NICHELODEON ft. BORDA - Quigyat (2024)Silně ujetá věc, v prvé řadě vokální exhibice. Claudio MILANO má hlas a nebojí se ho použít. Napíná hlasivky se soustředěním dítěte, které se pokouší o co největší bublinu ze žvýkačky. Je teatrální, ohebný, vytrvalý stejně jako hbitý, mistrně mění hlasové polohy i tempo a soustavně se přitom vyhýbá jakémukoli náznaku melodie. Impresário, kabaretiér, cirkusák, sňatkový podvodník, opilec u baru, který uzavřel nesmyslnou sázku...
Strhává na sebe hodně pozornosti, poté, co se vynoří z ambientního elektronického houští - album začíná velmi zvolna a nenápadně, pouze ujetost je přítomna v plné koncentraci od první noty. Postupně houstne, v polovině druhé skladby evokuje klasicistní manýry, ovšem na pozadí jaderného odpadu volně plujícího stavem beztíže. Tady album asi nejvíc připomíná to, čemu obvykle říkáme hudba. Než se vše totálně vymkne kontrole. Občas se skrze vokál prodere šílená klavírní improvizace, občas zazní zajímavé perkuse nebo baskytara (kytara na menu není). Hlavní hvězdou je ale zpěv.
Claudio MILANO sám sebe charakterizuje jako speleologa a horolezce hlasu, designéra sonických geometrií pro divadlo, performance a instalace. Je též hudebním učitelem a terapeutem, hercem a ilustrátorem. Má i několik sólových alb. dohledáno teprve poté, co jsem sepsala dojmy... Jo, je fakt dobrej. Totální magor.
Album jsem si poslechla dvakrát, poprvé spíš s ohromením a zvědavostí, co všechno se tady děje. Napodruhé se z trhaného snění bláznivého hudebního vynálezce vyloupla jakási struktura. Uvidíme, jestli mě to potáhne se k desce vracet. Páteční večer, kdy je člověk asi nejvíc unavený a otevřený nečekanému, mi ovšem Quigyat skvěle vyplnil.
Bandcamp |