| AntonyZcela vážně přemýšlím, jak jsem to tedy ksakru udělala, že jsem ohledně zvuku změnila náhled? Za prvé, nikdy to pro mě nebyla otázka světonázoru nebo příslušnosti k nějaké skupině. Jakmile se člověk s nějakým postojem takto ztotožní, změna bývá obtížná a málo pravděpodobná. (Toto by bylo na širší debatu, jde o velké téma v dnešním světě.) Za druhé, hudba a prožitek z ní pro mě je prostě nejvíc. Nikdo a nic mi nestojí za to, abych si ho kazila nebo dobrovolně omezovala. Hudba je na prvním místě. Za třetí, nedal jsi mi pokoj. Jo, bez toho by to nešlo - nevěděla bych vůbec, že za hranicemi běžně dostupného komerčního světa je něco dalšího. Ale samo o sobě by to nestačilo. Měla jsem už zkušenost, jak strašně moc se může vnímání a prožívání proměnit, že člověk může stejné věci najednou vidět úplně jinak. Věděla jsem taky, že ti můžu věřit. A jsem strašně zvědavá. Tahle vlastnost mě v životě dostala ze všech problémů, do kterých mě předtím přivedla. Asi tak. Jeví se mi to vcelku nepřenosné jako postup... Obecně jsem za "žít a nechat žít", nicméně znovu, bez bodu číslo tři bych nebyla, kde jsem. A mně se líbí čím dál víc, kde jsem. Takže díky, že jsi takový paličatý protiva ;) |
Registrace nového uživatele 
