Operation Weserübung 25 - Bitva u Dombos.
Minule jsem tedy skončil tím, že německá armáda úspěšně přistála v Norsku. K úspěšnému útoku však nestačí, je nutné se také udržet a pak za podmínek omezených zásob vyhrát bitvu a dobýt Norsko.
A Němci musí jednat velmi rychle.
Britové vyhnali flotilu Kriegsmarine pryč ze západního pobřeží Norska a mají možnost sami vylodit své jednotky v Norsku a Němci nebudou moci nijak zasahovat. Nejdůležitějším úkolem pro Němce proto bylo co nejrychleji zlomit odpor norské armády a dobýt celé území země.
A pak, jak už to v armádách bývá, pod vlivem úspěchů a vítězství německých výsadkových sil v prvních dnech války velení rozhodlo, že prostředky k vítězství jsou výsadkáři a v jakékoli nejasné situaci je potřeba poslat kupředu výsadkáře. V sídle generála Falkenhorsta (který rád dobýval jiné země pomocí turistického průvodce) vymyslel se geniální plán, jak se náhle zmocnit železniční stanice Dombos. V centru Norska je Dombos důležitým dopravním uzlem. Pokud se ho Němcům podaří dobýt pak se Norsko v podstatě zkrátí na polovinu.
Ale tady je problém. Dombos se nacházel 250 km od nejbližších německých jednotek. Proto se rozhodli vysadit na stanici výsadkáře, kteří by ji dobyli a drželi, dokud k nim nedorazí postupující německé jednotky z jihu. Plán byl naprosto dobrodružný a vycházel z předpokladu, že nenarazí na žádný mocný odpor. Jednoduše proto, že se zdálo, že Norům zbylo velmi málo lidí. V prvních pár dnech invaze Norové skutečně ztratili několik tisíc mužů jako zajatci a v podmínkách dezorganizace se vzdaly celé bojové jednotky. Mnoho Norů bylo zajato dříve, než vůbec stihli obdržet zbraně. Někteří se vzdali na příkaz Quislingových příznivců. V každém případě, s ohledem na utrpěné ztráty, Němci odhadli norské síly na několik stovek vojáků ve směru hlavního útoku.
Novému norskému veliteli Otto Ruge se totiž podařilo za neuvěřitelně obtížných podmínek zorganizovat mobilizaci mužské populace v těch částech země, kam Norové ustoupili. Do náborových stanic se vydaly tisíce dobrovolníků. Hlavním problémem tedy bylo zásobování, organizace a vyzbrojování všech těchto lidí.
14. dubna německá výsadková rota poručíka Schmidta o síle 185 mužů přeletěla v 15 transportních letounech Junkers do oblasti Dombos. Počasí bylo hrozné, viditelnost hrozná, výsadek výsadkářů neúspěšný a pod silnou protiletadlovou palbou Norů. Jedno z letadel bylo sestřeleno, několik nouzově přistálo. Většina přeživších výsadkářů byla okamžitě zajata. Poručík Schmidt shromáždil pouze 63 mužů a s takovými ztrátami se přesunul ke stanici, aby splnil svůj úkol. V této oblasti měli Norové více než prapor vojáků se dvěma minomety. Německým výsadkářům se nepodařilo dobýt Dombos.
Pět dní běhali a bojovali jako partyzáni v blízkých lesích. Zatímco Němci jsou pryč, zůstalo jen několik desítek výsadkářů. Nakonec byli obklíčeni na jedné z farem. Většina parašutistů byla zraněna a vyčerpaná. A Schmid, který byl v tu chvíli sám zraněn, přijal nabídku Norů a vzdal se.
Po skončení tažení v Norsku bude Schmidt propuštěn ze zajetí a vyznamenán Rytířským křížem. A dokonce o této operaci napíše knihu.
Kniha o tom, jak nepoužívat parašutisty. |
Registrace nového uživatele 
