Vypsala jsem si z knížky, kterou jsem teď dočetla, pasáže s přípravou sváteční večeře. Třeba by se něco z toho dalo... :)
Burgundská klášterní husa
No a právě z ní pocházely ty meruňky a taky kdoule a zimní hrušky s tuhou slupkou, které teď Irina loupe a krájí společně s namočnými meruňkami, půlenými fíky z Ruského obchodu, rozinkami (nahrazujícími vinné hrozny), jedlými kaštany (Irinou vlastnoručně nasbíranými po okolních kopcích) a poněkud tuhými, a proto jemně nakrájenými kubánskými pomeranči (ty Irina - světe, div se! - koupila docela normálně v obchodě). Vše smíchá na pánvi, podusí v moři másla a nakonec podlije arménským koŇakem, aby ak celou touto skvělou nádivkou nacpala umytou, vykuchanou a nasolenou vánoční husu, kterou připravuje podle tři sta let starého receptu burgundských mnichů, pročež se ji říká burgundská klášterní husa.
...
Irina se rozhodně, že navíc orestuje srdce, játra a žaludek. Obvykle to dělá až další den - to pak smichá vnitřnosti se zbytky husy odvečera a má další úžasnou vánoční pochoutku. ... A tak dál krájí vnitřnosti, vydatně je opepří a vhodí na rozpálený kokosový tuk. Pak je nechá smažit na mírném plameni a dá se do přípravy toho nejdůležitějšího: zálivky sestávající z koňaku, medu a portského. Teprve ona dodá pečeni tu báječnou nasládlou smolově černou kůrčičku. Ti mniši si věru nežili špatně. Kde vlastně to Burgundsko leží?
S výjimkou burgundské husy je vánoční tabule německá. Jako předkrm vydatný ředkvový salát, k huse pak červené zelí, listová kapusta a durynské knedlíky (nejkomplikovanější knedlíková varianta vůbec!) - jen pro Kurta brambory, protože knedlíky nejí - a jako dezert rote Grüze (červené ovoce s cukrem a želé).
...
Irina sundá vnitřnosti ze sporáku a dokoření je paprikou (papriku vždycky až na závěr, jinak ztratí aroma!). Pak zpění v kastrolu jemně nakrájené červené zelí, přidá nastrouhané jablko, špetku soli i cukru a celou cibuli prošpikovanou hřebíčkem. Všechno podlije červeným vínem a dolije horkou vodou. Pak si sama nalije pivo - při vaření má pivo nejraději - a ukousne z ještě horkých, báječných jatýrek...
...
Irina umyje listovou kapustu a krátce ji spaří, aby zůstala zelená.
...
Vyndá strojek na maso a začne do něj cpát okapanou kapustu.
...
Irina osmahne na másle cibulku, přidá zelí a vodu a nechá vše v hrnci dusit. Vzápětí se pustí do knedlíků. Začne strouháním syrových brambor - na durynské knedlíky je potřeba jak syrových, tak vařených brambor (zhruba půl na půl, ale radši trošku víc syrových). ... Vymačká vodu z nastrouhaných brambor, vysype je do mísy a spaří horkým mlékem. Pak nakrájí bílý chleba na kostky palec široké a osmaží je dokřupava. Během smažení nastrouhá ředkev na lupínky. Prsty už jí od toho věčného strouhání tuhnou v křeči.
...
Když synova vyvolená kuchyň opustí, přidá Irina k červenému zelí i ke kapustě lžíci másla - a k zelí ještě lžíci hořčice. To je její tajemství, které nehodlá hned tak někomu prozradit.
...
Irina opláchne oškrábané, ale nepokrájené(!) brambory, slije z nich vodu, osolí je, přilopí poklicí a zatřese kastrolem, aby se sůl s bramborami promísila. Pak přilije hrnek vody; lije ji opatrně po stěně nakloněného hrnce, aby se sůl nerozmočila - protože mají-li brambory chutnat jako brambory, musí se dusit, ne vařit!
Na sporák postaví kastrol s vodou na knedlíky a pustí se do vychladlých brambor.
...
Na Irinu zbývá ředkvový salát. Nakrájí vlašské ořechy, přimíchá smetanu, ochutná.
"Je už voda na knedlíky osolená?" zeptá se Melitta.
Ježiši, na to by málem zapomněla! A taky podlít husu! Ta holka ji úplně vyvedla z konceptu.
Natáhne si na ruce chňapky a vytáhne pekáč z trouby; nakloní ho, aby z hloubky nabrala vypečenou šťávu.
"Je úplně černá," vyjekne zděšeně Melitta.
"To je klášterní husa," namítne Irina. |
Registrace nového uživatele 
