To je otázka, jestli chceš říkat náboženství tomu, co je obsaženo ve svatých textech. Protože v Bibli i v Koránu různé věci o džihádu, šíření víry mečem atd. je docela dost poznámek, ostatně Starej zákon je celej o tom, jak vyvolený národ s někým válčil, Ježíš pak říká věci jako Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni. (Matouš) nebo Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení! (Lukáš) a pak samozřejmě islám s veršema typu Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících! Jestliže však přestanou ... tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný! A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým v Koránu. Samozřejmě záleží na kontextu, na výkladu, atd. Ale tyhle krásný věci jsou zakódovaný v samé podstatě abrahámských náboženství - můžeme tedy jejich agresivnímu doslovnému výkladu říkat náboženství? Imho ano.
Můžeme (měli bychom) akceptovat různé výklady, tedy i ty o poznání mírumilovnější, a osobně věřím, že právě kvůli těm rozumnějším výkladům můžeme koeexistovat s věřícími pohromadě (i když si pořád myslím, že na světě bude líp, až se náboženství zcela zbavíme). Nicméně existuje nějakej racionální důvod, proč těm výkladům, které se nám zrovna nehodí do krámu, neříkat náboženství, respektive existuje nějaká jiná dělící čára mezi tím, který výklad budeme považovat za náboženství, a který už ne, jiná, než "to se nám líbí - to už ne"? |
Registrace nového uživatele 
