Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Hudební klub [ŽP: 6 týdnů] (kategorie Hudba) moderují postKF, Antony.
Archiv

V tomhle klubu si budeme povídat o hudbě a různých příbuzných tématech. Třeba o zvuku, který její poslech značně ovlivňuje.
Motto:
"ten vesmír hudby, to je tak neuvěřitelná nádhera.... a pro jednu duši je tento prostor naprosto nekonečný a nevyčerpatelný ... člověk pochytí za život jen mizivé procento (ani ne) té nádhery. A zaplaťpánbů alespoň za to." (puschpull)
Dlouhodobé téma :
Nahrávky, které mne zaujaly, a proč
Další téma se bude točit kolem aktuálního vydavatelského dění :
TIPY na TOP alba 2022
Antony:
FOR ABSENT FRIENDS - Disappear (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
REALE ACCADEMIA DI MUSICA - Lame di Luce (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)

puschpull:
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
SIGH - Shiki (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GALAHAD - The Last Great Adventurer (2022)
suchos:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
MISCRANCE - Convergence (2022)
SIGH - Shiki (2022)
SEAX - Speed Inferno (2022)
AUTOENESIS - Moon of Foul Magics (2022)
OUT OF THE BEARDSPACE - Like Moths To A Flame (2022)
CB3 - Exploration (2022)
MAJOR PARKINSON - A Night At The Library (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
PHANTOM SPELL - Immortal's Requiem (2022)
NEGATIVE PLANE - The Pact... (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)
MISANTHROPE - Les déclinistes (2022)

Dutch:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
slava:
Jeff Michaels - Space Debris (2022)
LONG DISTANCE CALLING - Eraser (2022)
Brian Eno - FOREVERANDEVERNOMORE (2022)
Camo & Krooked & Mefjus – Overture single (2022)
The SMILE - A Light For Attracting Attention (2022)
Frank Zappa - ZAPPA ’75: Zagreb/Ljubljana (2022)
Richard Müller - Čierna labuť biela vrana (2022)
DUNAJ – Za vodou (2022)
Cécile McLorin Salvant – Ghost Song (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
Van Morrison - What’s It Gonna Take? (2022)
Vangelis – Juno to Jupiter (2022)
Jean Michel Jarre – Oxymore (2022)
Jan Hammer – Seasons pt.2 (2022)
JETHRO TULL – The Zealot Gene (2022)
Mata Atlântica & Markus Reuter - Retiro e Ritmo (2022)
Markus Reuter, Fabio Trentini & Asaf Sirkis – Truce 2 (2022)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 19307 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
olias Olias 2.4.2024 18:06  26006
AntonyJo, všimnol jsem si té minely..Ale Srzek i bubnoval - minimálně na své solovce OJCIEC CHRZESTNY DOMINIKA. Mám ji na LP, hroozně dlouho jsem ji neslyšel, ale vím, že se mi celkem líbila.
judith Judith 2.4.2024 17:57  26005
Teď mi došlo, že ta povídka vůbec neříká, co dělal hrdina v daném čase "doopravdy", obě alternativy jsou nějak zpochybněny. Šiš, to je chytré.
puschpull puschpull být nad věcí, pohoda a klid ... - AV-Com (Homepage) 2.4.2024 17:47 - Oblíbené kluby (21:38) 26004
Nádhera!Každopadně si nedokážu představit úžasnější život než ten který prožívám.
dutch Dutch 2.4.2024 17:46  26003
Zajímavé to uvažování o možnostech (a melodiích). Každopadně si nedokážu představit úžasnější život než ten který prožívám. Ve všem převyšuje mé fantazie.
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 2.4.2024 16:42  26002
Taky jeden zajímavý:

John Wilson (5. dubna 1595, Faversham, Kent – 22. února 1674) byl anglický hudební skladatel, loutnista a zpěvák.
V roce 1614 odešel do Londýna, kde působil na královském dvoře a v divadlech (mohl účinkovat v Shakespeareových hrách v divadle Globe – někteří autoři se domnívají, že hrál roli Baltazara v komedii Mnoho povyku pro nic; byl autorem řady písní ve Shakespearových hrách; je znám jako autor kavalírských písní).
Love now noe fire hath left him
Take, O take those lips away
+ řada dalších, krátkých, co lze nalézti.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 2.4.2024 16:17 - Klub Hudební klub (22:13) 26001
Ovšem, že to stačí. Otázkou zůstává, k čemu?
:)
judith Judith 2.4.2024 16:16  26000
A teď je otázka (kterou se ona povídka zabývá ve finále), jestli to stačí. Něco si prožít v představě, symbolicky. Podle některých teorií je to jedna z rolí, kterou v psychice plní sny. Že si skrze ně člověk zažije něco, co už se "doopravdy" stát nemusí. Pro mozek je to podle některých výzkumů totéž.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 2.4.2024 16:12 - Klub Hudební klub (22:13) 25999
Ano, věřím, že právě tímto se zabývalo mnoho myslitelů, kteří dokázali vyspekulovat každou krajnost. Je to velmi vyzývavé téma.
Ostatně, myslím, že každý z nás si nejednou představil, kde by byl, kým by se stal, kdyby se v jeho životě něco událo kdysi jinak. A už fantazie pracuje. Nenaplněné možnosti jsou naplňovány alespoň v představách.
judith Judith 2.4.2024 15:34  25998
Pronikavé, to je ono.

