AntonyAd recenze. Tvému pochodu asi rozumím, nicméně udělám to, co vždycky - zareaguju po svém.
Když čtu o hudbě, hledám texty, které vnímám jako živé a smysluplné. Je mi úplně jedno, jak se jim říká. Nejlepší bývají ty, u kterých je cítit zaujetí, přetlak. V tomhle ohledu se živá reflexe chová stejně jako živá tvorba. Se zveřejněním je dobré mít na mysli, že nejen autorsky tryskám, ale taky vstupuju do určitého kontextu, předkládám text někomu. Tady se může ukázat jako důležité doplnit svůj projev jistým informačním servisem, kupříkladu - ale v jádru by každé jedinečné dílo mělo ideálně dostat odezvu na míru, specificky vystavěnou, bez šablony. Žánrová vymezení se (podobně jako v hudbě) mohou snadno stát zkostnatělým "mělo by se" a živost se tím stírá, stejně jako individualita pisatele. Pozoruju to na webech, které se chovají spíš jako časopis, mají redakční kruh spolupracovníků a evidentně i pokyny či vodítka pro psaní. Čtenář díky tomu ví, co čekat, a to je fér - ale vlastně mi mnohem víc sedí osobní blogy a ryze nadšenecké portály, nejrůznější "nerecenze".
Vím, že píšu o něčem trochu jiném než ty. Je to po zralé úvaze a vyloučení cca 157 myšlenkových linií, které jsem se rozhodla nerozvíjet. |