V Rusku byl Josef Švejk. A to stačí, aby celá jeho sborná, tedy všechny imaginární postavy, jako Cimrman, Švejk, Mach a Šebestová... byly diskvalifikovány. Možná je to vůči nim nefér a nesportovní, možná by si takové ocenění skutečně zasloužily. Ale prostě je to tak. Anketa byla o největší osobnosti českých dějin, ne o jejich literárních výplodech. Pokud by měl vyhrát v této anketě Švejk, pak by museli lidé odhlasovat jako největší českou osobnost všech dob Jaroslava Haška. Pokud by měl skutečně zvítězit Cimrman, pak by lidé museli rozhodnout, který z Cimrmanologů má na archetypu a la Cimrman největší zásluhu (protože o týmech to nebylo ale o osobnosti...). Toho vybrat a prohlásit největším Čechem všech dob. Smoljak? Svěrák? Šebánek? A to se nestalo.
Takže jediným skutečným vítězem je Karel IV. A moc dobře to víš.
Ale hádáme se o naprosté podružnosti. Protože není důležité, jestli Karel IV byl až druhý po Cimrmanovi, nebo první. Podstatou toho všeho je, že Karel IV je velmi tvrdě v top tenu. Není osmdesátej osmej, nebo dokonce milióntej pátej. Pomatený pánbíčkář, který své vize prosadil do politiky. Dílo, které za sebou tento politik zanechal, bylo takové, jaké prostě bylo, právě proto., že to byl pomatený pánbíčkář, který své vize prosadil do politiky. Kdyby tak silně nevěřil, že je předurčen vystavět nový Jeruzalém, pak by se možná spokojil s válečnými dobrodružstvími a la Přemysl Otakar II.
další pomatený pánbíčkář, který své vize prosadil do politiky byl Jan Amos Komenský. A opět velmi tvrdě v onom top tenu. Jeho veškeré dílo, je naprosto nemyslitelné docenit bez toho, aniž bychom si uvědomili, že je postaven na fundamentu víry v Boha a na jeho očekávání, že tato vlastnost je naprostou samozřejmostí (ve skutečnosti nutností!!) danou celé okolní společnosti.
A pak du máme dalšího debila a kreténa, neboli pomateného pánbíčkáře který své vize prosadil do politiky. Tomáš Garique Masaryk. Jeho prohlášení: Ježíš a ne Cézar!!!!!!!!!!!!!. Jednoznačné prohlášení, že ve všech sračkách jsme právě proto, že se klaníme (a v politice je to obvzláště markantní...) Cézarovi (tedy věnujeme svoji pozornost boji o moc a technologii moci), namísto poselství Ježíše.(mystická otázka, jak svoje bytí projevit a uskutečnit tím nejkrásnějším a nejsmysluplnějším způsobem). Či alespoň jak mezi těmito archetypy vybalancovat harmonii. Je potřeba si uvědomit, že Masaryk byl věřící a základní principy protlačil do svého usilování a rozhodování.
Takže tu máme téma na debatu. Do politiky musí být protlačeny alespoň základní duchovní zákony a respekt k karmickým souvislostem. A jak to udělat v rámci tzv sekularizace a v rámci celospolečenských představ o tom, co to ta sekularizace vlastně je. Bude potřeba sekularizaci přetavit v něco jiného, stačí změnit její obsah, nebo bude nutno tento proces v principu odmítnout? |
Registrace nového uživatele 