Jinak s nenaplněnými možnostmi se trápili už v 19. století, tohle téma vzniklo, jakmile měli lidé natolik na výběr a na své zodpovědnosti, jak se životem naloží. Čapkův Obyčejný život se dá číst takto. Z jiné strany, s motivem dvojnictví, rozštěpení perspektiv atd. si próza pohrává od doby, kdy se vyčerpaly možnosti realistického vševědoucího vypravěče, v podstatě od 10. let 20. století. To bylo moje původní téma dizertace... než to se mnou život sehrál jinak :D
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 2.4.2024 14:57 - Klub Hudební klub (22:13) 25997
Jsem z Perla karplex..

Druhá povídka, aniž by to možná její autor tušil, popisuje princip počítačových her. V nich si skutečně můžeme nasimulovat prožití několika vývojových linií. Vracet se znovu na začátek a zkusit si, jaké by to bylo, kdyby..
Jinak, ano, u umění je mi celkem jedno o co jde, hlavní je, jak je to uděláno. Pokud je to "jak" pronikavé, bude pronikavé i ono "co", i když v něm najdeme nedostatky.
judith Judith 2.4.2024 14:44  25996
OT: PovídkyO Karlu Milotovi jsem tu psala už několikrát. Nyní jsem definitivně neodolala a objednala soubor jeho kritických a teoretických statí, ale začít jsem chtěla prózou, jestli mě bude zajímat. Je to méně známý autor a dosud jsem ho míjela, což bylo dobře, protože myslím, že jeho dílo člověk víc ocení až ve středním věku. Pro kontext ještě dodám, že jsem se teorií vyprávění svého času zabývala dost soustavně, takže nyní nepadám na zadek z vynalézavosti vypravěčských a časových perspektiv, ale z faktu, že mě tato vynalézavost nijak neruší v zážitku. Nějak mu věřím, že si s formou nehraje samoúčelně.

Nezvyklé je psaní ve druhé osobě - v první povídce hlavnímu hrdinovi vyká (a o druhé postavě píše ve 3. osobě, on, mladý muž), ve druhé taky, ale vlastně by tady to "vy" mohlo značit i množné číslo, neboť se nám hrdina jaksi rozštěpí a prožije si několik různých variant jednoho odpoledne. Včetně toho, že sám sebe potká (což se dá říct i o první povídce) a nadvakrát se nepozná, vždy toho druhého považuje za "toho druhého", což byl jeho sok v lásce, který nakonec vysněnou ženu získal. Nebo se to celé odehrává ve fantazii, a možná to ke spokojenosti vlastně stačí. Složité, ale nejjednodušším možným způsobem. Je evidentní, že na každém zatlučeném hřebíku se bude něco věšet, jak pravil klasik, ale vůbec mi to nevadí, beru jistou polopatičnost a motivickou názornost ne jako klišé, ale jako podanou ruku, které je třeba (jelikož složité to fakticky je) a kterou vítám.

První povídka je kratší a dala název celému souboru, Noc zrcadel. Začíná slovy: "Kdo je ten, který chodí v této bouřlivé noci po ulicích? A kdo ten, který setrvává doma? Kde začíná, kde končí stříbřitá, ledová plocha zrcadla?" Hlavní hrdina sedí u stolu a píše, dobře situovaný, usazený muž s rodinou. Mladík vyrazil na procházku, aby utekl od rozepsaných papírů. Postupně vyplývá, že jde dost možná o stejnou osobu, naplnění či nenaplnění jistého zásadního rozhodnutí, které se tak vůbec netvářilo, nebo že se znají (pracují jako nadřízený a podřízený), případně že píšou jeden o druhém... že zabydlený svět spisovatele je dost možná jen smyšlenka... Poslední věta zní: "A tak se konečně setkáváme."

