Jiří Melcelius (1624 Horšovský Týn – 31. března 1693 Praha) byl český barokní skladatel, hudebník a regenschori 2. poloviny 17. století. Jeho jméno bylo psáno též v mnoha německých nebo latinských variantách (Georg či Georgius Meltzelius, Möltzelius, Melzelius, Melzel, Mältzel, Möltzel, Meltzl, Melcl).
V Čechách patřil ve své době k nejvýznamnějším skladatelům, jeho jméno i dílo však bylo postupem času zapomenuto, a to přesto, že jeho současníci a bezprostředně následující autoři o něm psali např.: „Velmi vynikal v umění harmonie, a v základech hudebních byl vynikající, virtuosní skladatel, bezpochyby první ve své době, takže dvorští kapelníci si velmi považovali jeho kanonických nešpor a mešní hudby. Toto jsou ve stručném souhrnu chvály tohoto nejenom skvělého hudebníka, ale také skvělého člena řádu a kněze.“
Jméno Jiřího Melcelia je sice hojně zastoupeno v dobových inventářích, např. v Českém Krumlově, Tovačově, Oseku a Třebenicích, žádná jeho skladba se ale v místních archivech nedochovala. Jeho tvorba byla až do roku 1927 neznámá. Teprve ve zmíněném roce 1927 římskokatolický kněz, historik, archivář a knihovník kroměřížského zámku Antonín Breitenbacher při uspořádávání lichtenštejnské hudební sbírky nalezl mimo jiné také dvanáct Melceliových kompozic.
Přes nepopiratelnou kvalitu skladeb a jejich doloženou dobovou popularitu zůstal kdysi známý a oblíbený skladatel a jeho skladby českými muzikology po celé 20. století téměř nepovšimnut. Soustavněji se jeho osobností a dílem začal zabývat až v roce 2011 Ladislav Horký, který ve své bakalářské práci shrnul stav bádání a následně v novodobých premiérách začal uvádět Melceliovy skladby se svými soubory Consortio Melcelii a La Bilancetta. Postupně byly uvedeny skladby Missa absque Nomine (2012), Vesperae Canonicae Minores De Beatissima Virgine Maria (2013) a Requiem Aeternam dona eis Domine in Canon (2015, ve spolupráci s brněnskými Ensemble Versus).
Missa absque Nomine (1666)
Missa Canonica Seu Canon in Hypodiapente
Vesperae canonicae minores de Beatissima Virgine Maria
a pak jsem našel ještě něco kratšího, ale protože nemám poslechnuto celé (Vesprerae je dlouhé), je možné, že je to část tohoto.
A mně zůstal utajen do dneška ... |