tvoření. Což je cosi, co tu je tady a teď a bude navěky. Není to tak, že Bůh vše stihnul za sedm dní a má voraz. Cokoli, čeho jsme svědky, je projevem jeho činnosti. My jsme jeho tělem. A každý probíhající proces má smysl a je projevem, jeho dokonalosti. Tedy i detoxikace těla a její produkty. Oslava existence a projevů Boha není na závadu.
Naopak, pokud se vrátíme ke staré formě uctívání, tedy ke stavění na piedestal, a rituálnímu kupčení, pak je uctívání duchovním svinstvem, i kdyby jste zamířili na ten nejsprávnější cíl. Takové konání je jedovaté a předmět uctívání znevažuje a zesměšňuje. Hlavní problém tedy není v tom, co či koho uctíváte, ale jakou formou uctívání praktikujete. Zda jste v lásce, či ve strachu. Zda vyjadřujete své vlastní spojení s Bohem, či zda hledáte výhody a benefity. Koneckonců právě tohle je o braní Božího jména nadarmo.
Lidé ještě nadělají kravin.... Takové kupčení se svatými ostatky je toho příkladem. Jezte moje tělo a pijte moji krev (poslední večeře Páně) se taky může kdykoli zvrtnout v uctívání kanibalismu. Lidská hloupost je neomezená a vůbec bych ji nepodceňoval.
Tvé vlastní hovno je tvým obrazem. Je to tvoje stopa v toku existence. U tebe nastává problém jen v tom, že tento tvůj obraz nekoresponduje s tvým vlastním sebeobrazem. Jdi do nemocnice a nech si udělat krevní obraz. I to je tvůj obraz. Nebo i s tím máš problém?
Čím víc se budeš vzdalovat symbolice a budeš chtít uchopit věci natvrdo, tím víc překážek si samozřejmě vytvoříš. |