Můžeme možná tvrdit, že terorismus je válka vedená jiným způsobem a prostředky, ale samotný terorismus sám o sobě válkou není.
Viz IS. Někomu hrkne v palici, nasere se na celý svět a v rámci chuti spáchat něco nepěkného (pomstít se světu) si nějakým způsobem najde "kamaráda", který mu v tom pomůže. K činu se pak přihlásí IS, že to je válka proti světu. Je sice možná pravda, že ten kamarád nějakým způsobem s IS sympatizoval (ačkoliv si myslím, že z větší části to je jakýsi pragmatismus, že spíš dotyčný nesnáší dotyčnou vládu či tak něco - paralela s tím, že Rudé brigády a jim podobní taky měli sympatizanty, ale asi těžko lze tvrdit, že zároveň milovali Sovětský Svaz a tatíčka Stalina či Brežněva) a IS se k takovému činu pak hrdě hlásí z propagačních důvodů (podívejte co jsme my dokázali, co jsme zařídili). Prd. Kdyby se referovalo v duchu "psychicky vyšinutý jedinec zabil, zranil", IS by se k tomu přestal hlásit, protože asi nemají zájem na tom, aby byli označováni za bandu debilů a idiotů. Z propagandistického hlediska to je zkrátka hloupé. Když se v hospodě servou Cigáni s hololebcama a jeden z nich ze srandy zařve "Alláh Akbar!!" a bude tam několik mrtvých a těžce zraněných a donese se to přes média až do Sýrie, tak se k tomu IS možná přihlásí taky a mezi Cigány pak nechá rozšířit letáčky ve špatné češtině jak se za vlády immámů budou mít dobře. |