slavaMáš pravdu a říkáš to trefně. Vždy je třeba přiznat, že interpreti, kteří nás velice ovlivnili, měli lepší i horší alba. Je to přirozené, je to lidské.
Pak už nebylo co vydávat, ale stejně to vydali.
Zdvořilost přímo diplomatická.. :)
Sólovky Andersona jsem si na přeskáčku kupoval jak vycházely asi do Toltec (1996). Pak jsem si uvědomil, že je nejenže moc neposlouchám, ale že se mi vlastně ani nelíbí. Největší problém byl, přiznat si to. To se člověk musí naučit. Přijmout sám sebe se svým vnímáním. Transformace z "tohle musí být dobrý, protože někdo" k "tohle není dobrý, protože se mi to nelíbí" je zásadní.
Andersonovy desky s Vangelisem nezřízeně miluju. Tím spíš bylo dobré si uvědomit, že ne vždy a ne všude je tento pán pro mne přijatelný. V tom je obrovská svoboda, moci hudbu vnímat podle sebe. |