Otázka za milion, nicméně, pokusím se střučně.
Chuťové preference, stejně jako jiné, se vyvíjejí v čase, mohu sebevědomně říct, že to mám všechno docela propité a nevím o čajové oblasti/stylu, u které bych se na nějakou dobu nezastavil a neprozkoumal ji. Snad kromě Thajska, které jsem vzorkově taky zkusil, ale nic mne nepřesvědčilo, že bych se tomu měl intenzivně věnovat. Pak jsou tu další okrajové oblasti, které mi nestojí moc za pozornost, buď kvůli kvalitě, nebo naopak ceně (Korea), protože čaj piju dost a nepotřebuji utrácet tisíce za pár gramů.
V zásadě: Neodmítnu ani pytlíkový čaj, ale to spíše, abych neurazil hostitele a opravdu nesnáším, když je něčím zbytečně ovoněný. Tradiční přidaná aromata, jako např. zmíněný bergamot, nebo jasmín snesu, ale nevyhledávám. Pokud už, tak v přírodní formě. Přidaná vůně většinou znamená nekvalitu základního produktu.
Velice důležité - stejně jako u jakékoliv jiné potravinové komodity je, jak je ten který čaj zpracovaný a také skladovaný. To je dost důležité např. u toho Pu-erh, ten navíc není jeden, ale má základní rozdělení na shu a sheng, což jsou dvě naprosto rozdílné kategorie a také sheng, který je dvouletý chutná (i účinkuje) zcela jinak, než archivní dvacetiletý.
Určitě je také lepší vyhledávat čaje menších producentů, které jsou samozřejmě dražší, ale nabízejí plný potenciál toho, co čajová oblast může nabídnout, kvalitativně vetšinou nesrovnatelné s masovou tovární produkcí (menší továrny beru jako malopěstitele) .To se týká např. té Gruzie, která zažívá docela renesanci a to i díky tomu, že některé zahrady kupují cizici, kteří k nim dokážou přistoupit se znalostí. Ale je třeba vědět, kde to lze koupit.
Takže, co vlastně piju:)
V poslední době právě hodně ten Assam, ovšem je nutné vybírat a zohledňovat v přípravě, pozn. obecně dávám už mnohem menší v podstatě subtilní množství, vůči minulosti, nikdy nezalívám vroucí vodou, spíše hážu čaje do převařené odstáté a nikdy – noo, skoro nikdy nepřipravuju čaje na více nálevů. Přípravu dělám zásadně intuitivně, žádné měření, vážení.
Tomu, že piješ Ceylon a nepiješ Assam se docela divím. Aktuálně tu mám jeden taiwanský čaj pěstovaný z assamského čajovníku (který je s tím čínským svébytným druhem). Aktuálně tu mám jeden taiwanský čaj pěstovaný z assamského čajovníku a jsem si téměř jist, že by ti chutnal. Ale to je zvláštnost, ještě bych nad tím nelámal hůl a zkusil velkolistější varianty – stejně jako u Ceylonů.
Darjeeling/Nepál je oblast, se kterou mám asi nejdlouhodobější zkušenost, ale došlo zde k velkým změnám, kdy se původní čínské keře nahrazují v posledních letech tzv. klony a řekl bych, že je to tak 50/50 dobrý/blbý a liší se to podle zahrad. Takže když Darjeeling, tak spíše china bush, prosím! Dalším negativním elementem je snaha hlavně nepálců kopírovat čínské čaje, čímž rezignují na vlastní originalitu a kvality originálů vetšinou nedosahujou.
Taky preferuju spíše tmavší čaje, první sklizně z DJ nevyhledávám, jsou většinou předražené. Zelené čaje piju hlavně japonské, čínské ochutnám, ale už nekupuju. U japonců preferuju přípravu v malém množství vody a jen velmi vlažné vodě, je to velice hutné, ale tak to mám rád.
U čínských čajů je dost důležité si sehnat originální čaj. Tím myslím, že v číně se čaje z různých oblastí navzájem hodně kopírují a díky rozdílným podmínkám pak čaje chutnají úplně jinak. Takže samotný obchodní název toho většinou moc neříká.
Taky jeden z trendů, který mi moc nevyhovuje jsou černé čaje se ´zlatými tipsy´, má to takové sladové chutě, které mi nevyhovujou.
Spoooustu jsem toho vynechal, mohl bych pokračovat asi celé dopoledne, to nejde a už taky nemám takový přehled, jako dřív, se omlouvám. |
Registrace nového uživatele 
