Začala jsem navečer s Ozvěnami, ale pro dojmy si je budu muset ještě připomenout, protože jsem vzápětí sáhla po WHOREDOM RIFE, což mě plně převálcovalo. Zvolila jsem novinku Winds of Wrath (2021) s hezky veselým barevným obalem :) Kapela se v popisu hlásí k odkazu devadesátých let slovy "nejsme retro, jen jdeme pozdě". Nemám v metalové oblasti soustavnou znalost, nedávno jsem ale procházela pár alb ENSLAVED, kde to do devadesátek šlo, a WHOREDOM RIFE mi po všech stránkách připadají o pár pater výš (nebo níž v pekelných kruzích, jak libo.)
Obecně mě tvrdá hudba uklidňuje. Dumala jsem onehdy u MESHUGGAH, čím to může být, a došla k závěru, že si člověk na hřebících pohoví, když jsou dost nahusto, a je to pohovění bdělé a zbystřené. WHOREDOM RIFE nejsou zdaleka tak masití jako MESHUGGAH, jejich hudba se mi jeví jako napůl vychladlá popelavá struska, hrubé hrany se mísí s hebkostí jemně mleté tmy. Má to atmosféru, má to zřetelnou stavbu, má to tah... Spirálovitě zvlněný negativ secesního ornamentu, který ke mně promlouvá. Zatím jenom v záblescích, do téhle hudby se nedá proniknout na první nebo druhý poslech, ale wow. Moc dobré, zásah. |