Volně mentálně preluduju na motivy...
Moment "jít za něčím" je podstatný. Zásadní. Vnímat nespokojenost se stávajícím uspořádáním je jedna věc, může člověka postrčit, ale jediná spolehlivá motivace a vnitřní hnací síla je touha po něčem, tušení, záblesk z dálky na počátku cesty. Lidi se musí nadchnout, cítit nějaké volání. Švihat je přes prsty, jak jsou nemožní a co dělají blbě, nikam nevede (teď ze mě mluví roky učení).
S hudbou je to jako s kávou či jiným pitím a nakonec i jako s erotikou. Souvisí extrémně silně s osobním prožíváním, chutí, senzitivitou, zkušenostmi, zalíbením. Spousta možných kombinací, individualit, přičemž hraniční oblasti jsou mnohdy spletité a osudy různé. Velmi delikátní půda. |