OliasUrčitě jde o spojené nádoby. Vím právě díky srovnávání různých verzí, že se hudba od zvuku nedá oddělit, stejné album působí úplně jinak - není to "stejná věc, která jenom jinak zní". Proto mě vlastně tak vzalo zjištění, že v běžném provozu sama od sebe špatný zvuk nerozeznám, nepraští mě do ucha. Protože jsem mezitím přijala za svou perspektivu, že kvalita je důležitá. Jenom tomu jaksi neumím dostát, což je nemilé.
(Na druhou stranu, člověk určitě je schopen ze slyšeného abstrahovat určitou podstatu, například melodii, hudba je do jisté míry na slyšeném nezávislá. Díky tomu je možné mít stejnou skladbu v úpravě pro jiné nástroje a podobně.)
Jeví se mi, že cit pro zvuk je něco jiného než třeba hudební sluch - spousta aktivních muzikantů včetně tvůrců zprasený zvuk podle všeho sama nevnímá nebo pro ně není důležitý. I kapely, které si produkují zcela podle svého, bez vydavatelských tlaků, mají odlišné přístupy. Někdo to slyší a řeší a někdo prostě ne.
Ale když se vrátím na začátek, vydané album má zkrátka určitou podobu a kvality, do nichž se promítá i zvuk. S vyšší dynamikou by třeba znělo méně kompaktně, byl by v něm větší prostor... tak holt je kompaktní a já ho tak beru. Když se mi jako takové líbí, nic s tím nenadělám. Současně nebudu popírat, že lepší je prostě lepší. Jestli chceš, dohledej si, co jsem tady psala o CELTIC FROST, to bylo hodně velké wow a aha moment.
Věc má ještě jeden rozměr. Právě proto, že se z poslechového hlediska nedá hudba od zvuku oddělit, rozumím tomu, že lidi vnímají kritiku zvuku jako kritiku svého prožitku, potažmo vkusu. Rozplést všechny roviny sdělení tady chce chladnou hlavu nebo naopak velkou dávku empatie. |