AntonyDělal jsem si s tím Ed Mannem trochu srandu, ale každý dle zájmu pohledá. Nicméně, není to hudba jen pro zappisty. jak zde bylo naznačeno přísedícími, je to přístupnější, osmdesátkové fusion v tom nejlepším smyslu. Záverečný Final Tone je ale spalující. Netvrdím, že je to album nějaká díra do světa, ale měl jsem upřímnou radost, když jsem ho objevil, to už se mi zas tak často nestává.
Na kapelu Chiki Liki Tu-a jsem narazil při jedné cestě po Slovensku před snad pětadvaceti lety. Přijeli jsme tehdy do banské Bystrice, kde probíhal v celém městě nějaký festival o kterém jsme ani nevěděli, internet byl úplně v plenkách. V jednom zapadlém klubíků jsem tehdy přišel a nestačil se divit té smršti, kterou tam tehdy chlapsi spustili. Nebyli ještě vůbec známí a hráli něco zcela jiného, než později, moc už se na to nepamatuju, ale snad to byl nějaký šílený jazz/punk/metal crossover, který mne naprosto odstřelil, zážitek, který utkví na celý život, aniž by si člověk zapamatovat bližší detaily. Pak šli snad až někam ke střednímu proudu, nesleduju je, ale měli vlastně podobný vývoj, jako třeba u nás Walk Choc Ice/Wohnout, nebo Support Lesbiens, tedy od něčeho unikátního ke středoproudu. Chiki byli ale určitě v začátcích pro mne na mnohem vyšší úrovni, než druzí jmenovaní. |
Registrace nového uživatele 
