JudithTohle jsme už řešili, několikrát. Různé pohledy, především individuální a obecný, a hledání samotné podstaty toho, co činí umění uměním. Vzhledem k tomu, že představu mám vytvořenou velmi exaktní, mohu být konzistentně neopatrný.. :)
Důležitý aspekt jsou okolnosti. Tatáž hudba nám v jednom rozpoložení přijde velmi libá, jindy příšerná. Co se změnilo? Hudba určitě ne. A to nemluvím vůbec o hluku. Ten může být také někdy příjemný, jindy rušivý. Tedy naše osobní okamžité posouzení nemá co do činění s tím, jaké to působení obecně je jak v rámci času tak množiny vnimatelů. Člověk by správně neměl říkat "to se mi líbí/nelíbí", plnou větou by zmíněný výrok měl znít "to se mi teď a tady líbí/nelíbí". Stejně ten nevyjádřený význam bývá ve výroku obsažen, což je plně v souladu s předpokládaným posluchačským vývojem i právě zmíněnými okolnostmi.
Další aspekt je dán tím, co jsi uvedla jako "kterážto duševní práce má mít povahu tvůrčího aktu". Tak schválně, která má a která nemá? Úmyslně ponechávám nezodpovězeno, jen naznačím, že umění není to, co vnimatel za umění označí. Vnimatel v tomto smyslu má zanedbatelnou až nulovou roli. Mám v tom zcela neopatrně jasno. Postuláty jsou stanoveny. Jeden z nich praví, samotné vnímání nestačí. |
Registrace nového uživatele 
