bodKapitola XXII
Smrt
Ga, ga, ga! štěbetá husa, chramst jehně! řekne ti vlk, ať kážeš, co kážeš: tuhletu nit předeš i ty. Už jsme ti přece vyložili, že smrti smrtelných se litovat nemá. Od těch dob, co jsme celníkem, musí nám každý člověk zaplatit za život clo a mýto, proč ty se pak vzpouzíš? Vždyť věru, kdo z nás chce ošidit, šidí jen sebe. Dej si říci a slyš: život je stvořen pro smrt, nebýt života, nás by nebylo, naší živnosti by nebylo; tím by tu nebyl ani řád světa. Buď jsi velice zkrušen nebo v tobě zle řádí nerozum. Jsi-li nerozumný, pros Boha, aby ti rozumu dodal; jsi-li však zkrušen, tak nebuď, přestaň, pochop, že život lidí na zemi rovná se nicce. Chceš poradit, jak zahnat ze srdce žal: Aristoteles tě už dávno učil, že radost, žal, bázeň a naděje, ty čtyři, celý svět rmoutí a zejména ty, kdo se jich neumí střežit. Radost a bázeň krátí chvíli, bolest a naděje ji dlouží. Kdo ty čtyři zcela nevypudí z mysli, má soužení po všechen čas. Po radosti smutek, po slastech nutně na zemi přichází strast. Slasti a strasti bývají vždycky pospolu. Konec jednoho bývá počátkem druhého. Slasti a strasti nejsou nic jiného, než že si člověk vezme do hlavy něco, čeho se nechce vzdát, stejně pak, že člověk spokojivý nemůže být chudý a člověk nespokojivý bohatý; neboť spokojivost a nespokojivost netkví v jmění či věcech vnějších, nýbrž v mysli. Kdo ze srdce nevyžene veškeré slasti, musí vezdejší strasti snášet napořád: vyžeň ze srdce, z myšlenek a z mysli památku lásky, v tu chvíli budeš smutku prost. Když jsi něčeho pozbyl a nelze to získat nazpět, jednej, jako by to nikdy nebylo tvé: tvůj smutek odletí. Pokud tak neučiníš, přemnohá bolest tě potrápí; neboť po smrti každého dítěte dolehne na tebe žalost v srdci, po tvé smrti rovněž žalost i na ně na všechny, na tebe i na ně, neboť se budete loučit. Žádáš, aby za matku dostaly náhradu. Svedeš-li navrátit minulé roky, vyřčená slova a zmarněné panenství, pak navrátíš svým dětem matku. Dost jsem ti radila. Pochopils, motyko tupá? |
Registrace nového uživatele 