Všechny tyhle postupy byly během 20. století vytěžené do mrtě, spousta spisovatelů i teoretiků si na nich vylámala zuby, protože hranice papíru je zkrátka nepřekročitelná, sebereflektivní próza má na kontě řadu vysušených mrtvol obalených pavučinami... ale tady to nějak funguje.

Druhá povídka má přes 70 stránek a jmenuje se Koleda. Opět, hrdina (oslovovaný "vy") sedí a píše. Nejde mu to. Je Silvestr, poledne. Pustí si hudbu z jediného pásku, který zatím vlastní - poté, co si pořídil přehrávač - a který dostal od přítele. Rekviem Jiřího Ignáce Linka. Napadne ho, že si vyjede do rodiště tohoto skladatele, a na místě si uvědomí, že o pár kilometrů dál po trati žije jeho studentská láska. Místo ve vlaku do Prahy se ocitne v lokálce jedoucí opačným směrem. Na nástupišti si pohrává s představou, že by to udělal, ví, že neudělá (několikrát se takto smíří s tím, že něco nebude, což vždy spolehlivě znamená, že se to vzápětí stane), pak na něj houkne průvodčí, ať nezdržuje, a už se veze. Vedle něj si sedne starší muž s houslovým penálem, který mu během hovoru navrhne, aby ho večer klidně navštívil, že bude taky sám.

Máme tedy vcelku uvěřitelné rozložení situace, která je vyšinutá z všednosti i původních plánů, ale pořád celkem nevinná. V paralelních rovinách se hrdina setká / nesetká se svou láskou a posedí / neposedí s dotyčným staříkem. Už na začátku se při psaní trápil s jedním souvětím, které se mu nedařilo uspokojivě propojit, přemýšlel nad gramatickými prostředky, jimiž by chtěl vyjádřit střídání nálad a rozštěpení ducha muže, který se pohybuje ve dvou souběžných liniích. Pokouší se najít svorník, který by text zastřešil.

Když sedí s oním dědkem, který má čistě náhodou v pokoji cembalo a začne mu Linkovo Rekviem přehrávat, snaží se mu svou literární práci vysvětlit, a dědek ho tvrdě stírá, že v životě to takto nechodí, musí si něco vybrat a nést následky... že "zachycení více různých možností pro plastičtější vylíčení skutečnosti" je obyčejná nerozhodnost a zbabělost, "jako by sis myslel, že udělat něco dvakrát špatně je lepší než udělat to jednou dobře" (tahle věta se mi hrozně líbí), a vůbec, základ je řemeslo, experimentovat může jen ten, kdo ho ovládá (což mi připomněla ta stavba bez architektury). Dědek v jednu chvíli začne hrát jakéhosi Itala, houslové variace, a vysvětluje, že rozvíjet se dá jenom něco, co má společné téma, a musí to na sebe navazovat.

Konec je v podstatě šťastný, minulost pohřbená.

Jsem z Karla perplex.
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 2.4.2024 13:41  25995
Antonypocházejí nejenom z různých stylových oblastí (což by nevadilo), často pojetím vzdálených od sebe mnoho dekád (což by také nevadilo), a to v naprosté většině zcela prostoduše provedených až generických (což vadí hodně).
Což ovšem koresponduje s názvem: "za zemřelé, pro které hudba byla životem" - nevybírá styl.

Ale tak pro zajímavost a radši si příště pustíme něco jinýho ... aneb inspirovali ve zprávách (zahajuje nová televize):
Richard Strauss: Tak pravil Zarathustra, symfonická báseň podle Friedricha Nietzscheho op. 30
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 2.4.2024 13:26 - Klub Hudební klub (22:13) 25994
OliasTehdy jsme se tam potkali, to je fakt. Na neshodu si nevzpomínám, ale to není podstatné.. :)
Vzdušná lehkost, ano, i tak se dá označit bubenická hra na albech, které od SBB obdivuji. Jsem v 25983 napsal "Bicí Józefa Skrzeka", což je zavádějící, je to míněno jako - bicí ve skladbách Józefa Skrzeka. Budu to muset po sobě víc
kontrolovat, aby nedošlo k nedorozumění.
judith Judith 2.4.2024 12:58  25993
Já jsem SBB viděla loni při reunionu na festivalu v Polsku a Skrzek to rozjel tak, že ho málem museli z pódia odnést (kvůli navazujícímu programu). Zapojit ho do zásuvky, rozsvítil by celé město.

Mimochodem, mám na cestě balíček asi dvanácti různých čajů, z toho tři nebo čtyři Assamy. Tak jsem zvědavá.
olias Olias 2.4.2024 12:52  25992
Pak, nebo pred tim jsem byl na nich jeste jednou v LMB a to bylo lepsi.

[ 19307 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt