BAD COMPANY vs. BAD COMPANY
aneb
BAD COMPANY - Bad Company (1974) Black vinyl, 1st Japan issue, Gatefold sleeve, Island Records ILS-80057
vs.
BAD COMPANY - Bad Company (1974) 180 g Black vinyl, 2024 USA issue, Numbered Limited edition of 5000, Gatefold sleeve, Rhino High Fidelity Series, Rhino Records RHF1 8410
Pro dnešní poslechové srovnání jsem si vybral Rodgersovu bandu zlejch kluků, neboť tato deska je pro mne kult. Miluju každou její notu a tak jsem se s velkou chutí pustil do poslechu obou exemplářů.
Metodika poměřování zvukových parametrů je u mne v průběhu času ustálená na vědomí, že víc než momentální rozdíl na člověka působí dlouhodobější vliv. To znamená, že efekt první vteřiny není často směrodatný. Rychlá přehazování sem a tam už dávno neprovozuji, ani primárně nezkoumám basy a výšky, ale nechávám hudbu na sebe působit komplexně v rozsahu více skladeb. Pak teprve mohu něco hodnotit.
I zde se tento přístup osvědčuje. Předně nutno zdůraznit, že obě vydání hrají skvěle a veškeré následně zmiňované rozdíly jsou na hranici rozpoznatelnosti a posluchač si je uvědomí jedině díky srovnávání. Lze spokojeně žít s každou z těchto desek. Bezprostředně po přehození je vjem prakticky totožný, jen co zvuková paměť dovolí zachytit. Japonec se může zdát mírňoučce světlejší, na středech rozechvělejší, jde však o velice jemné nuance.
Jenže jak nastává poslech celé strany, ukazuje se síla novějšího vydání Rhino. Zvuk se postupně ukáže být velice muzikální, vřelý a strhující. Hudba mne objímá, je radostně prokreslená. Je mi blíž, je živější. Ve chvíli, kdy dám zpět Japonce, zvukově, hlasitostně a frekvenčně se nezmění prakticky nic. Až se divím. Ale pocity jsou během poslechu lehce neutrálnější, chladnější a rezervovanější. Nahrávka je uzavřenější. Intenzita zážitku je o stín slabší. Nevím čím to Rhino udělali, rozhodně nejde o zásah do frekvenčního spektra, hlasitosti, či snad mixu, ale je to tak. Nespíš bude pravda, že lisovací matrice pořízená z AAA masteru odhalí poslachači více nuancí.
Z technického hlediska jsou oba výlisky precizní, šum na pozadí je u Japonce velice nízký, jak u Japonců bývá zvykem. Rhino vydání se mu přinejmenším vyrovnává, řekl bych, že je snad i klidnější. Dílenské provedení je též vynikající, jde o dokonalý výlisek.
Grafika vychází ze stejných podkladů, japonská deska disponuje skvěle provedeným tiskem, obal má matný povrch a papír je silný a tvrdý s vysokou gramáží. Opět, jak je u Japonců zvykem. Rhino překvapivě používá ještě vyšší gramáž papíru, s tím se setkávám pouze výjimečně. Vnější strany obalu mají provedeny ve vysoce lesklém laminu a textura na písmenech loga BAD COMPANY je odlišně strukturovaná než ta na japonské verzi. Zde dostali evidentně jiný tiskový materiál. Fotografie na vnitřních stranách otevíracího obalu jsou u Japonce evidentně lépe provedené. Rhino je má poněkud máznutější, místy se objevuje moaré, polotóny se lehce slévají, pleťovka je posunutá nepřirozeně více do červena.
Opakuji, obě verze jsou skvělé. Ale Rhino mne poslechově těší o trošku víc. O pro mne podstatnou trošku. Po třech vystřídáních je to jasné a tento dojem postupně roste. Zda takový dojem obhájí více než dvojnásobnou investici je otázkou pro každého a musí si ji také vyřešit každý sám. Ale jak jsem psal již u srovnávání LP variant FISHe, dojmy jsou u muziky pro mne nejvíc.
Verdikt:
90% vs. 100%
 |
Registrace nového uživatele 
