Ono se školní kuchyní je to těžké - ty rozpočty na jídla jsou fakt zoufalé (nechápu, proč chtějí lidé tolik šetřit právě na stravě svých vlastních dětí a nejsou ochotni trochu pustit chlup, aby se investovalo do kvalitnějších surovin). Kuchařky jsou často nuceny vařit primárně ekonomicky, až sekundárně zdravě a chutně. To je jeden důvod, proč ve školních kuchyních tak často vznikají jídla nudná a nezajímavá a proč si lidé ze školních jídelen tak často odnášejí nedobré až traumatizující zážitky.

Druhý důvod je styl vaření. Je mi jasné, že ve školní kuchyni to jinak nejde - prostě se během pár hodin musí uvařit stovky jídel a takové vaření je o dost jiné, než když se v restauraci může kuchař mazlit s každým jednotlivým vydaným talířem. Vždycky bude rozdíl mezi restauračním wienerschnitzelem, který si sám hověl na pánvi nebo ve fritéze a pak šupajdil rovnou ke strávníkovi, a mezi těmi na plechu hromadně pečenými řízky, které se pak dvě hodiny udržovaly v teple a přišly o jakoukoli křupavost těstíčka. 

Takže když kritizuju školní jídelny, nekritizuju tím automaticky školní kuchařky, protože ty mají často tak přísné mantinely, že v rámci nich dělají zázraky.