Tak ten Jirko - nikdy jsem o něm nečul. Je vidět, že "Rok české hudby" má smysl! Jeden poznává nepoznané.
Bedřich Diviš Weber* (uváděn též německy Friedrich Dionys nebo Dionysius, 9. října 1766 Velichov u Karlových Varů – 25. prosince 1842 Praha) byl český hudební skladatel, hudební vědec a pedagog.
Nejprve studoval bohosloví a filosofii, později práva. Vedle toho studoval hudbu, která se mu stala celoživotním zaměstnáním. V mládí se setkal s Wolfgangem Amadeem Mozartem při jeho návštěvě Prahy a toto setkání ovlivnilo jeho hudební zaměření do budoucích let. Spolu se skladateli Václavem Janem Tomáškem a Janem Augustinem Vitáskem patřil ke konzervativnímu proudu pražského hudebního života, který neměl příliš pochopení pro nastupující romantismus v hudbě. To však nebránilo tomu, aby na koncertech, které organizoval, neuváděl postklasická díla Ludwiga van Beethovena a Carla Marii von Webera. V roce 1832 dokonce uvedl 1. symfonii C dur Richarda Wagnera.
Kromě skladatelské, pedagogické a organizační činnosti byl významným hudebním teoretikem. Zabýval se technickým vývojem hudebních nástrojů a na žádost nejvyššího purkrabí Františka Antonína Kolovrata-Libštejnského zpracoval výsledky guberniální sběratelské akce, která probíhala v letech 1819–1820, a uspořádal historicky první sbírku lidových českých písní s nápěvy, známou jako Kolovratský rukopis (Sammlung böhmischern Nationallieder – 1823).
Z toho vynálezectví:
● zlepšení konstrukce záklopkové soustavy lesních rohů
● zlepšení konstrukce ventilů trubek
● pákový systém přelaďování tympánů
Variace F dur pro trubku a orchestr (1825)
Kvartet č. 1
Kvartet č. 2
Kvartet č. 3
Bedřich Diviš Weber - Sextet F dur + Leopold Eugen Měchura - Kvartet Es dur pro lesní rohy
Leopold Eugen Měchura, psán též Miechura (2. února 1804 Praha – 11. února 1870 Otín), byl český právník a hudební skladatel. Syn významného pražského advokáta Jana Měchury a jeho manželky Marie, rozené Lankisch von Hörnitz (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic). Jeho sestra, Terezie Měchurová byla manželkou Františka Palackého.
Své první skladby psal na německé texty, ale pod vlivem Františka Palackého a dalších českých přátel (především Jana Ludevíta Procházky a Aloise Vojtěcha Šmilovského) se stále více přikláněl na stranu českého obrozeneckého hnutí. První skladbou na český text je sbor Večer v lese op. 92 z roku 1865 na slova Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jak svým dílem, tak i národnostním uvědoměním je považován za předchůdce Bedřicha Smetany.
K nejvýznamnějším dílům patří kantáty na české texty z roku 1866. Štědrý den a První májová noc jsou komponovány na slova Karla Jaromíra Erbena a Pohřeb na Kaňku na text A. V. Šmilovského. Byly to první kantáty na české texty vůbec. Byly uvedeny 22. března 1868 na koncertě Umělecké besedy na Žofíně a na provedení se prý podílelo na 220 zpěváků a 90 hudebníků.
Významná je rovněž opera Marie Potocká (1870), která je první českou operou na ruský námět. Vznikla na podnět Františka Ladislava Riegera. Libreto napsal Josef Kolář podle epické básně Bachčisarajská fontána Alexandra Sergejeviče Puškina s využitím Krymských znělek Adama Mickiewicze. Byla provedena posmrtně v Prozatímním divadle za řízení Bedřicha Smetany 13. ledna 1871.
Napsal taky sbor "Balada o nešťastné žábě" (1865) (což zaujalo, ale nebylo nalezeno).
(V únoru se nepodařilo najít nic.)
* Holt není jen Carl Maria von Weber - ten se mi do toho furt pletl, ovšem toto vypadá zajímavě:
Čarostřelec (v originále Der Freischütz) (Šest se zdaří, sedmá zmaří) Operu samozřejmě známe, ale ty kostýmy! Si to jednou budu muset pustit celé.
A do "Roku české hudby" pasuje taky, neb děj se odehrává - dle některých v Jizerských horách, dle jiných na Šumavě.
|