BystrouškaOperu znám, to jsem jako Brňák volbou a srdcem považovala za milou povinnost, i když hudebně je mi bližší kupříkladu takový Martinů. Navíc jsem střední školu studovala v Luhačovicích, kde Janáček také nechal výraznou stopu. Těsnohlídkovu knihu jsem ale dosud míjela. Našla jsem na YouTube zmíněné Högerovo provedení a kochám se slovy i dikcí. Hudbu dnes moje hlava nebere žádnou, prý sanitární den, ale tohle je krásné, stinně vlahé, voňavé, jen lehce žahající. (Lesy kolem Bílovic mi v reálu připadají vše, jen ne poetické - ten kraj je strašidelný, místy až nemrtvý...)
K povaze zkomolení, zkoušela jsem si to říct všechno nahlas a Bystroočka mi prostě nesedí, nezní to dohromady vůbec dobře. Liška Bystroočka. Takřka jazykolam. Liška Bystronožka i Bystrouška se oproti tomu hláskově shodují - ž se díky asimilaci znělosti vyslovuje též š, takže je to "liška -ška" v obou případech. Nejlépe zní samozřejmě varianta "Bystróška", jak dokazuje i jedinečný a nenahraditelný Karel Höger.
Ještě mi v kontextu se společenskými tématy vrtá v hlavě, co psal Antony: jakmile se jednou něco zavede, je jedno, že je to blbě, protože je to vlastně dobře. V umění souhlasím, tam není podstatné, jaké peripetie vedly k volbě konkrétního vyjádření. Jakmile jednou je, pak je správně. Přemýšlím nad tím v trochu jiné souvislosti. Carl Gustav Jung hovořil o psychologické pravdivosti - pravdivé je to, podle čeho lidé jednají, protože to se ve světě uskutečňuje a působí. "Wirklich ist was wirkt." Když mě někdo vlivem vlastního utkvělého bludu zastřelí, budu mrtvá doopravdy, je úplně jedno, že jeho blud je blud. Něco ve mně se zdráhá tento koncept přijmout, ale faktem je, že takto se myšlenky a přesvědčení stávají skutečnými. Zbývá naděje, že skutečné jsou potom také jiné činy, než je vraždění...
Tolik mé nedělní úvahové okénko :) |
Registrace nového uživatele 
