Další důvod vedl k porážce Německa.
SUPER ZBRAŇ!
Další budou rakety. Řídící střely.
Nyní máme co do činění se zbraněmi, jejichž vývoj v Německu předběhl ostatní země ne o měsíce nebo rok, ale o mnoho let.
Pomohlo to Německu?
Skoro nic.
V-1
https://roundsixpod.com/wp-content/uploads/2018/02/125-V1-Buzz-Bomb.jpg
Letadlo projektilu s plochou dráhou letu.
Byl vybaven prvním naváděcím systémem na světě. A měl hlavici o hmotnosti 700 kg.
Celkem bylo odpáleno 25 000 takových střel, z nichž 70 % nedokázalo dosáhnout cíle kvůli nízké spolehlivosti a také protivzdušné obraně a spojeneckým letounům.
V porovnání s cenou proudové stíhačky nejsou drahé. Cena je asi 10 000 marek, což je několik desítekkrát levnější.
Celkem zabili asi 6 000 lidí a 20 000 zranili.
https://waralbum.ru/photocache/35/76/18/357618-files/357618-main.jpg
Efektivita použití proti nepřátelským ozbrojeným silám - 0
Hlavním problémem vedoucím k zbytečnosti této konstrukce je extrémně velký poloměr odchylky od cíle 5 kilometrů. A je tak nepřesný, že při střelbě na město může minout!
Zasahují výhradně civilní cíle. Přitom náhodně.
Účinnost těchto střel proti vojenským cílům nebyla zaznamenána. Německo v té době nemohlo vyřešit problém s velmi nízkou přesností. To vyžadovalo naváděcí hlavy, které byly docela primitivní, z nichž se objevily desítky let později. Nebo satelitní navigace, která se objeví v osmdesátých letech.
Šlo tedy o zbraň, která předběhla dobu, ale tudíž naprosto nepoužitelná.
V-2
V-Vergeltungswaffe (zbraně odplaty v němčině)
https://get.wallhere.com/photo/flying-military-rocket-2248268.jpg
První balistická raketa dlouhého doletu na světě, kterou vyvinul německý konstruktér Wernher von Braun jako šéf amerického vesmírného programu.
Hlavice této rakety dosáhla 1 tuny. Cestovní rychlost letu byla 5940 km/h, dolet 320 km a výška letu 80-90 km.
Ve skutečnosti raketa na cestě k cíli provedla suborbitální vesmírný let.
Celkem bylo vyrobeno asi 6000 těchto střel. Z přibližně 4 000 odpálených raket pouze 2 000 dosáhlo nepřátelského území.
Tato střela stála téměř 12 000 marek, což je cenově přibližně srovnatelné s vysoce účinným tankem Pz-IV.
Hlavním úkolem V-2, stejně jako V-1, bylo zasáhnout britská města, zejména Londýn.
Civilních obětí je přibližně 3000.
Efektivita použití proti nepřátelským vojenským cílům - 0
Hlavní nevýhoda V-2 je stejná jako u V-1.
Nízká přesnost zásahu. Odchylka od cíle mohla přesáhnout 10 kilometrů, což zbavilo raketu jakéhokoli smyslu.
Jako zbraň to byla drahá a neúčinná střela. Ještě horší než V-1.
Zároveň to byl obrovský krok pro celé lidstvo v dobývání vesmíru.
A jako dezert ještě jedna historka k závěrečnému dodělání německé Vergeltungswaffe.
--Od vytvoření V-2 došlo v německém velení ke sporům o schéma rozmístění raket. Raketa byla poháněna rychle se odpařujícím kapalným kyslíkem, který se vyráběl ve speciálních podnicích. Proto mělo smysl rozmístit rakety na stacionární pozice v těsné blízkosti továren a odpálit je ihned po doplnění paliva.
Armáda však byla k tomuto konceptu kritická. Jejich hlavním argumentem byla spojenecká vzdušná převaha, díky níž byly jakékoli pevné raketové pozice příliš zranitelné vůči masivnímu bombardování. Podle armády měly být rakety odpalovány z mobilních, rychle se pohybujících pozic, které by bylo obtížné odhalit a zničit.
Postavení armády mělo i řadu nevýhod, z nichž hlavní byly zjevné potíže s obsluhou raket na mobilních pozicích, nižší pravděpodobnost úspěšného odpálení v poli a hlavně relativně pomalejší rychlost odpalování raket z polních pozic než z vybavených stacionárních systémů. Armáda však trvala na svém stanovisku a tvrdila, že jakékoli stacionární komplexy budou vystaveny intenzivnímu leteckému bombardování, které, pokud je zcela nezničí, extrémně ztíží odpalování raket.
Spor byl nakonec vyřešen ve prospěch stacionárních komplexů díky zásahu 2samotného Hitlera, který měl sympatie k velkolepým projektům. Na jeho příkaz začala stavba několika obřích zakopaných bunkrů, z nichž každý měl být komplexem odolným proti bombám určeným pro předstartovní přípravu, doplňování paliva a odpalování raket v co nejrychlejším tempu.
Stavba několika podobných staveb začala v roce 1943, ale nebyla dokončena.
Jak armáda předpovídala, intenzivní spojenecké letecké bombardování znemožnilo dokončit výstavbu pevných pozic. Kolosální prostředky do nich investované byly promarněny.
S ohledem na zjevný neúspěch koncepce stacionárních odpalovacích bunkrů Hitler změnil názor a souhlasil s rozmístěním raket v mobilních pozicích.--
https://en.wikipedia.org/wiki/La_Coupole
https://en.wikipedia.org/wiki/Blockhaus_d%27Éperlecques
Další zásah rakouského umělce. Který trval na opevněných stacionárních pozicích pro odpalování raket. Kteří na sebe utratili obrovské prostředky a nakonec se proměnili v nic.
Výroba V-2 přitom ubrala zdroje skutečně důležitému projektu!
Protiletadlová raketa Wasserfall.
Jednalo se o protiletadlovou řízenou střelu země-vzduch.
Jeho přítomnost by mohla výrazně zhoršit pozici spojenců. Byl připraven přibližně ve stejnou dobu jako V-2, ale pro Hitlera byla prioritou výroba raket, které zabíjejí civilisty. Z tohoto důvodu se neustále odkládalo zpoždění zkoušek a výroby protiletadlové střely a první střely se objevily až v posledních měsících války, kdy už osud Německa nemohlo nic změnit.
--V-2... Směšný nápad... Nejenže jsem souhlasil s tímto Hitlerovým rozhodnutím, ale také jsem ho podpořil, protože jsem udělal jednu ze svých nejzávažnějších chyb. Mnohem produktivnější by bylo soustředit naše úsilí na výrobu obranných raket země-vzduch. Taková střela byla vyvinuta již v roce 1942 pod kódovým názvem „Wasserfall“
Protože jsme následně vyráběli devět set velkých útočných střel každý měsíc, mohli jsme snadno vyrobit několik tisíc těchto menších a levnějších střel každý měsíc. Stále si myslím, že s pomocí těchto raket v kombinaci s proudovými stíhačkami bychom od jara 1944 úspěšně ochránili náš průmysl před nepřátelským bombardováním, ale Hitler, posedlý touhou po pomstě, se rozhodl použít k bombardování nové rakety.
(Albert Speer)--
https://en.wikipedia.org/wiki/Wasserfall
Jak můžete uzavřít? Všechny projekty superzbraní byly pro samotné Německo k ničemu.
Někteří se domnívají, že by se vše mohlo změnit, kdyby byly k dispozici ty správné hlavice pro německé rakety. Ale o tom asi napíšu příště.
|